Pravda, pravda - Smrt není spravedlivá. Nebo lze také říct, že "spravedlivá jak ke komu".

Nespravedlivá především připadá pozůstalým. - Těm, kteří ztratili milovaného blízkého člověka a říkají si "vždyť tady ještě s námi mohl být..."

Spravedlivá může být, pokud ukončí něčí strádání a muka, která nejsou již k vyléčení.

Někdo může smrt považovat za spravedlivou odplatu, pokud zemře najednou člověk, který velmi ublížil někoho jiného (třeba vrah) - Ale je to spravedlivé? Nebylo by větším trestem pro takového člověka žít a dopustit na něj bolest a strádání?

Nedávno jsem tady polemizovala s autorem blogu, zda smrt má či nemá být opravdovým "koncem" existence bytosti. K tomu se nemá nyní smysl vracet. Názory jsme si sdělili. Kéž by mohla být pravda taková - Ať je moment smrti především pro toho, koho potká tím, co by si přál aby pro něj znamenala.

Smrt není spravedlivá v tom, kdy a jakým způsobem přichází, nýbrž tím, že je naprosto definitivní. Tato definitivnost (nezvratná konečnost) platí pro každého naprosto stejně, tedy JE spravedlivá.

Až se s tím smíříte, dost se Vám uleví.

Pokud vám to připadá spravedlivé, těžko na tom něco změním.

A o mne se nebojte. Víra v Boží spravedlnost a v odpuštění minulosti dokáže ulevit a ještě přidává i naději do budoucnosti.