Změní se konečně výuka historie?

Výuka historie je proruská ve smyslu mlčení o vzniku, zločinech, agresivitě bolševického Ruska a jeho návaznosti na dnešní režim Vladimíra Putina. Je pročínská opomíjením minulosti Číny vybudované na kostech 40-70 milionů mrtvých.

Bezpečnostní a informační služby (BIS) ve zprávě za rok 2017 uvedla, že „moderní dějiny přednášené ve školách jsou jejich sovětskou verzí, proruským panslovanstvím je zasažena i výuka českého jazyka a toto umožňuje ruské vlivové operace“. A kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost.

Poznámka pod čarou vzbudila poměrně velký rozruch. Vedle proruských serverů byl nejvíce aktivní Václav Klaus ml., který svolal jednání sněmovního školského výboru s názvem jako od Aeronetu „Vliv bezpečnostních služeb na výuku, učebnice a vzdělávací programy“. Následoval další jím moderovaný seminář na půdě Poslanecké sněmovny pojmenovaný „Je výuka dějepisu na českých školách neutrální nebo "prosovětská?“. Účastníci se rozhořčili nad troufalostí BIS a samozřejmě dospěli k názoru, že je všechno v pořádku. Došlo i na věty typu „rozčilení tisíců poctivých učitelů dějepisu“. Reakci, že si někdo mimo „obor“ dovolil vkročit na posvátnou pedagogickou půdu, jde lidsky pochopit. Ještě lepší by byla diskuse o podstatě problému. Jenom na okraj jde říci, že Václav Klaus ml. konečně narazil se svým klausocentrismem a po vyloučení z ODS nejspíš zamíří někam mezi nóblovější Okamůristy. Snad přijde i o předsednictví výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny.

Po pravdě řečeno, zmíněná vysvětlivka nevyzněla úplně šťastně, což ředitel BIS Michal Koudelka uznal v rozhovoru pro deník Právo (21.1.2019). Konspirátorům umožnila překroutit problém a odvést pozornost jinam. Přitom kritika výuky moderní dějin se od učitelů, rodičů i historiků ozývá minimálně 20 let. Podle výzkumu České školní inspekce z roku 2016, čtvrtina učitelů historii nepovažuje za zásadní. V podstatě je otloukánkem s důležitostí hudební nebo výtvarné výchovy. Na základní a potom na střední škole se děti propracují dějinami dvakrát (nepočítám půlrok vlastivědy v 5. třídě), vždy od počátku světa po současnost. Naneštěstí moderní historie přichází na řadu v 9. třídě, v době přijímacích zkoušek. Potom přichází výlety, exkurze a už se v podstatě neučí. Na střední škole maturitní předměty odsouvají vše ostatní do bezvýznamnosti. Díky řazení učiva pěkně od pravěku, se události, které formují současnost, stejně neproberou kvůli nedostatku času. Státy Pobaltí i Polsko, kde jsou přes hranice cítit výfukové plyny z motorů ruských tanků, vnímají tuto věc daleko citlivěji.   

Výuka historie je proruská ve smyslu mlčení o vzniku, zločinech, agresivitě bolševického Ruska a jeho návaznosti na dnešní režim Vladimíra Putina. Je pročínská opomíjením nedávné minulosti Číny vybudované na kostech 40-70 milionů obětí komunistického režimu, který zde v nezměněné podobě stále vládne. Bez těchto znalostí jsou nejen děti, ale i dospělí v pozici králíčků, kteří nevědí, co žerou vlci.

Umožňuje vlivové operace postavením příběhu českých dějin na líčení Rusů (Sovětského svazu) jako zachránce světa ve 2. světové válce (Proč si vůbec vážit Ruska?) a na druhé straně Němců jako pradávných Slovanstva. Ti se v takto vyprávěném příběhu stávají nepřáteli bez jakýchkoliv pozitivních znaků. To vede k separaci česky a německy mluvících Čechů a pěstování si syndromu oběti. Možná někteří učitelé vezmou děti do Ležáků. Neslyšel jsem ale o školním výletě na Švédské šance nebo do Postoloprt, míst poválečných masakrů německého obyvatelstva.

Současné „pravdy“ stojí na dvou vetchých podpěrách. První tvoří mýty z doby národního probuzení (obrození těžko, když se nebylo k čemu vracet), první republiky a komunistického režimu. Druhou "podpěrou" je to, co nevíme.  V debatě o historii totiž stačí něco opomenout, uvést fakta bez souvislostí, použít ze setrvačnosti zažité fráze, třeba nazvat německy mluvící Čechy "kolonisty" a vše vyzní úplně jinak. Nestandardní varování ze strany kontrarozvědky přitáhlo k výuce moderní historie pozornost veřejnosti. Snad se konečně něco změní.