Soběstačností k bídě

Dostali jsme se v důsledku pandaviru a vládních opatření do krize? Je naše ekonomika pochroumaná, obrazně řečeno zlomili jsem si nohu? Vidí někdo řešení v tom, že vezmeme do ruky čagan a zlomíme si dobrovolně i tu druhou? 

Nedostatečná spolupráce politiků zemí Evropské unie při koronakrizi, zprávy či hoaxy o vzájemném „odklánění“ dodávek zdravotního materiálu, opatření, které byly vykládány jako projevy národního sobectví, to vše dnes vydává jedovaté plody izolacionalismu. Místo abychom se styděli za to, co v minulých měsících bylo řečeno a uděláno špatně, heslem dne se stala „soběstačnost“. Není vidět snaha o zacelení ran vzniklých pomluvami, útoky a osočováním, ale naopak o uzavírání hospodářského prostoru a vztyčení hraničních plotů. Kdyby stejně iracionálně reagovaly evropské státy na hrůzy 2. světové války, místo míru a prosperity bychom zažívali 75 let konfliktů a neustálého „broušení nožů“ na cizáky.

Na konci března, kdy pozornost veřejnosti byla napřena ke koronavirovému divadlu, vláda rozhodla o poskytnutí 4,3 miliardy korun pro české zemědělce. (článek zde). Důvod? Zvýšení tzv. soběstačnosti. Státní peníze tedy nezamířily na urgentní pomoc českým podnikům s výrobou zdravotních pomůcek, ale rozplynuly se po lánech  a pastvinách. Přesněji řečeno skončili v hnoji. Úředníci si našli čas na přípravu podkladů, politici prostor pro projednání tohoto materiálu. Na nákup extrémně levné ropy do Státních hmotných rezerv prý ale sil nezbývalo (Šanci levně doplnit ropu stát propásl, Novinky). Přitom od jara roku 2017 Česko nesplňuje směrnici Evropské unie ukládající soběstačnost na 90 dní spotřeby. Dnes by doplnění zásob bylo daleko dražší a pokud se cena vrátí na úroveň před rokem, přišli jsme o 650 milionů korun. Prostě to co Česko má dělat nedělá a naopak. Závazek posilovat obranou „soběstačnost“ a vydávat na armádu minimálně 2 procent HDP také neplníme.

Projevů izolacionismu existuje bezpočet. V diskusi o stavbě dalšího jaderného reaktoru v Dukovanech se generální ředitel ČEZ Daniel Beneš dovolává energetickou bezpečností. Ve fóru Hospodářských novin průmyslníci přicházeli s  úvahami, aby se veřejné zakázky daly vypsat pouze pro domácí zájemce. Dokonce i Svaz autorský vyzval rádia, aby více hrála písničky českých autorů a interpretů.

Ve světě existuje zhruba 115 projektů směřujících k výrobě očkovací látky proti koronaviru. Evropská unie začátkem tohoto května organizovala dárcovskou konferenci, kde se za tímto účelem (a také vývoje a testování léků, třeba již existujících u nichž ale musí proběhnout klinické studie účinků na pandavirus) vybralo 7,4 z poptávaných 7,5 miliard eur. Česko na důkaz své malosti (ve smyslu ubohosti) přispělo 750 000 eury, jednou deseti tisícinou celkové částky. Současně se ministerstvo zdravotnictví, pod heslem „soběstačnosti“, rozhodlo spolu se třemi stavy vyvinout vlastní vakcínu. Navzdory tomu, že zde chybí zkušenosti s vývojem látek založených na změně buněčné imunity, peníze na klinické studie a ve finále i výrobní kapacity. O to směleji jsme se zařadili na 116 místo pelotonu. Tým má vést, vedle svých dalších devíti úvazků, preventivní kardioložka ozdobená Bludným balvanem spolku Sysifos za vědeckou iracionalitu. Český stát plánuje výdaje na výzkum vakcíny ve výši nižších desítek milionů korun (a teď je ještě v českém prostředí naskýtá otázka, kam se ty peníze podějí), naproti tomu farmaceutické firmy shromažďují miliardy, ale dolarů. Zde krásně sedí přirovnání „ představují si to jako Hurvínek válku“. Slepé kuře někdy najde zrno, ale raketu pro let na Měsíc nevyhrabe. (Paní vakcína. Imunita národa je v rukách ženy, kterou Babiš nalákal do politiky, Milan Pšenička, Seznam Zprávy). 

