Výzvy, aby Ukrajina jednala o míru jsou pobídkami ke kapitulaci

Během více než dvou let trvání války mezi Ruskem a Ukrajinou se objevují názory, že je nutné zastavit boje a uzavřít příměří, které by umožnilo zahájit jednání o míru. Na první pohled jde o dobrý plán, tak co tomu brání?

Mluvčí „prezidenta“ Putina Dmitrij Peskov v prosinci 2022 prohlásil, že žádný mír nebude, pokud se Ukrajina nevzdá Ruskem anektovaných území Krymu, Záporoží, Luhansku, Donbasu.

Dne 9.12.2023 mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharavová definovala podmínky míru takto: „Neutrální, neangažovaný a bezjaderný status Ukrajiny, její demilitarizace a denacifikace, uznání reality nového územního uspořádání a stažení ukrajinských vojsk z „ruského“ (anektovaného) území“.

V polovině března 2024 zveřejnil „mírový plán“ Dmitrij Medveděv, místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace a předseda vládní politické strany Jednotné Rusko. Vypadá následovně: „Úplná a bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny, demilitarizace a zákaz vytváření polovojenských formací. Uznání nacistického charakteru politického režimu na Ukrajině mezinárodním společenstvím a nucená denacifikace všech (ukrajinských) orgánů pod dohledem OSN. Odstoupení ukrajinských ústavních orgánů a uspořádání voleb do prozatímního parlamentu pod záštitou OSN. Sjednocení celého území Ukrajiny s Ruskem, kterému by předcházelo samorozpuštění zmíněného prozatímního parlamentu, a uznání aktu sjednocení ze strany OSN“.

Dmitrij Medveděv je bývalým prezidentem Ruska, místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace a předseda vládní politické strany Jednotné Rusko, takže zde máme oficiální ruský návrh „mírového“ uspořádání. Nejedná se o názor soukromé osoby nebo výplod nějakého poblázněného propagandisty. Není se potom co divit, jak řekl ministr zahraničí Dmytro Kuleba, že Ukrajinci jsou připraveni na základě těchto vyhlídek, i bez vojenské pomoci Západu, bránit se třeba lopatami. Bojují o osobní i národní existenci.

V polovině června tohoto roku se ve Švýcarsku uskutečnila mírová konference k ukončení války na Ukrajině. Ruský zástupce při OSN Vasilij Něbenzja koncem února 2023 prohlásil, že Moskva se tohoto jednání nezúčastní, protože jde o „za ztrátu času“ a „utopický záměr“. Mír je podle Ruska utopií. V návaznosti na tato jednání Putin oznámil své „mírové“ podmínky. „Ukrajinská vojska musí být zcela stažena z Doněcké a Luhanské lidové republiky, Chersonské a Záporožské oblasti. Upozorňuji: z celého území těchto oblastí v jejich administrativních hranicích, které existovaly v době jejich uvedení na Ukrajinu,“ prohlásil šéf Kremlu, přičemž v prvních dvou případech použil termíny, které Moskva používá pro Doněckou a Luhanskou oblast. Takzvaná Doněcká lidová republika (DNR) a Luhanská lidová republika (LNR) jsou mezinárodně neuznané proruské separatistické útvary, které Moskva nejprve podporovala a po rozsáhlé invazi na Ukrajinu se je rozhodla anektovat.

Podle TASS šéf Kremlu stanovil celkem čtyři podmínky pro jednání s Ukrajinou: kromě stažení ukrajinských vojáků ze čtyř ukrajinských oblastí a formálního slibu Kyjeva nevstoupit do NATO Moskva požaduje také neutrální a bezjaderný status Ukrajiny a zrušení všech západních sankcí proti Rusku. Podle agentury AP zmínil Putin i omezení ukrajinských ozbrojených sil a ochranu zájmů rusky mluvícího obyvatelstva země.

Takže vám darebák obsadí obývák, znásilní manželku, vykrade sklep, podpálí předsiň a potom nabízí, že pokud mu pustíte ještě koupelnu a vzdáte se vnější pomoci policie (tzn. NATO), slibuje, že s vámi zahájí „jednání“. V Rusáckých představách o vaší kapitulaci.

Všechny výše uvedené „mírové podmínky“ se nijak výrazně neliší od toho, co se diskutovalo v v březnu a dubnu 2022.

