Mimochodem, to co píšete vám opravdu věřím. Před pár měsíci jsme se spolu už o něčem podobném bavili. Psal jsem vám, pane Furste, že pokud mě milujete (a to nejsem žádný váš nepřítel!) pak byste se asi měl snažit zachránit mě před peklem, do kterého, jako ateista, podle vás zřejmě směřuji. A zachránit byste mě mohl velice snadno - totiž tak, že byste mi zodpověděl pár otázek a nejasností, které mi doposud zásadně brání stát se křesťanem. Formuloval jsem své otázky dokonce jako prosbu o pomoc.

A vy jste se, pane Furste, s něčím podobným velice chladně odmítl vysilovat.

Takže znovu: bohužel vám opravdu musím věřit, co píšete. Nejen že zřejmě nejste schopen lásky ke svému nepříteli, ale nejste jí schopen ani k člověku, který se k vám obrací s prosbou o pomoc. Myslím, že je dobré aby zde tyto věci zazněly.

Přeji příjemné ráno. Díval jsem se do naší mailové korespondence, která proběhla na konci roku 2010. Na tomto místě jsem už mnohokrát psal, že diskuze je pro mne výměna názorů, nikoliv prostor pro souboj, ze kterého musí vyjít vítěz. Ve své odpovědi na Vás první mail jsem se pokusil odpovědět na Vaše otázky a také jsem Vám psal, že jsou oblasti, které přesahují mé myšlení a proto odpověď na každou otázku neznám. Podobně jsem reagoval i na druhá mail. Ten poslední mi nezněl jako prosba o pomoc, ale jako Vaše stanovisko k tomu, co píšu, i ke křesťanství jako takovému. Takže se omlouvám za svou, podle Vás chladnou odpověď.

Škoda, že Vás neznám osobně. Srovnáváte se Mahátma Gándím a tak bych se toho od vám mohl hodně naučit.

Nejsem dokonalý člověk a víra mi pomáhá se s tím vyrovnat. Proto se chci raději srovnávat s Ježíšem, o kterém je i můj článek. Jsem rád, že mohu věřit tomu, že to bude nakonec on, kdo posoudí, zda pro mne osobní setkání s ním v jeho království bude něčím, co budu rád prožívat celou věčnost.

Pokud je Vaše hledání Boha opravdové, pak si buďte jistý, že on sám najde způsob, jak Vám odpovědět na Vaše otázky.

Víte pane Furste, to je velice zvláštní, co píšete. KDYBYCH věřil, že Ježíš je skutečně Boží Syn, a že po nás chce to co jste psal - pak jsem přesvědčen, že bych to poměrně snadno dokázal. Mahátma Gándhí dokázal neodporovat zlu zlem, a dělal to jen proto, že on sám byl přesvědčen, že je to tak správně. Kdybych opravdu věřil, že toto po mě chce Bůh, pak bych dokázal "nastavovat druhou tvář" a oplácet zlu dobrým bez větších problémů. A své nepřátele bych dokázal když už ne přímo milovat (tohle je IMHO značně kýčovité), tak alespoň dívat se na ně pěkně. Mít je "rád" - tak jako mám rád jiné své blízké ne-příbuzné. A to jsem ateista.

Je pro mě velice pozoruhodné, že píšete, že vy to nedokážete. To jste tak hluboce nesnášenlivý a nenávistný, pane Furste, že nejste schopen kladného citu ke svým nepřátelům ani když věříte, že to po vás žádá sám Bůh?