Dobrý článek

Já se se mrtí setkala na den vánoční, to mi bylo asi 18. Pán za pokladnou už si nakoupit nestačil...... já tehdy byla na brigádě a jediná otázka, kterou jsem si kladla jestli jsem mu přála hezky štědrý den. Mno a podruhé to bylo asi o půl roku později.... někdo přebíhal přes silnoci a skočil autobusu pod přední kolo... to jsem stála přímo za řidičem.... takže taky online..... pomoci už mu nebylo, hlava byla k nerozpoznání.... Musím uznaz, že od té doby, jsem vůči smrti otupělá. Člověk tu je, pak se otočíte a je pryč. Nikdo se neptá, jetli tu ještě chce být..... Kompromis není. A tak je to asi třeba i brát. neco se narodí a něco zemře. Pak už je jen na pozůstalých se s tím vyrovnat.

Smrt není zlá, jen to umírání bývá těžké,

Smrt je přirozeným zakončením života, život bez konce ztrácí jakýkoli smysl a cenu. Nesmrtelnost má absolutně demotivující účinek, netřeba se o nic snažit, vše se dá odložit, času je absolutní nadbytek. Pouze dočasnost a omezenost trvání dává životu důvod k naplnění a nalézání jeho smyslu.

Smrtelnost jedince je nutnou podmínkou pro evoluci a vývoj daného živočišného druhu. Všechno živé je geneticky naprogramováno jako dočasné a tedy smrtelné. Na smrt není potřeba pořád myslet, není nutno opakovat stále "memento mori", ale je potřeba se s ní smířit počítat s ní. Je to jedna z životních nutností.

Re: Smrt není zlá, jen to umírání bývá těžké,

Kolik je Vám let?

Hezký článek

Moc díky za počtení.

...

Zdravím. Budu velice ráda za pokračování. Pokud všechno půjde jak má, bude ze mě za tři roky diplomovaná všeobecná sestra. Proto se mě tahle problematika bude velice úzce dotýkat. Někdy se skutečně hodí zamyslet se nad touhle problematikou taky ze strany příbuzných umírajícího, resp. pozůstalých v případě zemřelého. Já tuto situaci prožila dvakrát, ale stalo se to, co bývá obvyklou chybou, totiž naši mě příliš "šetřili", rozumějte distancovali od celého prožitku této situace čímž mi zřejmě neumožnili si ten prvotní smutek "odžít" tak jak se to mělo. V té době mi bylo 17 a ztráta babičky pro mě znamenala něco co mě ještě dnes bolí skoro jako tenkrát.

Myslím ale, že tohle povídání zrovna nehodí pro veřejnou diskusi, takže raději popřeju hezký den. Sandra Švorcová 

Re: ...

Ještě něco si ale přece jen dovolím dodat. Jsem moc ráda, že mi váš článek o hodinkách a čase připomněl to, co jsem si já osobně vzala právě z Bible a křesťanství obecně. Je čas zasít, čas sklízet. Právě tohle náš svět udržuje v rovnováze. Tady se asi hodí připomenout, že na tuto rovnováhu klade důraz taky východní filosofie (každému je jistě známý znak jin-jang). Právě to mi dává v těžkých chvílích naději, že vždycky nebude zle. Ale pro dnešek už se raději loučím a ještě jednou děkuju za zajímavé články.

umírání

Mám podobný zážitek. Jen na pokoji nás bylo pět, já po zákroku se nesměl otočit. Dotyčný pán přijel ve 14 hodin, do 18 hodin se mu věnovaly lékařky a sestry, od 20 ho chodily kontrolovat, od 21 hodiny začal jen sípat a chrčet. Od 22 hodin na oddělení zhasli a tak jsem už slyšel jen zvuky, které postupně slábly. Od 23 hodin jsem postupně začínal usínat, ale zvuky jsem slyšel. Ve 2 ráno dalšího dne jsem slyšel a probudily mě zvuky sester , které odvážely postel.  Pak jsem se dozvěděl, že pána přijali s diagnózou , která mu dávala jen hodiny života.  Na to jak to působí na ostatní pacienty se nikdo neptal. 

Re: umírání

A kdyby se zeptal tak by se dělo co? Umíral by dotyčný na chodbě, záchodě na sesterně na doktorským pokoji, kde vlastně? A kdo se vlastně měl ptát, doktoři, sestry?

Super!

Jen tak dal, podobnych prispevku, ktere vedou lidi k zamysleni o Bohu a hodnote zivota, neni nikdy dost.

Hezky clanek...

...jen dodam, ze s tim pstrosem je to opravdu tak,ze strka hlavu do pisku, ale neni to proto, aby nevidel nebezpeci, ale snazi se tak simulovat, ze je rostlina..

Moc moudré,

díky.