Obávat se něčeho, co nikdy nepřijde je pro člověka přirozené. Zbytečně se tak připraví o pokoj a ten pak obtížně získává zpět.

Člověk je vybaven imaginací, nikoli jasnovidectvím. Je nadán schopností vykonstruovat si něco, co neexistuje. Právě díky této imaginaci si může vykonstruovat něco jako pojem „bůh“. Pokud mu tato konstrukce usnadňuje život, drží se jí, dokonce s ní obtěžuje okolí v domnění, že pomáhá. Někomu tím však neskutečně ubližuje, což ale takoví věřící ignorují. Je totiž uspokojuje to, že je bůh uspokojuje.

Život bez boha je mnohdy mnohem obtížnější, vyžaduje větší statečnost, odhodlání, hledání. Bůh je to pro slabé, nezralé, sobecké.

Podobný argument jsem slýchal už ve škole od "soudružky učitelky". Víra je jen pro slabé, nevzdělané a zaostalé lidi. Byl to názor, který "musela" říkat, jak mi přiznala později, když jsme se setkali po 25 letech.

Pravdou je, že "víra" nestojí na hmatatelných důkazech, protože pak už by to nevyla víra. Je na každém z nás, zda se podobnými názory, jako je ten "váš", necháme odradit, nebo ne.