Kostkový cukr není českým vynálezem, ale....

Vynálezce kostkového cukru Jacob Christoph Rad opravdu nebyl pro nás někým cizím, patří do naší historie, ale v úplně jiném smyslu, než si představuje český „echt“ nacionalista. Ono jde o to, co znamená „naší“.

Česká pošta vydala letos v březnu poštovní známku s názvem České vynálezy: Kostkový cukr. Jde o stejnou filatelistickou raritu a nesmysl, jako kdyby měl obrázek Hradčan popisku Pardubice.

Kostkový cukr vynalezl ředitel dačického (Dačice, něm. Datschitz, otázka je, jak se toto město nazývalo v době, kdy se událost udála)cukrovaru Jacob Christoph Rad. Narodil se 25. března 1799 ve švýcarském městečku Rheinfelden a zemřel 13. října 1871 ve Vídni. Jeho rodina pocházela z vesnice Brugg ve Švýcarsku. Vzdělání získal ve Vídni, kde se v roce 1839 oženil s Julianou Schill. Klíčová věta vedoucí k tomuto vynálezu, od Frau Rad, která se zranila při dělení cukrové homole, byla najisto pronesena v němčině a zněla „Jacob, mach etwas damit, du bist doch Direktor“ („Jacobe, udělej s tím něco, jsi ředitel“).

Podobné trapnosti jako Česká pošta se v roce 2008 dopustil v roli premiéra i Mirek Topolánek. Když na počátku českého předsednictví Evropské unii vysvětloval slogan „Evropě to osladíme“, vydával kostkový cukr za český vynález rodáků z Dačic.

Věc má daleko hlubší konsekvence a nezaslouží si odbýt pouhou poznámkou o snaze chlubit se cizím peřím. Jacob Christoph Rad opravdu nebyl pro nás někým cizím, patří do naší historie, ale v úplně jiném smyslu, než si představuje český „echt“ nacionalista. Ono jde o to, co znamená „naší“. Němčina, na rozdíl od češtiny, rozlišovala výraz „ein Böhme“ ve smyslu obyvatele území bez ohledu na řeč, ale také „ein Tscheche“, „ein Deutche“….., pro osoby mluvící česky, německy či dalšími jazyky.

Josef Jungmann do svého česko-německého slovníku vydávaného v letech 1834-1839 záměrně nezařadil ekvivalent pro obyvatele Regnum Boemiae (lat. Království českého) bez rozlišení řeči jakou mluvili. Situaci vystihuje v tomto kontextu nepřeložitelný výrok Josepha M. Thuna z roku 1845: "Ich bin weder Tscheche noch Deutsche, ich bin Böhme" (Nejsem Čech, ani Němec, jsem …..). Na přetahování o vynálezce kostkového cukru je vidět, že nám dodnes uniká význam slov „ich bin Böhme“. Zarputilá separace na Čechy a Němce způsobuje, že si při výkladu historie nevíme rady právě s podobnými typy osobností, které na zdejším území tvořily, pracovaly, podnikaly, bádaly. Někteří jsou opomíjeni, u jiných se snažíme přivlastnit si jejich zásluhy či počešťovat jména, což ostatně v případě pana Rada udělala i Česká pošta. Gregor Johann Mendel, zakladatel genetiky, Josef Ressel, vynálezce lodního šroubu, Jacob Christoph Rad, architekt Adolf Loos, to nebyli Češi, ale ani Němci, německy vyjádřeno, Böhmen, česky …nevím.

Akceptací jednoslovného anglického názvu státu Czechie, což v současnosti prosazují spolky jako Český olympijský výbor, by znamenalo završení snah českého nacionalismu a popření celé historie.

Snad 180 let po Jungmannovi někdo konečně i v češtině nalezne řešení a začne se měnit pohled na dějiny tohoto kousku země. Jazyk je totiž vodítkem k myšlení, ale i k nemyšlení.

(článek vyšel v Lidových novinách 30.10.2019)