Název článku jsem zpočátku nechápal, ale jak se četl, tak mi to došlo. Možná by víc sedělo "mimo čas a prostor". Je znát i z diskusí tady, že tady v tom 3 D prostoru je pěknej mišmaš a z toho plynoucí mentální nepochopení. A to, co píšeš platí za časem a prostorem a pro bytosti vědomé. Do našeho času a prostoru občas pronikne paprsek a všimnou si ho jen ti pozorní. Být mimoněm je těžké ale hezké

No, mně se poslední dobou dějí věci, jako že něco napíšu a pak to čtu a říkám si, ty vole, a tohle se v tobě vzalo kde? A nebo dneska ráno jsem si zpracovávala jednu situaci ze včerejška, kdy jsem se nechala vyvést z klidu a uvěřila jsem, že je důvod spěchat. A tak jsem si to zpracovávala, neboť reálně nikdy není důvod spěchat, to si jen my myslíme, a tak se mi v té souvislosti vybavila moje dcera, která teda není ochotná zvýšit tempo ani kdyby nevím co. Přivádí mě tím k šílenství v situacích, kdy já mám pocit, že spěcháme, a dáma si kráčí jako modelka po mole, jako by se nechumelilo. Jenže ono se ve skutečnosti nechumelí, ono opravdu není kam spěchat, to je jen můj pocit, zažitý vzorec chování, ona se na to vlastně dívá správně, ani za to nemůže, už je prostě jinak nastavená: No stres, ono se to neposere. A má recht! Tohle vše se odehrávalo potichu v mé mysli, ale pak když mi to došlo, začala jsem se nahlas smát tomu, jak je to dokonalé, jak mi ta dcera vlastně ukazuje, jakým bludům věřím. Nicméně ona, aniž by mohla tušit, co aktuálně odehrává v mé mysli, v tom okamžiku vstoupila do místnosti a prohlásila, "mami, já jsem tě přišla něco naučit". Koukala jsem na ní jako jojo a čekala jsem, co mě bude učit, a ona nic. Tak se jí ptám: "A co jsi mě přišla naučit?" A tentokrát na mě zase koukala jako jojo ona a odpověděla: "Nevím." A šla si zase po svém. Jako by ke mně promluvila z jiné úrovně vědomí a pak se zase vrátila zpátky do své role. Jako je to mazec.

Jste si tím klidem a jednotou na světě jistá?

https://bit.ly/49TMOE0

To záleží na tom, kolik rozměrů je člověk schopen navnímat. Jsou zde skupiny, které Jednotu nechtějí. O tom žádná. A jde jim o to vyvolat v lidech co největší strach a paniku, což se jim poměrně daří. A tak je tomu tady, jak napsal pan Roden, od nepaměti a nějakou dobu to tak tady ještě bude, dokud většina lidí nepřešaltruje na jinou úroveň myšlení.

Paní Votočková, v dnešní těžké době nejde nehodnotit a neodsuzovat. Kdo chvíli neodsuzuje, již odsuzuje opodál.

Je mi líto, že to ve vašem životě takhle je. Třeba se vám časem podaří vyladit se na jinou vlnovou frekvenci. Přeji užitý víkend.

Lokomotiva je mozek,jež si vytvoří mysl-strojvůdce, koleje, jsou vlastně předem daný životní vývoj, který zajistí veškeré lidské schopnosti a dovednosti generačne. Cesta z Varů do Brna, tak je cesta vývoje člověka v Evropských podmínkách. Někdo dojede jen do Prahy.... Pak tu ještě pohled z okna vagónu na krajinu kolem na této cestě. Náš aktuální životní stav. Zde pak popisujeme co se děje za okny vagónu. To se zde zatím děje stále dokola a to v každé generaci. Od Prahy pak začíná, osobní existence, a Praze vystoupí naše rodiče,společnost a o pár zastávek dále, stav autorit.. Přeji hezký den.

