Pomoc ano, ale za předlužování do vězení

Očištění běžných lidí od dluhů by přišlo určitě daleko levněji než 300 mld. korun. Současně je čas zpřísnit trestní zákon v části způsobení úpadku a obnovit trestný čin nenavrhnutí se do insolvence.

Do Senátu zamířila další novela insolvenčního zákona, která má přinést změny v oblasti oddlužení. Zvyšuje ochranu domů i bytů dlužníků a z prodeje bude vyřazen majetek, který úpadce nabyl v průběhu insolvence například dědictvím. Insolvenční zákon samotný se stává nezvladatelným, naprosto samoúčelným monstrem, kde slova mají řešit celé bytí světa. Zaslouží si proto zrušit.

Poslanci vrší další a další legislativní komplikace, ale všem uniká, že insolvenční správci dál uznávají a exekutoři vymáhají mimo jiné dluhy podložené neplatnými rozhodčími nálezy. Stačila jednoduchá změna zákonů a tyto dnes již „nemožné“ pohledávky mohly být z moci úřední, protože většina dlužníků není schopna obrany, vyloučeny z uspokojení v insolvencích i exekucích. Včetně konstatování promlčení (u rozhodčích řízení zahájených po vzniku judikatury NS ČR o neplatnosti většiny doložek). Dlužníci jsou médii informováni, že určité pohledávky jsou zcela nebo z části vadné. Přitom kvůli nim přichází o mzdu a vybavení bytu. Potom oprávněně nevěří v právní stát a spravedlnost.  

Úspěšným oddlužením prošlo za 10 let existence tohoto institutu pouze 35 tisíc úpadců. Žádná z politických stran se neodvážila navrhnout skutečné řešení pro 900.000 exekuovaných lidí, z nichž skoro polovina nikdy nemůže své dluhy splatit.

Spolu s rodinnými příslušníky se exekuce dotýkají 2 milionů osob. Většina z nich je krajně frustrována, přičemž nepřátele dnešního „režimu“ považuje za své přátele. Proto volí antisystémové politické strany a extremistické prezidenty (Aféry Miloše Zemana). A lidé s exekucí nevěří v demokracii. Trpí stresem, politika je nezajímá - iDNES.cz

Záchrana českých bank na přelomu milénia stála 300 miliard korun. Očištění běžných lidí od dluhů by přišlo určitě daleko levněji. Stát by měl nabídnout výkup pohledávek pod nominální cenou, s úhradou pomocí dluhopisů. Náklady na tuto operaci považujme za daň z blbosti, oběť demokracii a svobodě, jinak nás dluhová krize zničí. Sociální smír nemůže zachraňovat pouze vyvlastňování věřitelů, kterým po 5 letech a vyplacení 30-40 procent dluhu soudy „ruší“ pohledávky. Kromě toho, dlužníci se do insolvenčního martýria nehrnou, to spíše ve volbách „zakroutí krkem“ domnělým viníkům svých problémů.

Zatímco v Parlamentu se stále vede boj o rozsah oddlužování, na konci října Česká národní banka vydala zprávu, že dluhy domácností u bank nepřetržitě rostou. Od února 2016 se zvýšily o 250 miliard koruna a dosáhly 1,620 bilionu korun. Dalších 1,1 bilionu korun dluží nebankovním institucím. A zřejmě jen Bůh ví, kolik mají lidé dluhů celkem, včetně těch ze splátkových prodejů a leasingů. Současně dochází ke zvyšování úrokových sazeb a zpomalování hospodářského růstu v Česku. V Německu u našeho hlavního obchodního partnera došlo k poklesu HDP. Dříve či později přijde krize a plná zaměstnanost bude minulostí. V živé paměti jsou emotivní výstupy klientů H-systému, kteří stále odmítají opustit jimi obydlené domy (Lekce H-systémem).

Úplně stejných „argumentů“ se dočkáme od hypotečních dlužníků, až jim kvůli neplacení začnou banky prodávat střechu nad hlavou. Budou plivat na věřitele, dovolávat se soucitu a zásahu politiků. Těch stejných, kterým vůbec nepřijde na mysl něco dělat se zadlužováním (Pouhá nabídka očistce nic nevyřeší), odmítají poskytnout ČNB zákonné páky na regulaci úvěrů a byli proti zákazu reklamy na půjčky. Protože jich bude hodně, s velkou pravděpodobností uspějí. Ale já nechci platit dluhy za jiné.  

A podobný dopad bude mít připravovaná směrnice Evropské unie zavádějící tříleté oddlužení. Kdo s kým bude obchodovat, komu pronajímat byty, dodávat služby a zboží, když se dluh za pár let „vypaří“? Z výše uvedeného plyne, že pomoc dlužníkům musí být spojena s razantním postupem proti zadlužování, a to i hrozbou trestního postihu. Je čas zpřísnit paragraf trestního zákona o způsobení úpadku a obnovit trestný čin nenavrhnutí se do insolvence. Kdo nesplácí a vezme si další půjčku, ať je potrestán veřejně prospěšnými pracemi a monitorovacím náramkem. I když stát bude někoho mistrovat a sám své dluhy není schopen splácet, pouze je „přetáčí“, resp. „vytlouká klín klínem“.

Předlužování je celospolečensky škodlivé jednání.  Ostatně, odsouzeno by mělo být všech 500.000 dlužníků s vícečetnými exekucemi, a to již na základě současného znění trestního zákona.      

(článek vyšel v Lidových novinách 7.12.2018)