Diskuse
Za čas a prostor
Pro zapojení do diskuse musíte mít oprávnění diskutovat.
P67a82v85e83l 17C93h16m18e67l15í18k
Dovolím si napsat svůj pocit z článků, které tu uveřejňujete.
Jsou ryze teoretické, tak jak se s nimi běžně setkáváme v učebnicích.
V žádném případě nechci radit nebo kritizovat (to opravdu není účelem mého příspěvku!), přesto cítím potřebu k napsání několika slov:
Ocenil bych (pokud ovšem není posláním těchto článků pouhá osvěta), kdyby byly napsány s ohledem na vlastní osobní autorovu zkušenost, t.j. byl-li by daný blog s ohledem na jeho obsah zaměřen i na jeho vnitřní prožitek a zkušenost.
P19a62v80e35l 23C54h84m67e30l26í85k
* opr. ... byl-li by daný blog s ohledem na jeho obsah zaměřen i na vnitřní prožitek a zkušenost autora.
I39r38e49n13a 12B43á37t34r57l11o91v77á
Krásné a hluboké ranní zamyšlení.
I70v34a 14V78o68t15o27č52k34o24v40á
Děkuji, Irenko, a přeji krásný víkend.
J81a64n 79T86i10c66h77ý37(77B89n81j53)
Název článku jsem zpočátku nechápal, ale jak se četl, tak mi to došlo. Možná by víc sedělo "mimo čas a prostor". Je znát i z diskusí tady, že tady v tom 3 D prostoru je pěknej mišmaš a z toho plynoucí mentální nepochopení. A to, co píšeš platí za časem a prostorem a pro bytosti vědomé. Do našeho času a prostoru občas pronikne paprsek a všimnou si ho jen ti pozorní. Být mimoněm je těžké ale hezké
I56v43a 14V90o72t79o43č57k16o26v84á
No, mně se poslední dobou dějí věci, jako že něco napíšu a pak to čtu a říkám si, ty vole, a tohle se v tobě vzalo kde? A nebo dneska ráno jsem si zpracovávala jednu situaci ze včerejška, kdy jsem se nechala vyvést z klidu a uvěřila jsem, že je důvod spěchat. A tak jsem si to zpracovávala, neboť reálně nikdy není důvod spěchat, to si jen my myslíme, a tak se mi v té souvislosti vybavila moje dcera, která teda není ochotná zvýšit tempo ani kdyby nevím co. Přivádí mě tím k šílenství v situacích, kdy já mám pocit, že spěcháme, a dáma si kráčí jako modelka po mole, jako by se nechumelilo. Jenže ono se ve skutečnosti nechumelí, ono opravdu není kam spěchat, to je jen můj pocit, zažitý vzorec chování, ona se na to vlastně dívá správně, ani za to nemůže, už je prostě jinak nastavená: No stres, ono se to neposere. A má recht! Tohle vše se odehrávalo potichu v mé mysli, ale pak když mi to došlo, začala jsem se nahlas smát tomu, jak je to dokonalé, jak mi ta dcera vlastně ukazuje, jakým bludům věřím. Nicméně ona, aniž by mohla tušit, co aktuálně odehrává v mé mysli, v tom okamžiku vstoupila do místnosti a prohlásila, "mami, já jsem tě přišla něco naučit". Koukala jsem na ní jako jojo a čekala jsem, co mě bude učit, a ona nic. Tak se jí ptám: "A co jsi mě přišla naučit?" A tentokrát na mě zase koukala jako jojo ona a odpověděla: "Nevím." A šla si zase po svém. Jako by ke mně promluvila z jiné úrovně vědomí a pak se zase vrátila zpátky do své role. Jako je to mazec.
V18á74c25l61a13v 73K61u24n97f67t
Ivi, začínáš být na mě příliš složitá a ezoterická. Já jsem jednoduchý dědek.
Vašek
I48v32a 55V36o66t78o73č24k86o88v79á
To se ti jen zdá, Vašku. Moje postavička je pořád člověčí. Tohle jsou jen vhledy. Užij si krásný víkend.