...

, jak se říká, cizí neštěstí potěší. Tohle je naštěstí ještě v "normě"

Konečně

něco milého a úsměvného v záplavě politických a pochmurných blogů. Moc děkuji, hned mám lepší náladu .

Re: Konečně

Tak to mne těší.

Ha ha, hi hi, ho, ho.

Tož to bylo asi tak ftipné jako dyž sem nastúpil do Favorita a nebyl to moj Favorit. Taky sa shodovaly klůče. Ale když už tu píšu, tak si říkám, že aj na vás došlo. Vy tu svoju kebulu furt budete dávat do perexu, že vám není stydno na seba furt takhle upozorňovat. Asi ste do sebe hodně zamilovanej, ba. Tož sa spolu vemtě a i ten obřád si sám urobte.

Děkuji,

u mne se Vám to s tím úsměvem povedlo .

Re: Děkuji,

To mne těší.

Něco trochu podobného

se mi stalo se služebním autem. Nafasoval jsem klíčky, otevřu jimi auto, usadím se, ale klíčky nejdou do zapalování. Až pak jsem našel správné auto.

Kdyby pánové Králík a Zajíc titulovali policistu "zelená žabičko", bylo by to dokonalé.

Když jsem kdysi dávno narukoval na vojnu

a byl tam teprve pár dní, tak všechno ještě neklapalo tak, jak si naši velitelé přáli. A tak se při jednom pomalém nástupu ozvalo: "Tohle je nějaký nástup? Slejzáte se tu jako švábi na pivo a kdo vyběhne teď, toho potrestám!" Načež vyběhl ten poslední voják a na dotaz na jméno prohlásil: "Vojín Šváb:" Velitel začal měnit barvy, ale nedalo se nic dělat. On se Tonda skutečně jmenoval Šváb.

Re: Když jsem kdysi dávno narukoval na vojnu

mile

Usmevne a v te zaplave pochmurnych blogu mile.

Re: mile

Přidávám se.

Pěkné...

ten poslední příběh

mne rozesmál, díky za lepší náladu