Snad nejabsurdnějším projevem touhy po soběstačnosti se stala připravovaná novela zákona, podle které by obchodníci musely prodávat určitý podíl tzv. domácích potravin. V podstatě se jedná se o návrh na snížení kvality a zvýšení cen. Chcete jen české potraviny? Zde je cena, kterou byste museli zaplatit, rozhovor s Tomášem Douchou, dlouholetým ředitelem Ústavu zemědělské ekonomiky). Omezení pohybu zboží má vždy za cíl potlačit konkurenci a zvýšit zisky domácích producentů. Všechny řeči o nějakém dobru a bezpečnosti vytváří pouze mlhu pro prosazení ryze sobeckých zájmů. Užitečnými idioty a spojenci byznysových zájmů jsou politické síly, které profitují ze strachu občanů z otevřeného světa.  

Nic tak absurdního se Parlamentu dlouho neobjevilo. Proč stejná pravidla nevztáhnout na bagry, jehly, ropu, zemní plyn, nitě, látky, tužky, letadla, nákladní auta….? Zde se sluší poznamenat, že nejdále došli cestou „čučche“, tj. totální soběstačnosti, v Severní Koreji. Nedosáhli ovšem prosperity, ale zbídačení obyvatel. Můj nesouhlas s myšlenkou "soběstačnosti ve všem" není veden nějakou zlovůlí, ale ekonomickou realitou. Nikdo nemůže být ve všem soběstačný a platí to pro jednotlivce, rodinu, vesnici, kraj i stát. Čím menší je skupina lidí usilující o soběstačnost, tím je nižší ekonomická úroveň na níž ji lze dosáhnout. Lidé se shlukovali do tlup, protože jednotlivec by zemřel hlady. Tlupa 10-20 lidí může být soběstačná, když bude žít v jeskyni a chodit v králičích kožkách. Jistě si ale nevyrobí automobil. televizi ani mobil. Jak již bylo uvedeno, Severní Korea je vzorovou ukázkou konců snah o soběstačnost státu o 23 mil. obyvatelích. Samozřejmě reálné činy neodpovídají ideologickým heslům, svoji izolaci se Severní Korea snaží prorazit, nakoupit whisky, porno a zbrojní technologie pro pobavení Vůdce, pohonné hmoty pro armádu. Současně usiluje o vývoz písku, uhlí a jiných nerostných surovin, Takže není soběstačná, tak jako nebyli soběstační naši komunisti. Pro ně to byla jenom z nouze cnost. Neměli co vyvážet, tak alespoň hlásali "soběstačnost". Jestliže budeme uvažovat o určité strategické soběstačnosti na území Evropské unie o 446 milionech lidí, tak to má úplně jiný smysl.     

Zmíněný návrh zákona je v naprostém rozporu s principy fungování Evropské unie a toto poučení "pro hloupé" se české vládě také od ní dostalo. Stačí si položit jednoduchou otázku. Proč by jiné země nemohly omezit prodej automobilů Škoda a nespočet dalších produktů českého hospodářství, které je životně závislé na exportu. Ten v roce 2018 dosáhl 4,4 bilionu korun a z 84 procent mířil do Unie.

Ostatně, realita v březnu a dubnu 2020 potvrdila nesmysluplnost konceptu tzv. potravinové soběstačnosti. Ani při největší koronakrizi, kdy vypukla nákupní horečka a současně se zbrzdila kola kapitalismu, jídlo nikde nechybělo. A jestli se někde prodával květák za 100 korun, na vině je zpomalení dopravy zboží a nedostatek pracovníků pro sklizeň zeleniny. Tedy omezení volného pohybu zboží i lidí, tedy přesně to, čeho má být popsaným návrhem zákona dosaženo. Podobné účinky by měla snaha o „soběstačnost“.

V Evropské unii, hospodářském bloku s 446 miliony lidmi si dokážeme pomoci lépe něž v státečku o 10 milionech obyvatel. Jestližepodle průzkumu agentury STEM oproti listopadu 2019 snížila spokojenost lidí s členstvím v Evropské unii z 56 na 46 procent a snížil se pocit sounáležitosti s Evropou (Evropanem se cítí 69 procent Čechů, proti 75 procentům před osmi měsíci), nabourává to víru v lidskou racionalitu. Dostali jsme se v důsledku pandaviru a vládních opatření do krize? Je naše ekonomika pochroumaná, obrazně řečeno zlomili jsem si nohu? Vidí někdo řešení v tom, že vezmeme čagan a zlomíme si dobrovolně i tu druhou? Úplně stejně "logické" je snaha izolovat se od Evropské unie a vztyčovat hranice.

