Za čas a prostor

Žijeme v klamu, ve kterém nás udržuje naše mysl. Ve skutečnosti je tady na světě klid a jednota stejně jako uvnitř v nás, když se dokážeme dostat za myšlenky a za city. Jednota je naším domovem. Tam všichni směřujeme.

Největší náš omyl je, že věříme, že jsme tělo, mysl a emoce. To jsou ale v podstatě jen nástroje, které máme k dispozici, abychom poznali, kým skutečně jsme. My si myslíme, že to víme, ale definice, které pro své já máme, jsou jen naše přesvědčení, často dokonce spíš zbožná přání, která jsme si pracně nastřádali na naší cestě životem.

Ve skutečnosti jsme ale mnohem víc a naše opravdové já je až za tím vším velkým divadlem, které se tu na Zemi odehrává pro nás, abychom se v tom uvědomili. Život jsme dostali jako dar. Je to příležitost uvidět velikost našeho nekonečného já, které je součástí absolutna.

Všichni jsme jen postavičky. Všichni zde hrajeme svoji roli, na kterou jsme byli nastavení. Společenské postavení, peníze, vzdělání, ……… jsou jen klamy, na které se chytá naše ego. Dokud budeme lpět na tom obrazu, který jsme si o sobě vytvořili, budeme žít ve lži a odsouzení k malosti a utrpení.

Prezident nebo bezdomovec, všichni jsme v podstatě herci. Až když se dokážeme povznést nad svoji postavičku a nezaujatě ji sledovat, aniž bychom si na to, co vidíme, utvářeli jakýkoliv názor, můžeme poznat univerzální existenci. Každá postavička zde má své opodstatnění, neboť všichni jsme součástí kolektivního vědomí, a naším úkolem tady není soudit ani trestat, ale díky tomu, co se děje si uvědomit, uvidět, prozřít a přejít z hlavy do srdce.

Lidé dostávají zpět to, jací jsou. Svět není možné změnit jinak než tím, že změníme sami sebe, a tím změníme, je myšleno, že se očistíme. Očistíme svoji mysl od závisti, nenávisti, žárlivosti, zloby, ……

Abychom se dokázali očistit, musíme mít odvahu uvidět se. Podívat se na tu svoji postavičku a tak zvaně ji prokouknout. Pak se zcela změní naše hodnoty a tím se změní i život na Zemi.

Máme-li pocit, že jsme dobří, a že jsme si život v takovém zkaženém světě nezasloužili, tak jsme vedle úplně stejně, jako když lpíme na jakýchkoliv jiných přesvědčeních o sobě samých, jako třeba že jsme něco víc než jiní lidé, protože jsme neskutečně pracovití a disciplinovaní nebo protože jsme obětaví nebo nesmírně laskaví či vzdělaní či nadprůměrně inteligentní.

Vlastně je úplně jedno, jací jsme, neboť ve skutečnosti to nejsme my, ale pouze vlastnosti postavičky, kterou tady hrajeme, a naším úkolem je jen to uvidět, prokouknout. Jsme-li schopní se ve svých rolích uvidět, jsme také schopní dojít do stavu očištění mysli a poznání pravdy o naší existenci.

Čím více lidí pozná pravdu, tím čistější energie tady budou, a bude se nám tu lépe žít. Jednota je naším domovem. Tam všichni směřujeme.

JednoDuše Jsem