A proč do toho stále taháte generace? S těmi fakt nenaděláte nic. Zaměřte se na svoji postavu. Jestli budete celou cestu nadávat na svět a nebo se budete bavit tím, jak se vaše postava staví k výzvám, je vaše volba. Jestli máte v hledáčku svět namísto sebe, tak to se pak nemůžete divit, že se jako lidstvo pořád motáme v kruhu.

Dovolím si napsat svůj pocit z článků, které tu uveřejňujete.

Jsou ryze teoretické, tak jak se s nimi běžně setkáváme v učebnicích.

V žádném případě nechci radit nebo kritizovat (to opravdu není účelem mého příspěvku!), přesto cítím potřebu k napsání několika slov:

Ocenil bych (pokud ovšem není posláním těchto článků pouhá osvěta), kdyby byly napsány s ohledem na vlastní osobní autorovu zkušenost, t.j. byl-li by daný blog s ohledem na jeho obsah zaměřen i na jeho vnitřní prožitek a zkušenost.

* opr. ... byl-li by daný blog s ohledem na jeho obsah zaměřen i na vnitřní prožitek a zkušenost autora.

Ivi, začínáš být na mě příliš složitá a ezoterická. Já jsem jednoduchý dědek.

Vašek

To se ti jen zdá, Vašku. Moje postavička je pořád člověčí. Tohle jsou jen vhledy. Užij si krásný víkend.

Bude se psát rok 2089, bude zde v dospělém věku 6. generace vyrostlá po roce 1989, část této populace bude mít solitérní život a hledat, jak jej naplnit, či událost v životě je postaví do nové životní cesty, a otevře se jim další životní fáze vývoje, jak se vypořádat s globálním světem, světem informací, životem, plavat a neutopit se v tom. Skomírající esoterický web, různé blogy, najednou ožijí sdělováním, o egu, bohu, různých entitách, esoterických vědách, a tato generace přidá zase několik knih do knihoven o svých objevech, či spíše aktualizacích.

Nakonec se vším tím skončí na hřbitově, aniž by to nějak změnilo svět.

Bude se psát rok 2289, bude zde snad x-tá generace, která pochopí zákony tvorby vědomí, jeho fáze, jejíž mozek už nebude duálním vidění, muž vnímání na blízko, levá hemisféra, žena vnímání na dálku, pravá hemisféra, ale bude se formovat tak jak už dávno zrak a sluch, společně, a tím pádem začne vnímat dějový, kontinuální časoprostor a získá další inteligence. Získá Nadvědomí.

Zde v kontinuálním časoprostorovém vnímání, uvidí tento generační kolotoč tvorby lidských vědomí, nikdo se zde nerodí s vědomím v dospělosti, ale podle určité posloupnosti, si jej tak jako sourozenci v jeho generaci a generace do minulosti vytvoří, a to tak že vytvoří společné průsečíky, řeč, psaní, sociální a další vazby, svoji lidskou generační společnost ... .

Fázi po fázi, a právě vnímání této fázové posloupnosti, jež vytváří určité archetypy osobnosti, jejich filtrování reality, vnímání a citu pro hodnoty, řád, hodnoty, potřeby, slovník ... . Zde pozná stabilní celoživotní vědomí – či archetypu u lidí, jež se zde stále dokola v každé generaci opakují, což je pak zdroj toho proč se zde historie stále opakuje dokola a k tomu jaký vliv na to mají mozkové hemisféry, jež vlastně vytváří pohlaví a jejich realitu. Pochopí zdroj toho všeho, cestu, pozná jeho program, architekturu, jež zajišťuje historickou lidskou existenci z pokolení na pokolení ... mozek – Matrix, odpojí se ... .

Jste mi pripomnel davny song In The Year 2525. Anebo taky Konec detstvi od A C Clarka.

Hezkou sobotu.

Krásné a hluboké ranní zamyšlení.

Děkuji, Irenko, a přeji krásný víkend.