Jistě je dobrý otec,ale není

to  to samé jako samoživitelka.(nemá děti v trvalé péči a jsou tací)

Otec

My jsme jako deti vyrustaly u otce a on byl otcem samozivetelem na plny uvazek. Pravda, byly jsme holky uz ve veku dospivajicim kdyz nas po vzajemne dohode rodicu soud sveril do pece otce. Byla to tenkrat - zacatek let 70. vec pomerne nevidana. Proc se tak skutecne rodice dohodli vedi jen oni, kazdy z nich mel svoji verzi. Soudkyne byla dohodou sokovana, okoli tez. Otec se snazil sec mohl a dalo mu to peknou fusku zastat vsechny povinnosti ktere zena-matka denne zvlada. Pravda je, ze jsme doma hodne pomahaly a rychle jsme byly samostatne. Na druhou stranu se hlavne na me jakozto mladsi podepsal jeho chlapsky zpustob vychovy a uvazovani, takze pozdeji moji partneri byli casto sokovani. Jednala a myslela jsem casto vic jak chlap nez zenska. Vlastni deti se mi povedlo "chlapsky" vychovat tez (jak jinak, jiny vzor vychovy jsem nemela) a zatim si obe vedou dobre. Je pravda, ze dceri jsem tim trochu zamotala hlavu, synovi tenhle zpusob vychovy velice prospel.

Re: Otec

Tak já vyrůstal naopak typicky s matkou. Nepodepsal se na mně typicky ženský způsob výchovy. Asi ano. Nemyslím, že otec by vychovával děti hůř než matka - má-li zájem. Dětem určitě něco chybí, když mají jen jednoho rodiče - a neví, jak funguje muž či žena v rodině. Co vidí jinde, to nevidí tak z blízka. A nevidí taky, jak fungují vzájemné vztahy a rodina vůbec. Ovšem co děti vidí v rodinách nerozvedených, to leckdy nejsou ani fungující vztahy, ani vzor mužského či ženského chování. Takže děti z "úplných" rodin na tom leckdy nejsou vůbec lépe. Dokonce si myslím, že jen málo dětí vidí rodinu, která skutečně funguje.

Jinak, myslím, že žena s naučeným mužským chováním vadí daleko méně než muž s naučeným ženským chováním... A stejně si myslím, že žena se chová především jako žena a muž jako muž, protože to mají vrozené. A výchovou zas některé věci potlačit nejde. Taky si myslím, že pro muže je výchova dcery o dost těžší než pro samotnou ženu výchova syna.

Hezký postoj

Vážím si takových lidí. Příliš moc otců - po rozvodu si časem někoho najdou a nová žena je přiměje "odložit" vlastní děti. Naopak dotyčný přijme za své děti manželky. Znám takový případ velmi dobře, na parte byly manželčiny děti uvedeny jako vlastní, vlastní syn tam naopak zcela chyběl.

U matek to bývá jiné. Mladá matka s dítětem často shání muže. Jenže když ho získá, tak na prvním místě je stále její dítě/děti, až pak manžel. Vlastně tak to funguje i v řadě manželství, po příchodu dětí ty jsou na první místě a manžel až potom. Přitom dle křesťanského učení, aspoň jak chápu a říkali jiní, to má být naopak. Prioritu má mít manželský partner, děti až potom Tím se nemítí tolerování opileckého či násilnického manžela, to pravidlo má své meze. U žen je totiž vztah k dítěti i záležitostí instinktu. Ale instinkt nelze nadřazovat Božím přikázáním, i když to mnoho lidí považuje za ušlechtilé nebo normální. Ani ženě by nebylo milé, kdyby napřed byly děti a až pak ona...

Re: Hezký postoj

Jen na doplnění. To, že má mít přednost manžel/ka před dětmi, to neznamená, že si má dotyčný vzít sobeckou osobu, která nebude mít ráda jeho děti. Spíš jsem myslel případ, kdy si dotyčný vezme nějakou ženu s dětmi. Pro něj je ona ta první, pro ni jsou první děti, on až potom. Takže shání spíše živitele. Mojí zkušeností je, že asymetrické vztahy nefungují. Pokud např. někdo někoho bere za důvěrného přítele a sdělí mu důvěrné věci, pokud druhá strana to pak roznáší dál, vztah nemůže fungovat. Nebo pokud někdo se takto svěří, ale druhý si své věci tají. Musí tu být přece jen rovnováha.

Macecha je holt macecha.

V pohádkách jsou zlé macechy, nikoli zlí otčímové.

Pročpak asi? No je to přeci odpozorováno ze života: žena se k cizím dětem chová hůř než muž a velmi často je jim přímo nebezpečná.

Re: Macecha je holt macecha.

nesmysl... mně naše děti říkají Maceško a nikdy jsme problémy neměli... A to jsem si je rozhodně nijak zvlášť nepředcházela, prostě jsem se chovala normálně

Samoživitel?

On to nejen tak úplně, ale vůbec samoživitel není. Je možné si ho vážit, proti tomu nic, ale slovo "samoživitel(ka)" je určeno pro toho, kdo má sám děti v péči, ne jednou za dva týdny na víkend.

-

Možná je to od vás nadsázka, ale připadá mi to poněkud necitlivé vůči těm ženám, které mají děti a jsou na ně skutečně samy. Srovnávat to s chlapíkem, který si jednou za dva týdny s dětmi naplánuje nějaký program a vezme si je na kus prázdnin, to je poněkud mimo.

Re: Samoživitel?

muz nema pro vychovu deti geneticke predpoklady a proto je popisovany pan, ktery si bere syny na vikend skutecne na urovni zeny samozivitelky.

Vy si snad,

Vlastíku, vážíte úplně všech.. A je na to nějaká diagnóza? Mějte se hezky..vážím si Vás. Petr Fišer..

Re: Vy si snad,

Snažím se na lidech okolo sebe vidět to pozitivní, čeho si mohu vážit a v čem se od nich mohu i něčemu přiučit. Proto chci psát i o dalších lidech nebo hodnotách, kterých si vážím.

Jsem rád, že si mne vážíte. S mými současnými 105 kg je to celkem pochopitelné.

nová partnerka

člověk do toho vztahu nevidí, takže těžkjo soudit, jeslti opravdu "neměla ráda" ty děti, nebo to tatínek trochu přeháněl a dělal z nich "polobohy" - i to občas (spíše dost často) zrovna otcové dělají... Cítila se třeba na druhé koleji a holt se nedokázala vžít do situace, že jsou zde další 2 lidé, které on miluje zcela bezmezně (narozdíl od ní - takl to prostě bývá). Tuhle situaci zvládne psychicky málokdo a zejména pokud děti jsou trochu "vyděračského typu", že jí třeba i občas daly najevo, kdo je u tatínka "pánem", těžko se pak jejímu znechucení divit...