Nerozdávejte zdravotní pomůcky, udělejme pořádek v distribuci

Prosím všechny, kdo mají přístup k zdravotním pomůckám. Buďte ohleduplní ke svým kolegyním, kolegům a nerozdávejte zdravotní pomůcky známým a známým známých.Je to tu pět roušek, tu půl litr dezinfekce, ale pramínky vytváří řeku.

Na česká letiště dosedá letadlo za letadlem, naložené rouškami, respirátory, ochrannými obleky, štíty a brýlemi. Současně jsme svědkem vzepětí domácích firem a vysokých škol, které postupně zvedají výrobu ochranných pomůcek a desinfekčních roztoků. Co nevidět bude na místě je otázka, kde to všechno je. Staneme se svědkem jevu zvaného „černá díra“. Záchranného systému (zdravotnictví, policie, hasiči, armáda, sociální služby) bude nekoordinovaně dodáváno obrovské množství pomůcek. Křik, že jich je nedostatek neustane. Proč? Protože se ukáže, že část si odlouply ti, co je nepotřebují, část bude bezúčelně ležet v centrálních skladech i ordinacích, služebnách (co kdybychom měli málo) a část zmizí (rozkrade se) mezi lidmi.

Když se podíváte na stánku https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19 ((přístupné z webu ministerstva zdravotnictví), tak v sekci 3 jsou uvedeny počty kusů ochranného materiálu, který byl distribuován do jednotlivých krajů v ČR. Již dnes tyto údaje nesouhlasí s ohlašovanými nákupy v zahraničí.

Již jsem psal o tom, že na konci každé krize se zpravidla ukáže, že potřebné věci byly někde ve skladech, jenom se nedostaly na správné místo.

Samozřejmě budeme svědky také toho, jak z dodávek zdravotních pomůcek, pro někoho doslova životně důležitých, si uloupli ti, co je zase tolik nepotřebují. Prostě nosit respirátor třídy FPP 3 se stalo záležitostí společenského statusu, potvrzení nadřazenosti a vlastní důležitosti. Nebo také hysterie, protože dotyčný si myslí, že bez něj by umřel. Historie nás učí, že v každé špatně řízené armádě (nebo jakékoliv organizaci), mají vždy nejlepší vybavení týlové (zásobovací) složky, které jsou nejblíže nákupu nebo zadobře s někým v mocenské hierarchii. Zde je takový příklad. „Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) nafasovalo z kontingentu nakoupeného českou vládou v Číně celkem 14 tisíc respirátorů a 10 tisíc roušek. Správa železnic (SŽ) dokonce 25 tisíc respirátorů a 50 tisíc roušek“. (Jiří Pšenička, Seznam Zprávy, 25.3.2020). I šéfové některých stavebních firem mají s využitím těchto prostředků morální problém, protože jej nemají k dispozici zdravotníci……..

Stát v zběsilém úprku před médii a veřejným míněním rve pod tlakem do systému ochranné pomůcky. Samozřejmě, aniž by věděl, kdo má kde kolik roušek, obleků, brýlí, štítů a respirátorů (a jakých tříd) a také, aniž by se někdo zabýval jejich potřebností na daném místě. Přesně o tomto problému dnes (25.3.2020) mluvil Roman Šmucler, prezident Stomatologické komory na ČT24. Faktem je, že zubním lékařům chybí respirátory. Pacienta z 2 metrů ošetřovat nemohou. Každý si snad vzpomene, jak s nástroji v ústech chrchle a slintá. Zubní vrtačka hlazená vodním paprskem vytváří ideální aerosol. Účinek je podobný, jako kdybyste doktorovi opakovaně kýchali do obličeje. Co naplat, nikdo tomu nevěnuje pozornost. Jak Roman Šmucler podotkl, neexistuje žádný veřejně dostupný rozdělovník, kdo co v tomto státě dostal.  Až takový bolavý zub strašně zúží pohled na tuto problematiku.

V posledku je zde riziko mizení zásob přímo tam, kde se spotřebovávají. Opiáty jsou na odděleních  pod zámkem a jejich výdej je kontrolován. Prosím proto všechny, kdo mají přístup k zdravotním pomůckám. Buďte ohleduplní ke svým kolegyním, kolegům a nerozdávejte zdravotní pomůcky známým a známým známých. Je to tu pět roušek, tu půl litr dezinfekce, ale pramínky vytváří řeku, která teče jinam, než společnost potřebuje.    

Krizové řízení obsahuje slovo řízení a distribuce je stejně důležitá jako výroba. Za údy státu jednají pouze lidé, kteří budou zásoby hromadit, zatajovat, legálně i nelegálně odklánět. Vytváří se podhoubí pro černý trh a hrozí, že zdravotní pomůcky získané státem si veřejnost i zdravotníci budou se skřípěním zubů nakupovat ještě jednou od nejrůznějších šíbrů. Pokud nechceme zažít vedle omezení nouzového stavu další zpruzení, stát, ale i veřejnost by měli co nejdříve získat přehled o rozdělování ochranných prostředků.

Každý koncový spotřebitel, resp. distribuční místo (nemocnice, hasičský, policejní útvar...). musí nahlásit do veřejně zobrazovaného systému (aby mohli lidé, co se zásobami reálně pracují, upozornit na lež) počet kusů ochranných pomůcek. Následně každý den aktualizovat, kolik bylo jich obdržel. Ten, kdo zásoby na nejnižším stupni spravuje, musí mít osobní odpovědnost za jejich evidenci a rozdělování. Není možné, aby si ve stavu nouze, právním i faktickém, každý bral dle libosti.