Solný sloup

            Venku začíná svítat. V Lotově domě ale ještě nikdo nespí. Jsou vzhůru celou noc. Ve všech ještě doznívají večerní události. Nejdříve se kolem domu sešla lůza, která chtěla znásilnit Lotovy hosty. Teprve, když andělé oslepili všechny muže v davu, pochopil Lot, koho hostí.

            Chvíli poté, co se oslepený dav rozešel do svých domovů, se Lot dovídá, co čeká Sodomu. Andělé ho posílají za budoucími zeti, kteří si měli vzít jeho dcery. Vyřizuje jim jejich vzkaz a prosí, aby spolu s ním a jeho rodinou opustili město. Jenže milí jeho dcer mají pocit, že je to vše jen špatný vtip a tak Lota odbudou.

            Venku pomalu svítá. Noc už není tak tmavá jako před chvílí: Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: "Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul." Ale on váhal.
Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery (to shovívavost Hospodinova byla s ním), vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.
Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul."
Lot jim však odvětil: "Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu."
I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš." Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké).
Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích.
Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. (Genesis 19,15-26)

            Zvláštní. Večer Lot přesvědčuje muže, kteří se mají stát manžely jeho dcer, aby s ním rychle utekli z města. O pár hodin ho andělé musí chytit za ruku a skoro násilím vyvést i s jeho ženou a oběma dcerami za město. Ukazují mu horu, kam má utéct. Na tom místě bude v bezpečí. Jenže to Lot vidí jako krok zpět. Hory přece opustil už dávno, když mu dal strýc Abraham možnost, aby si vybral, kde bude žít…

            Teď Lot smlouvá s Hospodinem, aby mu dovolil usadit se v malém městečku, ležícím kousek od Sodomy. Hospodin souhlasí a Lot se i s rodinou vydává k místu, kde by chtěl být v budoucnu doma. Z toho, jak jde, je znát, že se mu vůbec nechce. Nejraději by zůstal v Sodomě. Musel tam nechat vše, co za dlouhé roky získal svou prací. Dům, stáda i všechny úspory. To vše by mu teď překáželo.

            Najednou uslyší hluk, který vydává oheň, sestupující z oblak. Sodoma začíná hořet. Lot všem opakuje slova, která několikrát zdůraznil Hospodin. Připomíná výzvu, kterou slyšeli to ráno: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul." Má chuť se ohlédnout. Ještě jednou se podívat na místa, kde prožil kus svého života. V uších mu stále zní slova: "Neohlížej se zpět… abys nezahynul."

            Ten zvláštní děsivý zvuk, který se nese od Sodomy, ho vyburcoval k tomu, že skoro utíká. Jeho žena se ale na chvíli zastaví a ohlédne se. Život v Sodomě jí přirostl k srdci. Vlastně tam své srdce nechala. Neuměla si představit, že už tam nikdy nevkročí. Říká si: "Aspoň jednou se ještě podívám. Naposledy! Na tom přece není nic zlého. To Hospodin určitě pochopí!" Zastavuje a pak se ohlíží. Biblický text pak jen suše konstatuje, co následuje: "Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup." Žádné další vysvětlení toho, co a jak se stalo. Nevíme ani, proč se proměnila zrovna v solný sloup.

            Co se z tohoto příběhu mohu dovědět o Bohu?
Nedělá nic, na co by nás předem neupozornil. Tak jako varoval Lota, když přišel zničit Sodomu, varuje před koncem světa i nás.
Život s Bohem někdy přináší situace, kdy musíme opustit tu svou "Sodomu", ve které je nám dobře. Možná by nám v ní bylo ještě chvíli bezva, ale pak bychom spolu s ní zanikli.
Ani vyjití ze Sodomy ještě není zárukou toho, že nezahynu. Lotova žena vyšla tělem, ale její srdce i mysl zůstaly v Sodomě. Její život skončil ve stejné chvíli, jako vše, co nechala ve svém městě.
Bůh může zachránit jen toho, kdo respektuje jeho rady. Boží zachraňující moc končí tam, kde začíná moje neochota ji použít.