Pražáci, zbytek státu není vaše kolonie

Pražák je obecně přesvědčen, že za hranicemi hlavního města žijí bodří, jednodušší venkované, pracující ve prospěch jeho města, tedy matičky stověžaté. Na tiskové konferenci 9. září minulého roku, prohlásil Tomáš Hudeček, svého času kandidát TOP09 na pražského primátora, že "... Česko se nemůže dostat na evropskou úroveň rozvojem Brna, Ostravy, Břeclavi nebo Krnova, ale pouze podporou hlavního města Prahy". Premiér Bohuslav Sobotka si 6. října přisadil, když označil za prioritu celého Česka zřízení železničního spojení Prahy s Letištěm Václava Havla a prodloužení trasy D metra. Vzhledem k tomu, že jeden z pánů pochází z Olomouce a druhý z Telnice (u Brna), sedí na ně přísloví „poturčenci horší Turka“. Jediná správná odpověď na jejich invektivy je sloganem z doby diskusí nad změnou rozpočtového určení daní: „Pražáci nekraďte tolik a budete mít dost i na metro“.

Nejednalo se o nějaké faux pas, kterého se dopustili politici rozdivočelí kampaní do obecních voleb. Pro ty kdo bydlí v Praze, nezáleží zda týden nebo celý život, ani odkud se přistěhovali, je toto město středem Česka i světa. Jinak si nejde vysvětlit, proč celostátní rozhlasové stanice stále dokola vysílají předpověď počasí a dopravní informace určené pro Prahu nebo po otevření produktu Mapy vyhledávače Seznam, se objeví Praha a nikoliv celé Česko. Pražáci také zcela samozřejmě předpokládají, že jednání se povede osobně v Praze. V době mobilů, Skype a telekonferencí není ale nikdo zvědavý strávit 6 až 8 hodin na cestách. Ke všemu po dálnici D1 zdevastované péčí pražských „expertů“. Podle názoru bývalého ministra dopravy Antonín Prachaře, dálniční spojení z Brna do Wien není potřebné. Zřejmě není důvod ulehčit obyvatelům jižní Moravy orientaci v podnikání, kultuře a školství na Rakousko. Myslím si dokonce, že je to cílené. Co by si Pražáci počali, kdyby jsme za prací jezdili do Wien a létali výhradně ze Schwechatu?

Existují mnoho důvodů proč nevzhlížet jenom k naší stověžaté matičce. Třeba při nákupech luxusního zboží ve Wien panuje vedle ceny i kontrast mezi noblesou vzešlou z tradic c. k. dvorních dodavatelů a východoevropskou obchodní divočinou Prahy. V "luxusních" obchodech (a ne v jednom), kde se nabízí hodinky za 150.000 korun, není  (podotýkám v létě) spuštěna klimatizace nebo ji možná nemají. Ve zlatnictví vám bez dalšího hodí šperk za 40.000 korun na skleněný pult. Ještě že to nebalí do novin jako v Rusku.

Pražáci se možná budou divit, ale v Evropě existují i jiná letiště než to „jejich“. Cestovní kanceláře zajišťují odlet z Brna, Ostravy či Karlových Varů a pro cesty pravidelnými linkami mají obyvatelé z jihu Moravy blíže do Vídně nebo Bratislavy, ze severu do Katowic. A již z principu. Než platit loupežníkům na Letišti Václava Havla 70 korun za malou plastovou láhev vody, je lepší si dát Sacher Törte na Swechatu.

Politici z Prahy bezohledně používají celostátní veřejné rozpočty pro svoje populistické nápady. Není divu, když Brňáci zastávají názor, že v Praze jenom čekají na možnost přetáhnout výstavy a veletrhy  do Letňan. Nebo z podobného soudku. Česká vláda se oprávněně zdráhá poskytnout pár desítek milionů korun na Velkou cenu silničních motocyklů. Jenže v Brně panují obavy, že hned jak Masarykův okruh ztratí licenci, pražští šíbři si v hlavním městě postaví za miliardy korun novou závodní dráhu. A dotace budou ve stamilionech. Brno také žije nesmyslným bojem za přesun či „pouhou“ rekonstrukci hlavního nádraží. Cena obou variant bude 20-40 miliard korun. V Praze se ale přestavují železniční uzly za stejné, ne-li vyšší částky. Proto Brňáci slyší na podpichování regionálních kmotrů v duchu filmů Slunce, seno, jahody „Když vy, tak i my. A na štok“.