Rusko trvalo na faktickém odzbrojení Ukrajiny, 85 000 vojácích, 342 tancích, 519 dělech, zákazu rozmisťování cizího vojenského personálu a zbraní na Ukrajině (tj. ztráta suverenity), včetně raket. Krym měl zůstat pod ruskou kontrolou.

Co se týče částí Doněcké a Luhanské oblasti, mělo se o nich rozhodnout během jednání prezidentů obou zemí (tedy nikdy). Dokument neřešil status jiných území okupovaných Ruskem.

Rusko požadovalo rozšíření oficiálního používání ruského jazyka na Ukrajině (tedy vytváření záminek pro zasahování do záležitostí Ukrajiny), upuštění od vyšetřování údajných válečných zločinů na Ukrajině (v té době se právě začaly objevovat důkazy o zvěrstvech v Buče, Černihivu a pod., což vedlo k přerušení rozhovorů) a zrušení všech sankcí, a dále aby země garantující bezpečnost Ukrajiny (včetně Ruska) měla právo veta, tedy „volnou ruku“ k nové agresi v budoucnosti. Zde je bližší rozbor.

Jediné morálně správné mírové jednání, které je na pořadu dne, představuje vyjednávání států Západu o tom, že mír na Ukrajině prosadí vůči Rusku silou.

Dovolím si citovat Ronalda Reagana: „Nemůžeme si koupit bezpečnost, osvobodit se od atomové bomby tak velkou nemorálností, abychom řekli miliardě lidských bytostí, které jsou teď za železnou oponou v otroctví: ´Vzdejte se snů o svobodě, protože protože my jsme ochotni chránit vlastní kůži, uzavřít dohodu s těmi, kdo vás zotročují´. Alexander Hamilton řekl: ´Národ, který je ochoten dát před nebezpečím přednost hanbě, je připraven sloužit pánovi a zaslouží si ho´. Aby nedošlo k omylu, neexistuje žádný spor o volbu mezi válkou a mírem, ale existuje je jeden skutečně zaručený způsob, jak můžete dosáhnout míru...můžete ho dosáhnout hned v příští vteřině...vzdát se. (Reaganova válka, Peter Schweizer, str. 45, Nakladatelství Ideál 2007)

Shrnuto, jakékoliv výzvy a apely vůči Ukrajině, aby jednala o míru s Ruskem, jsou pobídkami k její kapitulaci a vypustit něco takového z úst může jenom člověk nízké inteligence nebo ruský kolaborant. (Proč ANO nehlasovalo pro usnesení o bezpečnostních hrozbách). Představují vstupenku do pekla, kde platí právo silnějšího a státní hranice se mění válečnou agresí. Pokud budeme považovat takové mezinárodní vztahy za normální, tak „sorry jako“. Proč potom k Česku nepřipojit silou Slovensko či Rakousko nebo co by bylo špatné na tom, kdyby Německo, jako v roce 1939, obsadilo Česko?

Přes všechno, co jsem napsal o ruských "mírových" návrzích, tak jako kdyby někteří neuměli číst nebo měli nějaký blok, pořád píší v diskusi o jednání o míru. Na to se dá říci jediné. Nahlaste adresu, bude vám obsazena kuchyň a koupelna. S okupanty se zajisté mírově dohodnete. 

Ano, můžeme vrazit hlavu v písku a tvrdit, že konflikt na Ukrajině není naše válka. Je to ale rozumné? Česko se v roce 2021 stalo cílem ruského ultimáta a v posledních dvou letech, spolu se Západem, terčem bezpočtu výhrůžek z Kremlu i okolních tajtrlíků. Musíme proto využít situace, že na naší straně stojí ukrajinská armáda, která je nejsilnější v Evropě (Rusko nepatří ani do Evropy ani do Asie) a ze všech sil jí pomáhat eliminovat ruskou bezpečnostní hrozbu.  

Pobídky k jednání o míru, ke smířlivosti, k vyvěšování bílé vlajky zní vznosně. V Bibli stojí: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou“ (Matouš 5,39). Jenže, sv. Augustin pravil: „Já mohu nastavit druhou tvář, když se sám rozhodnu, ale nikdy nemohu nastavit tvář toho druhého“. Takže kapitulanti, appesementi (ustupovači), slovo chcimíři je příliš fajnové, neotravujte se svými výzvami ke kapitulaci Ukrajiny, respektive Česka i Západu.