Jednou jste napsal.

„Zkuste si tyto dva příběhy uložit do své mysli.

Možná si na ně jednou vzpomenete, až budete v průšvihu. Možná vám dodají odvahu k tomu, abyste,

podobně jako já nebo můj táta, požádali Boha o pomoc.“

Dnes vím, že je to pravda. Také jsem se dostal do,

jak Vy říkáte, průšvihu a díky Bohu ho přežil. Možná se mi povede zachránit život na oplátku zase někomu jinému. Možná mi časem poradíte jak. M.K. http://cs.wikipedia.org/wiki/CQD

Re: Jednou jste napsal.

K objasnění náročného tématu lze použít metodu, kdy pedagog klade otázky a následně na ně odpovídá, čímž vlastně vede myšlení žáka potřebným způsobem. Patrně s odstupem lze pochopit, že pedagog bude také geniálním filosofem. Či obráceně?

http://blog2.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A100611_142864_blogidnes&strana=3

http://martin.vancl.eu/odeslani-e-mailu-z-cizi-adresy-bez-znalosti-hesla

Krásné povídáníčko

Když začaly prázdniny, tak jsem popadla kufr s knížkami a mazala na vlak, za babičkou. Byla tam velká planá hrušeň. Vylezla jsem na ni a četla si a četla. V klínu Brd bylo v létě krásně, voněly louky, pole, lesy. A hlavně mně nikdo pořád nevolal - jdi sem, jdi tam, babička čekala až slezu, to jsem dostala hlad a pak jsme šly sbírat bylinky podle herbáře. Když on nějaký pořádek ale musí být. To se nedá nic dělat, ale zase - děti se nemají vyrušovat, když na něčem "pracují". To jsem se už poučila. V tom je beru vážně.

Re: Krásné povídáníčko

Připomněla jste mi Káju Maříka

Tak spatne to nebude.

Tak dva dny zpatky jsem z okna zarval "decka dom"!!!... Taky se mi ozvalo "a proooc?":)).. "protoze je obed".. "vzdyt jsme obedvali uz vcera"..

Re: Tak spatne to nebude.

Bohužel, je to tak.

Televize, později počítače a mobily udělaly své. My jsme měli v dětství nespočet venkovních aktivit, z nichž většina směřovala zejména ke zvyšování fyzické kondice. Když pak člověk přišel večer domů hladový jak herec, snědl a vypil všechno, co se mu doma nabídlo bez nějakého vybírání. A když počasí nepřálo, vyměňovali jsme si na chodbách známky nebo nálepky, popřípadě mastili sedmu nebo duráka. A to vše se dělo nejen o prázdninách, ale po celý rok. Parta byla po celou dobu pohromadě. Samozřejmě bez bab.

KARMA

Při čtení tohoto blou jsem si vzpoměl, když jsme se sestrou jezdili o prázdninách k dědovi na Moravu, chodili ae koupat do řeky, s místními hráli fotbal na vesnickém hřišti, na přelomu července a srpna, když začali žně, okusili jízdu na kombajnu SK-4 (samozřejmě s kombajnérem ). A když děda chtěl, abychom byli doma, tak jsme utekli oknem

Milé :-)

Mě jednou rodiče řekli, že už mám dát kolo domů. Poslechl jsem je, ale půjčil si mizerné kolo od kamaráda s blbými brzdami a s berany nahoru. Malí cikáni si čutali a kopli mi míč přímo pod přední kolo. Berany jsem si zapíchnul do žeber, tma, probral jsem se v nemocnici. Dopadlo to dobře, jen naražená žebra a dva dny na pozorování. Dnešní děcka to neznají. Próóóóóóóč bych měl zvedat zadek od facebooku? :-)

Re: Milé :-)

Otázkou je, zda bychom byli lepší, kdyby ten facebook byl v době našeho dětství. Já bych sám za sebe ruku do ohně nedal.

A taky

O prázdninách nám nedělalo problém se potichu vytratit z domu třeba už o půl sedmé ráno, ale ve školním roce - jo, to bylo potřeba silné páky, abychom vstali včas na osmou do školy.

Re: A taky

Ono to dnes není jiné. Když mi ráno zvoní v pět budík, tak se mi také nechce vstávat. Pak přijde víkend a jsem v pět čilý jak rybička, i když bych mohl spát...

Díky,

to je fakt, nám se spíš nechtělo z venku domů.

Re: Díky,

Tak to je úplně přesné.