Jak regulovat asociální sítě

Jsme na přímé cestě stát se otroky utajených algoritmů asociálních sítí, které ovládají naše spotřební i politické chování a spolu s našimi dětmi se měníme na internetové "vyblblíky" závislé na elektronických drogách. 

Od května roku 2018 měla začít platit současně dvě unijní nařízení. Spolu s GDPR i tzv. ePrivaci, upravující ochranu osobních údajů na internetu. Oba tyto předpisy, spolu s nedávno schválenou směrnicí zavádějící platby za odkazy na články a odpovědnost za publikovaný obsah, mohou přivodit civilizační změnu. Daleko významnější, než kterou přinesla na začátku 20. století ochrana spotřebitelů před škodlivými potravinami a falšovanými léky.

Boj o podobu ePrivaci stále pokračuje. Co by v ní nemělo chybět?

1) Je třeba vycházet z předpokladu nesouhlasu s poskytováním jakýchkoliv dat vyprodukovaných samotným člověkem (pohybem ve veřejném prostoru), věcmi které vlastní nebo má k nim vztah obdobný vlastnictví (zejména vozidly, mobilními zařízeními, vybavením domácnosti) a vlastní činností člověka jako je historie pohybu (zejména vyhledávání, prohlížení, provádění obchodních transakcí na síti).

Souhlas nesmí být přímo ani nepřímo vynucován (například znepřístupněním internetové stránky nebo jejím zpomalováním, odepřením služeb).

2) Vztah uživatele sítě a provozovatele internetové stránky nebo obecně lidí a "lovců dat" je třeba založit na zásadách „žádná osobní data bez jasné akceptace smlouvy“ a „odmítání služeb odvetou za neposkytování dat je nepřípustné“. Nelegálním se musí stát nevědomé "uzavření smlouvy" o sběru informací nebo změna nesouhlasu se sběrem dat (na souhlas) pouhým "odkliknutím" něčeho úplně jiného, tak jak to dnes praktikují poskytovatelé služeb. To co je zakázáno při uzavírání smluv (o koupi, pojistných atd.), resp. co zapovídají v současnosti pravidla na ochranu spotřebitele, musí být aplikováno i na "obchod" s daty. 

3) Kdo nechce poskytovat data "zdarma" musí mít možnost za služby platit penězi. Díky ceně nasazené za služby by se stalo zřejmým, jakou cenu mají data uživatele. Generálním zákazem uchováváním historie pohybu (vyhledávání) na síti by odpadl problém hromadného zpracovávání údajů získávaných z různých internetových platforem, který třeba v Německu řeší Spolkový kartelový úřad.  

4) Uživatelé mají právo na zapomnění. Když už uživatel souhlas se zpracováním údajů udělí, musí mít možnost jej kdykoliv:

a) odvolat,

b)  současně s odvoláním souhlasu dosáhnout výmazu již shromážděných dat, u asociálních sítí i celé historie.

5) Odvolání souhlasu a výmaz historie musí být naprosto jednoduché, nepodmíněnéa podléhat opakovaným testům regulačních orgánů.(Zřejmě bude nutné, zavést virtuální identitu, které budou plně ovládané uživatelem ve smyslu, že pouze on bude rozhodovat, jaké informace bude sdílet).

6) Přeprodávání, sdílení a vytěžování dat i zdánlivě anonymních (viz aféra Avast), bez jednoznačného svolení jeho původce musí být nelegální stejně jako vědomé používání kradených věci.

Firmy závislé na cílené internetové reklamě tvrdí, že uživatelé nedají souhlas se sledováním jejich chování na síti. No smůla, svět se ale nezhroutí. Dnes platí předběžný souhlas s odběrem orgánů k transplantaci, a to je dobře. Naproti tomu, z ukončení slídění na síti žádný fatální následek, jako nedostatek ledvin a srdcí neplyne. Nechť si provozovatelé zpoplatni obsah, přejdou na plošnou reklamu nebo odejdou z trhu. Bude to stejný případ, jako když skončili někteří lichváři po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Snad nastane konec asociálních sítí.

7) Za zvážení stojí zákaz personifikované politické reklamy vedoucí k názorovým bublinám,  

8) Zákaz personifikovaného zobrazování při vyhledávání, není přípustné, aby lidé měli při zadání hledání stejného zadání různý výsledek. Pod heslem Rusko se nemůže jednomu zobrazovat ……úžasná země a druhému ……odpudivá diktatura.

9) Poskytovatelé internetového spojení jsou povinni zaručit ochranu poštovního tajemství. Se všemi sankcemi v případě jejího porušení. Nesmí také sledovat čas, místo odeslání ani odmítat (zpožďovat) propojení obou stran.