Nedostatečná spolupráce politiků zemí Evropské unie při koronakrizi, zprávy či hoaxy o vzájemném „odklánění“ dodávek zdravotního materiálu, opatření, které byly vykládány jako projevy národního sobectví, to vše dnes vydává jedovaté plody izolacionalismu. Místo abychom se styděli za to, co v minulých měsících bylo řečeno a uděláno špatně, heslem dne se stala „soběstačnost“. Není vidět snaha o zacelení ran vzniklých pomluvami, útoky a osočováním, ale naopak o uzavírání hospodářského prostoru a vztyčení hraničních plotů. Kdyby stejně iracionálně reagovaly evropské státy na hrůzy 2. světové války, místo míru a prosperity bychom zažívali 75 let konfliktů a neustálého „broušení nožů“ na cizáky.

Na konci března, kdy pozornost veřejnosti byla napřena ke koronavirovému divadlu, vláda rozhodla o poskytnutí 4,3 miliardy korun pro české zemědělce. (článek zde). Důvod? Zvýšení tzv. soběstačnosti. Státní peníze tedy nezamířily na urgentní pomoc českým podnikům s výrobou zdravotních pomůcek, ale rozplynuly se po lánech  a pastvinách. Přesněji řečeno skončili v hnoji. Úředníci si našli čas na přípravu podkladů, politici prostor pro projednání tohoto materiálu. Na nákup extrémně levné ropy do Státních hmotných rezerv prý ale sil nezbývalo (Šanci levně doplnit ropu stát propásl, Novinky). Přitom od jara roku 2017 Česko nesplňuje směrnici Evropské unie ukládající soběstačnost na 90 dní spotřeby. Dnes by doplnění zásob bylo daleko dražší a pokud se cena vrátí na úroveň před rokem, přišli jsme o 650 milionů korun. Prostě to co Česko má dělat nedělá a naopak. Závazek posilovat obranou „soběstačnost“ a vydávat na armádu minimálně 2 procent HDP také neplníme.

Projevů izolacionismu existuje bezpočet. V diskusi o stavbě dalšího jaderného reaktoru v Dukovanech se generální ředitel ČEZ Daniel Beneš dovolává energetickou bezpečností. Ve fóru Hospodářských novin průmyslníci přicházeli s  úvahami, aby se veřejné zakázky daly vypsat pouze pro domácí zájemce. Dokonce i Svaz autorský vyzval rádia, aby více hrála písničky českých autorů a interpretů.

Ve světě existuje zhruba 115 projektů směřujících k výrobě očkovací látky proti koronaviru. Evropská unie začátkem tohoto května organizovala dárcovskou konferenci, kde se za tímto účelem (a také vývoje a testování léků, třeba již existujících u nichž ale musí proběhnout klinické studie účinků na pandavirus) vybralo 7,4 z poptávaných 7,5 miliard eur. Česko na důkaz své malosti (ve smyslu ubohosti) přispělo 750 000 eury, jednou deseti tisícinou celkové částky. Současně se ministerstvo zdravotnictví, pod heslem „soběstačnosti“, rozhodlo spolu se třemi stavy vyvinout vlastní vakcínu. Navzdory tomu, že zde chybí zkušenosti s vývojem látek založených na změně buněčné imunity, peníze na klinické studie a ve finále i výrobní kapacity. O to směleji jsme se zařadili na 116 místo pelotonu. Tým má vést, vedle svých dalších devíti úvazků, preventivní kardioložka ozdobená Bludným balvanem spolku Sysifos za vědeckou iracionalitu. Český stát plánuje výdaje na výzkum vakcíny ve výši nižších desítek milionů korun (a teď je ještě v českém prostředí naskýtá otázka, kam se ty peníze podějí), naproti tomu farmaceutické firmy shromažďují miliardy, ale dolarů. Zde krásně sedí přirovnání „ představují si to jako Hurvínek válku“. Slepé kuře někdy najde zrno, ale raketu pro let na Měsíc nevyhrabe. (Paní vakcína. Imunita národa je v rukách ženy, kterou Babiš nalákal do politiky, Milan Pšenička, Seznam Zprávy). 

