Proč nejezdit do českých hor na lyže

Důvodem je hojný výskyt Čehůnů, vyznačující se bezohledností k ostatním lyžařům (vlastní i svých nevychovaných dětí), rychlou jízdou v místě dojezdu, požíváním alkoholu a řvaním spolu tristní úrovní místních služeb.

Problémy tuzemských ski areálů jsou celkem tři. První je dán nízkou nadmořskou výškou našich hor a malou velikostí zimních středisek. S tímto objektivně nejde nic dělat, délka sjezdovek nikdy nedosáhne velikosti obvyklé v Dolomitech nebo Rakouských Alpách. Kdo se chce kochat pohledem na skalnaté štíty hor nebo nehodlá sjíždět stále stejný, krátký svah, musí do zahraničí.

Druhý je hojný výskyt Čehůnů. Jde o zvláštní druh lidí, kteří znepříjemňují ostatním pobyt na horách. Vyznačující se předbíháním u vleků, bezohledností k ostatním lyžařům (vlastní i svých nevychovaných dětí), rychlou jízdou v místě dojezdu, požíváním alkoholu, řvaním a  poleháváním uprostřed sjezdovky. Po pravdě řečeno, ono to polehávání je celosvětově rozšířený zvyk "pravých snowborďáků", kteří si takto koledují o zaseknutí lyží do hlavy nebo do ledvin. Nebezpečné chování Čehůnů nechává provozovatele místních ski areálů naprosto v klidu. Přitom odrazuje spořádané turisty, hlavně kvůli obavám o děti, od pobytu v Česku a vede k jejich odlivu do zahraničí.

Zásadní a hlavní brzdou turistického rozvoje představuje tristní úroveň místních služeb. Parkovací plochy u sjezdovek jsou většinou placené a je jich nedostatek. U vleků se stále tvoří fronty, takže ze čtyř hodin strávíte tři hodiny čekáním a ke všemu provozovatelé sjezdovek neprojevují žádnou snahu, zábranami, nástupními koridory, řešit předbíhání Čehůnů. Zřejmě čekají, že si lyžaři vše vyřídí mezi sebou, pěstmi a špicemi hůlek. Tzv. právo první noci nikdy neexistovalo, ale některé areály stále vydávají přednostní jízdenky opravňující vyvolené k přednostní jízdě před plebsem. Českým koloritem je neochotná a sprostá obsluha vleků, která nepodá a neodmete sedačky a nezpomalí lanovku, když vidí děti. Vlekaři jsou zalezlí ve svých boudách nebo se opírají o zábradlí, zevlují a zřejmě čekají na noční pařbu s kursem studentek. Lyžařské svahy jsou neupravené, a že by někdo jezdil rolbou přes noc (spíše vás rolba přejede uprostřed dne), aby ráno byl všude „manchester“? Jak praví klasik, „kruci, přeci nejsme stroje“. Okolo sjezdových tratí je rozmístěno minimum zábran a ochranných sítí, nikdo nedbá na dodržování pořádku a eliminaci opilců na svahu. Za to se provozovatelé vleků zaměřili na znemožnění přeprodeje permanentek. Razí zásadu „když už si to koupíš, tak nám neutečeš“. Za tímto účelem bezostyšně nakládají s osobními údaji zákazníků, včetně počítačového zpracování fotografií. V zahraničí jsou okolo sjezdovek a v každé restauraci k použití zdarma navoněné, prostorné toalety, kde hraje hudba. V Česku, pokud máte štěstí a toaletu najdete, se za peníze dočkáte zařízení z doby socialismu, bez mýdla, ručníků, toaletního papíru a teplé vody.  

I když se Česká národní banka snažila zdražit pobyt v zahraničí seč mohla (zde o škodlivosti tzv. měnových intervencí), průměrná cena celodenního lyžování v Rakouských Alpách nebo Dolomitech se pohybuje do 1000 korun, a to dítě do 6 let je většinou zdarma. Součástí skipasu jsou často i další atrakce, jako bruslení, vstup do lázní či snowparky. Každý nechť si srovná, kolik platil za denní permanentku v Česku.

Kapacita restaurací na českých horách nedostačuje, ceny jsou zahraniční, úroveň uboze tuzemská, personál neochotný, otrávený, dávající najevo, že vás, jako plebs obsluhuje jen tak nedopatřením, před odjezdem do Hollywoodu a převzetí hlavní role ve filmu. V Česku je železným pravidlem, že v pohostinství nepracuje majitel a jeho rodina. Skoro vždy si jedná o zaměstnance a pan majitel by nejraději chodil do kasy jen pro peníze. Podnikatelé mají také naprosto pomýlenou představu, že když pracovníka někam postaví, tak ten ví co má dělat. Stačila by přitom tenká brožurka ve formě komiksu obsahující několik přikázání:

1) při příchodu zákazníka srozumitelně pozdrav,

2) usměj se,

3) dívej se do očí,

4) nevtíravě nabídni služby,

5) oblékat se budeš do firemního oblečení (jinak než zákazník),

6) slušně se rozluč,

7) nevybavuj se v práci se známými a také vypni mobil.

Národnost obsluhy lze opravdu poznat podle chování. Když přijdete v Rakousku do restaurace a zarazí vás nevlídnost obsluhy, většinou zjistíte, že mluví česky. V Itálii vidíte, jak majitel sbírá na zemi cigaretové špačky nebo po hostech uklízí použité nádobí a přitom si zpívá.

V zahraničí také narazíte nevychovance, grobiány, problémy s obsluhou, ale četnost výskytu je daleko nižší. S ohledem na cenu, úroveň služeb a bezpečnost, nejsou české hory ani alternativou lyžování na kopečku za domem. Jet do Špindlerova Mlýna, tohoto českého Soči, aby člověk viděl „celebritky“ a "polobritky" typu hvězdiček showbyznysu a politických mafiánů .....

Daňoví poplatníci platí státním úředníkům nejrůznější obskurní agentury na podporu cestovního ruchu, ale pokud samozřejmou součástí místních služeb nebude pozdrav a úsměv, je to všechno zbytečné. Takže milí provozovatelé tuzemských lyžařských areálů, ale i obchodů, restaurací…., všude dobře, tak co tady.