Rozum zůstává stát, že toto není samozřejmé již dnes. Podle technologických firem by omezení negativně dopadlo na ovládání čidel připojených k internetu. Ať si vyvinou speciální přenosový protokol nebo používají oddělenou síť. Komunikace lidí je totiž něco jiného než komunikace ledniček.

8) Provozovatelé asociálních sítí se musí dostat do pozice vydavatelů, tj. entit odpovědných za obsah publikovaných příspěvků, a to v trestněprávní a občanskoprávní rovině. Tento princip by vyřešil spor o svobodu slova, protože provozovatel by musel stále zvažovat rizika plynoucí z uveřejňování lží, pomluv a jiného nevhodného obsahu.

9) Za úvahu stojí i to, podrobit internet podobným pravidlům jako veřejné televizní a rozhlasové vysílání (zákaz podprahové reklamy, povinné označování co je reklamou....).

10) Zavedení jednotné zpoždění zveřejnění příspěvku, aby ten kdo odpovídá za obsah (dle bodu 8) jej mohl posoudit.

11) Porovnávání a vyhledávání osobních charakteristik, obličeje, hlasu, pohybu těla, psaného textu se musí stát naprosto nepřípustným.

12) Vypovězení cloudových služeb musí být spojeno s vrácením dat zákazníkovi.

13) Povinné umístění pobočky vybraných tzv. technologických firem v prostoru Evropské unie, přes kterou prochází finanční toky od zákazníků ze zemí Unie jako garance možnosti dosáhnou na finanční prostředky v případě udělení sankcí. 

14) Možnost blokace tzv. služeb tzv. technologických firem v případě, že by se nepodrobily právu Evropské unie.

Internet, kde jsou volně k mání osobní údaje, cizí duševní vlastnictví, asociální sítě, které vedle vydělávání peněz jen tak mimoděk eskalují politické konflikty, to vše hrozí zničením západního světa. A proč? Pouze kvůli reklamně na ponožky, trička, kočičí a psí žrádlo. Očekávali jsme, že příčinou zkázy civilizace se může stát jaderná válka, dopad meteoritu, nebo nějaká exotická nemoc. A ona vskutku přišla. Dnešní podoba divokého internetu deformuje lidské myšlení. Jde o elektronickou drogu, se kterou si víme rady asi stejně jako indiáni s ohnivou vodou. "Chytré telefony" vedou k zblbnutí. (30.9.2015). Proto  dceři nepořídíme tablet ani „chytrý“ telefon.(8.2.2016). Podle mě platí nepřímá úměra, že čím více času člověk stráví ve virtuálním prostoru, tím méně je schopen si poradit v reálném životě. Jenže, to nikdo o sobě ani o svých dětech nepřizná. Kdyby blbec poznal, že je blbcem, nebyl by blbcem. V jedné firmě jsem zaváděl nový počítačový program a i když zde byly další 3 (navzájem nekomunikující), tak dotaz na minulost nekončil nahlédnutím do databáze, ale radou ....zeptejte se Franty, ten je zde nejdéle.

Někteří pokrokáři si zpupně myslí, že oni zákonné pravidla pro asociální sítě nepotřebují, oni se ochrání sami. Cítí se rovni Bohu nebo alespoň těm nejgeniálnějším lidem (Člověk sám sobě Bohem, dítě bůžkem (3) Algoritmům technologických firem a manipulačním kampaním však mají šanci vzdorovat asi jako školáček specializovanému psychologovi nebo policejnímu vyšetřovateli. Analytička Alexandra Alvarová ve svém článku Piráti v informační válce prohráli. Kdo bude na řadě příště (Hospodářské noviny 14.10.2021, str. 17) popsala účinky dezinformační mašiny. 

Jestliže připravovaná regulace internetu povede k velkému vymírání tzv. technologických firem, žádná škoda. Reálnému světu to jenom prospěje.

Přes všechny nadávky "pokrokářů" vůči "zpátečníkům" musím konstatovat, že tento problém si uvědomuje čím dál více daleko chytřejších lidí než je autor blogu (ostatně proto zavádění zmíněné regulace) a začínají o tom psát a hovořit. Doporučuji knihu Jarona Laniera, Deset důvodů, proč okamžitě zrušit svůj účet na sociálních sítích. Další zdroje jsou uvedeny v textech na něž vedou odkazy. Člověk tak nějak cítí satisfakci, když odhadne budoucí trendy. Digitální detox nemůže uškodit, důležitější je ale rovnováha , Lidé se stali otroky moderních technologií (Hospodářské noviny 15.4.2019)