Výsměchem zbytku Česka je pražské rezidenční parkování. Neschopnost státu vynutit dodržování pravidel,  radní v Praze vyřešili diskriminací. Bylo by zcela na místě, aby řidiči z Prahy a Brna (po zavedení rezidenčního parkování i zde) recipročně nemohli, jako nerezidenti, v jiných městech a obcích parkovat.

Svého času politici z Prahy v čele s Pavlem „Kolibříkem“ Bémem vedli kampaň za olympijskou kandidaturu. Nabízeli samé výhody. Rozvoj infrastruktury, vznik krásných nových stadionů, růstový impuls pro hospodářství. Jaký by to byl obrovský růstový impuls, střídat umístění hlavního města po celém území Česka, pět let v Brně, potom v Olomouci, v Ústí nad Labem…… . Infrastruktura zůstane, kancelářské budovy se dají přestavět na byty. Srdce každého keynesiána musí zaplesat, tak v čem je problém? Na soukromou firmu má přesídlení do levnější destinace, třeba z Prahy do Hradce Králové, pozitivní vliv. Ke stěhování je ochotno pouze pár loajálních zaměstnanců, ostatní sami dají výpověď, takže klesnou personální náklady a bez odstupného. Najednou se věci musí dělat jinak, dojde k rozbití různých klanů, zpeněží se do té doby  nepostradatelný majetek. Samá pozitiva.

Pražák je pro nepražáka mluvou, chováním i oblečením stejně rázovitá postavička, jako kdybych já vylezl na Můstku z metra v kroji a zahlaholil: „Tož kde máte teho koňa“. Jestli jsou pro Pražáky nepražáci křupani, kteří nevědí nic o „velkém“ světě, tak ti je naopak vidí jako silniční psychopaty, kteří nezdraví, chodí oblékaní jako kašpaři, obecně nedodržují pravidla a užitečnost jejich práce přirovnávají k výrobě duhových bublin. Kromě toho, největší křupan Česka měřeno poměrem funkce/sprostota sedí na Pražském hradě. Nenechejme s mýlit. Dojem, že Praha vytváří čtvrtinový podíl hrubého domácího celého Česka plyne z koncentrace úředních institucí a umístění formálního sídla velké množství firem do hlavního města. 

Člověk se také musí smát  přitroublým seriálům o životě na Moravě. Jako parodie dobré, ale vřele bych doporučoval jako poradce vinaře nebo alespoň zahradníka či absolventa chemicko-technologické fakulty. Na opravu „vinných“ nesmyslů by stačilo, kdyby absolvoval  i obor krakování ropy.

Pražským politiků jde na jejich nestoudné slova i činy odpovědět: „Lidé z Brna, Břeclavi a obecně jižní Moravy mají přímo za humny Wien, metropoli skutečně evropské úrovně. Vyznáváme jiné priority i zvyklost a určitě necítíme povinnost budovat Prahu“.

Traumata z pomlčkových válek a dělení Československa v roce 1990-1991 již pominula. Členství v Evropské unii budí zdání, že lze uplatnit subsidiaritu na nižší než státní úrovni a přitom zůstat součástí západního civilizačního prostoru. Ještě pár stupidních výroků pražských politiků a jen tak ze vzdoru, jako ve Skotsku nebo Katalánsku, může vzniknout pokus o uspořádání referenda o odtržení. Nebylo by to poprvé, kdy věci dříve nemyslitelné se díky něčí hlouposti změnily na reálný problém.

(Publikováno 10.3.2015 na virtually.cz)