Díky za tento článek. Správně píšete, že Arabové po roce 1948 vyhnali ze svých zemí více než 800 000 Židů. A často Židé doslova zachránili jen holý život. Dovolil bych si k tomu dodat, že Židé v arabských zemích zanechali pozemky, jejichž rozloha čtyřnásobně přesahuje rozlohu dnešního Izraele.

Víc než jedna karma nelze, tak alespoň

Velmi zajímavé.

I já mám něco velmi zajímavého. Bohužel je to polsky.

pro Ostraváka no problem. Na začátku case reports, pak analýza.

Pogromy i napaści na Żydów w Polsce po wojnie - 1946 - Wszechnica

https://wszechnica.org.pl/wyklad/pogromy-i-napasci-na-zydow-w-polsce-po-wojnie/

Opáčko sice hezké, ale historie nikdy nebývá takto sluníčkově černo bílá Např. odchod Arabů z Izraele. Spousta z nich neodešla dobrovolně, ale byla vyhnána a spousta z nich se stala obětí etnických čistek...

Daleko vice Zidu muselo "odejit" z muslimských statu, kde zili mnoho stoleti.

V roce 1939 Velká Británie uzavřela Židům přístup do Palestiny. Tento čin předcházející druhé světové válce a holocaustu byl pro židovskou populaci fatální. Skončila válka, Židé, kteří přežili holocaust a vraceli se do míst odkud přišli, tak nikde nebyli vítaní. Ani u nás. V Polsku byli vystaveni pogromům. Někteří z nich se vrátili zpět do koncentračního tábora Osvětim. Svět o ně neměl zájem. Židovská organizace Alija Bet se začala o Židy starat. Z Osvětimi se vydal pochod Židů v zimě k Jablunkovskému průsmyku, přes zákaz Polska, aby Židé opustili Polsko. V. Británie vyvíjela tlak na naši vládu a J. Masaryka ministra zahraničních věcí, aby nedovolil průchod Židů přes naše území. Masaryk to odmítl a Židům přistavil vlak. Organizace Alija Bet kupovala vyřazené lodě a snažila se dostat Židy do Palestiny.. Málo se jich do Palestiny dostalo a většina v nich a to i ti co přežili koncentrační tábory, skončila v internačních táborech obehnaných ostnatým plotem, strážními věžemi a s kulomety. Někteří z nich, za snahu dostat se do Palestiny, zaplatili životem. Internační tábory byly umístěny na Kypru, Mauriciu, Haifě. V táborech se tísnilo 50 000 Židů, žen, dětí. Na nátlak USA, Francie, Italie, musela V. Británie souhlasit s rozdělením Palestiny. Při hlasování se V. Británie zdržela hlasování a OSN se usneslo o vytvoření státu Izrael. Židům byla přidělena ze 70 procent neúrodná polopoušť, o kterou neměli Arabové zájem, a to, co si sami Židé zúrodnili a koupili. „Přidělený“ úzký pruh země, byl těžko ubránitelný, a přesto Židé s tím souhlasili, protože chtěli všechny Židy dostat do země zaslíbené. Ještě než byl vyhlášen stát Izrael, už docházelo ze strany Arabů k napadání osad a jejich ničení a vraždění obyvatel. Britové při postupném opouštění Palestiny předávali pevnosti, zbraně a strategická místa Arabům. Po vyhlášení státu Izrael, ve svém prohlášení ke vzniku státu, Izrael nabídl Arabům ruku ke smíru, ke spolupráci a k rovnocennému a vzájemně respektovanému soužití. Izrael

A zase hlas Sparťana, kritizujícího Slávisty.

Problém s migrací byl hlavně před druhou světovou válkou. Po ní přišlo asi 10 % migrujících Židů

Terroristické organizace byli na obou stranách a napadání bylo oboustrané

Palestina může vzniknout pokud splní rezoluci Rady bezpečnosti z roku 1967 pod číslem jednacím 242. To znamená , že uzná stát Izrael, uzavře s ním mír a dohodnou se společně na respektovaných a uznávaných hranic. Od roku 1967 tak zvaní Palestinci prohlašují, žádné jednání se státem Izrael. Neumím si představit, že na území o velikosti Moravy bez Slezska vznikne další stát. Rozhodně to žádný mír této oblasti nepřinese, ale naopak bezpečnostní situaci to ještě zhorší. Palestinci nic neprodukují nic nevyrábí a pokud takový stát bude to stát po protektorátem jiného státu a jak Palestinci prohlašují bude to Sýrie se kterou je Izrael stále ve válečném stavu. Plánují se Sýrii spojit pokud dosáhnou svého státu

Brilantní shrnutí, Tome, které ale musím doplnit o jedno upřesnění. Provincie Judea nebyla přejmenována na Palestinu (přesný název Syria Palaestina) po první židovské válce 66-74 n. l., která znamenala římské dobytí Jeruzalénma a likvidaci Druhého chrámu, ale až po druhé židovské válce (Bar Kochbově povstání); ta se odehrála v letech 132 až 135 n. l. Uvádí se, že za touto pro Židy urážlivou změnou názvu stál sám římský císař Hadrian, jehož protižidovská opatření po porážce povstání byla mimořádně krutá a znamenala mj. zásadní redukci židovské populace v Zemi izraelské. Nicméně platí, že se starověkými "Palestinci" (Filistíny) nemají dnešní palestinští Arabové nic společného. Pokud jde o názory uvedené níže v diskusi, pakliže mezinárodní společenství pravomocně rozhodne o rozdělení území "A" na dva samostatné státy, patří k elementární politické slušnosti, že jeden se bude nazývat "B" a druhý "C" Pokud ten druhý místo "C" použije název "A", pak to znamená jediné: že neuznává existenci státu "B", neboť chce celé území "A" pouze pro sebe. Pro pana Zapletala níže: na názvech v politické geografii velice záleží, ne že ne.

Jo jo...

Zdravím, Tome

Díky.