Ceterum autem censeo, Carthaginem esse delendam

Vypůjčil jsem si výrok římského státníka, jenž - dle pověsti - končil každý svůj projev tímto výrokem, že Kartágo musí být zničeno. Dnes by se mělo Kartágo vyměnit za Rusko.

Tuto neděli to bude přesně 200 dní, kdy Rusko napadlo Ukrajinu pod záminkou denacifikace a demilitarizace. Skutečným důvodem byla anexe dalšího území, získání přístupu na Krym suchou nohou a brežněvovské podrobení si sousedící země. Je nepochybné, že původní plán moskevských stratégů pod velením samotné hlavy státu počítal s rychlou kapitulací ukrajinské armády, útěkem presidenta a nejspíše i vládních činitelů kamsi do Belize a v neposlední řadě dle obvyklého scénáře i rezignací obyvatel na nově poměry a dosazení všechoschopných přisluhovačů nových pořádků na patřičná místa. Měli to tak nějak odzkoušené na Jižní Osetii, Abchazii a Krymu. Světové společenství trochu zabrblalo, vzneslo nějako formální protesty, z nichž si kremelská parta dělala nepochybně docela vydařenou srandu a vše opět utichlo za současného bublání  ropovodů a plynovodů z Ruské federace a penězovodů opačným směrem.

Jenže se cosi zadrhlo. České přísloví říká, že padla kosa na kámen. Obrana nejen armádní, ale i domobrana nehodlala akceptovat nadvládu mužiků, president neutekl, ale naopak si oblékl maskáče a stal se opravdovým vůdcem národa, vzdorujícím brutální primitivní síle. Ta se projevila a doposud projevuje často necílenými útoky na civilní cíle, vražděním obyvatel a ničením  infrastruktury včetně škol a nemocnic.

Světové společenství, po chvíli váhání a nejspíše i ze studu že nekonalo dříve, začalo podporovat ukrajinský boj penězi, dodávkami zbraní a ochotou přijmout prchající před válkou. Ukrajinská armáda díky sofisitikovanému odporu zastavila ruský nápor a v posledních dnech se zdá, že přešla do protiútoku. Na ruské straně se navíc ukazuje, že motivace jejich vojáků není až tak silná, jako by tomu bylo v případě, že by bránili svou zem. Nábory vězňů, získávání vojáků ze vzdálených oblastí Sibiře, kteří poprvé v životě vidí toaletní mísu či pračku, viditelně nestačí doplňovat padlé. Námluvy Ruska s Íránem a Severní Koreou jsou dokladem, že tady někomu začíná téct do bot.

Je nad slunce jasnější, že skončením války skončí i krize v energetice. Je rovněž jasné, že poté bude Evropa po prodělaném šoku poučenější a nebude spoléhat na nestabilního a nevypočitatelného partnera, který bere obchod jako formu nátlaku a vydírání. Rovněž ze své zkušenosti ví, že ustupování agresorovi je bláhovost, že jedině tvrdý postoj jej přiměje ke kapitulaci a resignaci na výbojné války.

Rusko musí být vojensky poraženo. Nikoli dobyto či zničeno, což při jeho rozloze technicky nejde. Musí však dojít k jeho jednoznačné kapitulaci, odstranění současného mocenského aparátu a nahrazením někým, kdo se začne chovat jako člen světového demokratického společenství a nikoli jako imperátor, který si určuje, s kým bude mít hranice a kdo má právo na vlastní existenci. Jinak se ocitne na úrovni zaostalých afrických despocií.

Věřím, že nepřevládne "pragmatismus" jako řešení současného stavu. Poslední dny ukazují, že je možné Rusko z dobytého území vytlačit a dát mu tak jasně najevo, že tento způsob soužití patří minulosti.

Jak to opakovaně říkával Cato starší.....

Psáno pro www.blogosfera.cz