Snad nejabsurdnějším projevem touhy po soběstačnosti se stala připravovaná novela zákona, podle které by obchodníci musely prodávat určitý podíl tzv. domácích potravin. V podstatě se jedná se o návrh na snížení kvality a zvýšení cen. Chcete jen české potraviny? Zde je cena, kterou byste museli zaplatit, rozhovor s Tomášem Douchou, dlouholetým ředitelem Ústavu zemědělské ekonomiky). Omezení pohybu zboží má vždy za cíl potlačit konkurenci a zvýšit zisky domácích producentů. Všechny řeči o nějakém dobru a bezpečnosti vytváří pouze mlhu pro prosazení ryze sobeckých zájmů. Užitečnými idioty a spojenci byznysových zájmů jsou politické síly, které profitují ze strachu občanů z otevřeného světa.  

Nic tak absurdního se Parlamentu dlouho neobjevilo. Proč stejná pravidla nevztáhnout na bagry, jehly, ropu, zemní plyn, nitě, látky, tužky, letadla, nákladní auta….? Zde se sluší poznamenat, že nejdále došli cestou „čučche“, tj. totální soběstačnosti, v Severní Koreji. Nedosáhli ovšem prosperity, ale zbídačení obyvatel. Můj nesouhlas s myšlenkou "soběstačnosti ve všem" není veden nějakou zlovůlí, ale ekonomickou realitou. Nikdo nemůže být ve všem soběstačný a platí to pro jednotlivce, rodinu, vesnici, kraj i stát. Čím menší je skupina lidí usilující o soběstačnost, tím je nižší ekonomická úroveň na níž ji lze dosáhnout. Lidé se shlukovali do tlup, protože jednotlivec by zemřel hlady. Tlupa 10-20 lidí může být soběstačná, když bude žít v jeskyni a chodit v králičích kožkách. Jistě si ale nevyrobí automobil. televizi ani mobil. Jak již bylo uvedeno, Severní Korea je vzorovou ukázkou konců snah o soběstačnost státu o 23 mil. obyvatelích. Samozřejmě reálné činy neodpovídají ideologickým heslům, svoji izolaci se Severní Korea snaží prorazit, nakoupit whisky, porno a zbrojní technologie pro pobavení Vůdce, pohonné hmoty pro armádu. Současně usiluje o vývoz písku, uhlí a jiných nerostných surovin, Takže není soběstačná, tak jako nebyli soběstační naši komunisti. Pro ně to byla jenom z nouze cnost. Neměli co vyvážet, tak alespoň hlásali "soběstačnost". Jestliže budeme uvažovat o určité strategické soběstačnosti na území Evropské unie o 446 milionech lidí, tak to má úplně jiný smysl.     

Zmíněný návrh zákona je v naprostém rozporu s principy fungování Evropské unie a toto poučení "pro hloupé" se české vládě také od ní dostalo. Stačí si položit jednoduchou otázku. Proč by jiné země nemohly omezit prodej automobilů Škoda a nespočet dalších produktů českého hospodářství, které je životně závislé na exportu. Ten v roce 2018 dosáhl 4,4 bilionu korun a z 84 procent mířil do Unie.

Ostatně, realita v březnu a dubnu 2020 potvrdila nesmysluplnost konceptu tzv. potravinové soběstačnosti. Ani při největší koronakrizi, kdy vypukla nákupní horečka a současně se zbrzdila kola kapitalismu, jídlo nikde nechybělo. A jestli se někde prodával květák za 100 korun, na vině je zpomalení dopravy zboží a nedostatek pracovníků pro sklizeň zeleniny. Tedy omezení volného pohybu zboží i lidí, tedy přesně to, čeho má být popsaným návrhem zákona dosaženo. Podobné účinky by měla snaha o „soběstačnost“.

V Evropské unii, hospodářském bloku s 446 miliony lidmi si dokážeme pomoci lépe něž v státečku o 10 milionech obyvatel. Jestližepodle průzkumu agentury STEM oproti listopadu 2019 snížila spokojenost lidí s členstvím v Evropské unii z 56 na 46 procent a snížil se pocit sounáležitosti s Evropou (Evropanem se cítí 69 procent Čechů, proti 75 procentům před osmi měsíci), nabourává to víru v lidskou racionalitu. Dostali jsme se v důsledku pandaviru a vládních opatření do krize? Je naše ekonomika pochroumaná, obrazně řečeno zlomili jsem si nohu? Vidí někdo řešení v tom, že vezmeme čagan a zlomíme si dobrovolně i tu druhou? Úplně stejně "logické" je snaha izolovat se od Evropské unie a vztyčovat hranice.