A to navzdory tvrzení jednoho Gruzínce, který si v čele Sovětského svazu myslel, že tomu tak skutečně může být.
Nemyslím si, že by se našel někdo příčetný, který by souhlasil s tím, co se včera na Slovensku stalo. Pokus (naštěstí, jak se dnes zdá, neúspěšný) o vraždu premiéra státu je za každých okolností kdekoliv a kdykoliv zavrženíhodný a odporný čin. V demokracii se bojuje o vládu jinými prostředky, než je kulka nebo bomba. Jediným „střelivem“ je váha argumentů, názorů na další vývoj země a vzbuzení sympatií a důvěry, že volbou jistého jedince se země posune dál.
Faktem však zůstává, že značná část obyvatel států a to nejen v Evropě, je názorově silně polarizovaná, kdy je protistrana osočována ze všech možných a nemožných skutků a odporných činů a jen málokdy se zkoumá a dokazuje, jestli je dané tvrzení pravda či lež. Situace je dokonce taková, že i prokázaná lež vlastní (tedy domácí) strany, je považována za vhodný prostředek k politickému boji.
Včerejší slovenská média přinesla dle mého dva stěžejní póly názorů. Tím prvním byl projev končící slovenské presidentky. Ta v emotivním projevu atentát jednoznačně odsoudila a vyzvala k „zastavení nenávisti“. A to přesto, že pan Fico k ní – řečeno velmi jemně a eufemisticky – příliš lásky necítil a v mnoha projevech se o ní vyjadřoval – opět jemně řečeno – velmi nelichotivě. Paní Čaputová byla sama subjektem pronásledování, nejen jí samotné, ale i její rodiny. Naprosto chápu její nechuť se dále angažovat v presidentské roli.
Opačným pólem byl rovněž emotivní projev poslance Lubomíra Blahy. Pro ty, kdo nevědí o koho jde, je třeba připomenout, že před parlamentními volbami na nějakém mítinku rozvášnil dav natolik, že na jeho výzvu, že „paní Čaputová je americká“, dav odpovídal „kurva“. A to opakovaně a zřetelně. Jen dodávám, že budoucí premiér stál za ním a jen se usmíval. Neviděl jsem od něj žádný pokus o zklidnění, napomenutí pana Blahy apod. Pan Blaha měl včera ihned jasno. Na vině jsou političtí protivníci, média, prostě všichni, kteří nesouhlasí se současnou vládní sestavou. Jeho projev o nenávisti ve společnosti tak získal jistou příchuť směšnosti.
Jistě se objeví řada různých konspiračních teorií, kdo za atentátem stojí, komu to prospěje, kdo to platí apod. I když se nakonec ukáže, že skutečnost je mnohem jednodušší. Že šlo o vyšinutého jedince, který si myslel, že zastřelením premiéra se něco dokáže, změní, posune. I u nás jsme měli jednoho vyšinutého pána, který na koleje nastrkal trámy s tím, že to provedli muslimové. Myslím, že všichni mají ještě v paměti, na které mítinky tento pán docházel a kdo mu nejspíše vnuknul jeho šílený plán.
Vražda člověka není řešení. Vždy se nakonec obrátí proti pachateli a dříve nebo později jej dostihne buď světská či později Vyšší spravedlnost.
Jediným řešením, které má smysl, je apel na politiky, aby se začali chovat kultivovaně, aby i v lítém politickém boji nepřekračovali pomyslnou červenou linii. Což neznamená se vzdát kritického přístupu a analýzy projevů protistrany. Aby všechny protiklady řešili s chladnou hlavou a promyšlenou odpovědí druhé straně. Místo nadávek použili vtip a nadhled.
To proto, že jsou hodně vidět a že řada občanů si z nich bere příklad. Jen pak se stane, že nikoho z nich nenapadne vytáhnout kolt nebo uložit trámy na koleje.
Psáno pro www.blogosfera.cz
