Zlobou vytrestáme jen sami sebe

 Puberťák má dvě cesty jak se prosadit v partě. Mluvit sprostě, kašlat na učení i autority, pít, kouřit, rvát se, čmárat po zdech. A čím je horší, tím lepší. Nebo se může odlišit od svých vrstevníků tím, že bude jejich slušnějším opakem. Podobně, normální politické strany by neměly soutěžit s těmi nenormálními v šíření zloby, strachu, v tom kdo bude horší. Nikdy nemohou „zlé chlapce“ trumfnout. Bohužel v Česku jak se zdá neexistují politici šířící optimismus a úsměv, pouze prudiči, kterým voliči dávají hlasy, aby naštvali ostatní voliče. Mimochodem, kdo sledoval první tiskovou konferenci předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska po ohlášení výsledku voleb, musel se spolu s ním zaprudit až za ušima. Žádný úsměv, pouze křeč, rétorika a grimasy jako při vyhlašování války. Ve vlastním zájmu by jej spolustraníci už neměli vypouštět na veřejnost. Tihle tragédi pouze rozdávají „blbou náladu“.

Lidé mají oprávněný strach ze ztráty zaměstnání, z dluhů a exekutorů. Přitom není zájem řešit zadlužování. Bojí se, zda jejich děti budou žít lépe nebo zda ve svých 50-ti plus naleznou normální práci. K tomu všemu migranti a  teroristé, ovšem pouze v našich hlavách a na (a)sociálních sítích, obsazují Evropu. (Na každého migranta připadají 2 poslanci SPD). Českem se podobně jako celým Západem se rozšířila beznaděj a pomstychtivost. Jako kdyby měl nastat konec všeho. Svět nikdy nebyl dokonalý, ale přes všechny problémy dnes žijeme v nejbezpečnějším a nejbohatším období lidské civilizace. I chudí mají vyšší standard než velmoži v minulosti. Co na tom, že soused vlastní helikoptéru? Rubáš nemá kapsy, do hrobu si to nevezme. Z tohoto pohledu „problém rostoucí  příjmové nerovnosti“ představuje nejhorší blud současnosti, absolutní fake news. K čemu jsou takové statistiky kromě provokování závisti? Nezáleží na tom, jak kdo žije, ale jestli se my sami máme dobře. Problém může být i v tom, že nedokážeme rozpoznat skutečné problémy. V Izraeli musí službou v armádě, to znamená nepohodlím a omezováním, projít nejen muži ale i ženy. Něco takového by dnes občany Česka zahubilo. Místo toho, alespoň jednou za čas vypněme elektřinu, plyn, vodu, datové sítě (což by ostatně nebylo na škodu provádět čas od času na základě zákona stejně jako zkoušky varovných sirén). Zkusme den nejíst, nekouřit, nepít alkohol či nespat. Vypněme televizi a podívejme se na hvězdy nebo si z blízkými zahrajme karty. Přijdeme třeba na jiné myšlenky, získáte jiný názor na to, zda životní prioritou je vypadnutý signál wifi a „kdo za to může?“ a „koho za to žalovat?“. 

Možná ona všeobecná negace pramení z touhy, aby se konečně něco dělo, jedno co. Chceme si z nudy  sami ublížit? Chceme se zbavit se svobody, abychom o ni mohli zase bojovat? Každý hlas odevzdaný ve volbách politické spodině je řezem do vlastních tepen. Uvědomme si, že naše zloba a snaha vytrestat tzv. establishment dopadne nejvíce na nás samotné. Neplatí, že čím horšího politiky zvolíme, tím hůře bude našim domnělým nepřátelům. Ne, nám samotným se povede hůře. Jestliže se oddáme negativnímu pohledu na svět, naše představy a kletby se začnou samy naplňovat, tak jako kdybychom šeptali přání do kouzelného sluchátka Macha a Šebestové. Již v Bibli se píše, dejte si  pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to splnit. Například vystoupení z Unie by jako první litovali voliči, kteří si je nejvíce přejí, protože pracují na nekvalifikovaných místech závislých na volném pohybu zboží a služeb. Ano, jsem pro členství v Unii. Vystoupení by byla hloupost. Vyčítáme Unii podružnosti a úplně zásadní věci pomíjíme, protože je považujeme za samozřejmé.

Jak ukazuje dosavadní průběh brexitu, který jde přirovnat k pitvě živého politického organismu, členské státy Evropská unie jsou k sobě po politické, ekonomické i právní stránce doslova „přirostlé“. Nenechme se mýlit, že stěžejní zákony přijímané Parlamentem jsou výplodem geniality naší lokální politické reprezentace. Jenom namátko. Myslíte si, že zákon o spotřebitelském úvěru chránící žadatele o půjčení peněz pochází z hlav místních politiků nebo jde o přenos směrnice Evropské unie? Za B je správně. U jedné třetiny všech norem se do českého právního řádu pouze přenáší celounijní pravidla, která (a tady pozor) předtím byla schválena členskými vládami nebo reprezentanty jednotlivých zemí. Nejde žádný o diktát Bruselu, ale o holou nutnost, pokud se nemáme dostat na okraj evropské civilizace. Gravitační síla vzoru Unie je obrovská, stejně jako ve své době to byla Římské říše. Barbaři ji vyvrátili, ale potom své vladaříčky nazývali císaři, kopírovali módu, zvyky, právo, jazyk (používali latinu), na hlavy si kladly koruny po vzoru vavřínových věnců Julia Ceasara a jeho následovníků..... Po našem vystoupení z Unie by se místní političtí tajtrlíci zcela určitě začali nazývat .....předsedy komise.

Francie se ještě před rokem zdála být negativistickou, zchátralou parodií Západu. Emanuel Macron dokázal v prezidentských volbách vzbudit u svých spoluobčanů nadšení a členství v Evropské unii podat jako pozitivní hodnotu. Bojujme s mentalitou žebráků, hloupých „chytrých Honzů“ a puberťáků. Mrzí nás snad život v důstojnosti a byť nedokonalé spravedlnosti? To se nechceme stát v ničem pozitivním vzorem? Irsko oslavovalo den, kdy se stalo čistým plátcem do rozpočtu Unie. Nechceme nikdy vyměnit pachuť z přijímání dotací za hrdost a radost z obdarovávání?

(vyšlo v MF Dnes 29.11.2017)