Užívej si své mládí, ale pamatuj...

         Šalomoun se v závěru knihy Kazatel věnuje radám, které adresuje těm mladším. Právě proto, že sám už má věk, kdy mnozí umírají, a je si vědom toho, že se brzy může ocitnout na místě, kde už v hrobě odpočívá jeho otec, píše těm, kteří mají život před sebou.

         Některé křesťany, kteří zažili asketickou výchovu, možná překvapí, jaké rady dává starý král mladým lidem. Pokud je to i tvůj případ, nezáviď těm, kteří nemají strach využívat možnosti, které jim jejich věk přináší.
"Jinochu, raduj se ze svého mládí
   a užívej si dobré věci v rozkvětu svého života." (Kazatel 11,9)

         Největší výhodou mládí je dostatek času. Člověk nemusí neustále přemýšlet o tom, zda udělat to nebo radě něco jiného. Stíhá toho daleko víc, protože i po probdělé noci nebo náročné horské túře dokáže rychle regenerovat.

         Kdysi dávno jsem slyšel zajímavou myšlenku. Muži prý mají tři stádia života. Mladý muž je ten, kdo celou noc nespí a ráno to na něm není poznat. Muž středního věku celou noc nespí a ráno to na něm je poznat. Starý pán spí celou noc a ráno vypadal, jako by ji proflámoval.

         Šalomoun těm mladým radí, aby se naučili radovat z toho, co jim přináší jejich věk. Ono totiž mládí letí tak rychle, že by tento čas radosti mohli zmeškat. A jak už z knihy Kazatel víme, jednou přijde čas "soumraku", kdy člověk přestává vidět, slyšet a i další smysly už nepracují tak, jako v době mládí.

         Mladí lidé by se měli naučit radovat ze života, kdy je ještě nic nebolí a ani nemají starosti, které musí řešit jejich rodiče. Přesto ale Šalomoun dává jejich "radosti" určité mantinely:
"Jdi za věcmi, ke kterým tě táhne srdce
   a které se tvým očím nabízejí,
  ale přitom pamatuj, že ze všeho, co vykonáš,
   se budeš zodpovídat na Božím soudu." (Kazatel 11,9)

         Myšlenka Božího soudu se táhne celou Biblí. Líbí se mi, co o něm říká Ježíš. V jednom svém kázání ukazuje na to, co a jak bude Bůh jednou na našem životě posuzovat: Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.'
Tu mu ti spravedliví odpoví: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?'
Král jim odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.' (Matouš 25,34-40)

         Mládí je krásné období života. Pokud chceme, abychom se po jeho uplynutí na stáří nemuseli stydět za to, jak jsme ho prožili, pak bychom měli pamatovat na to, že jednou přijde Boží soud. Ten posoudí, zda naše "radost mládí" nebyla jen sobeckým vyhledáváním vlastního štěstí na úkor druhých.

         Šalomoun radí: "Raduje se, ale pamatuj..."