Den veteránů na malé vsi

Den veteránů se letos u nás připomínal v neděli 14. listopadu, kdy současně proběhlo žehnání nově vzniklého pietního místa padlým v 1. světové válce. Po čtyřletém úsilí byla instalována nová pamětní deska se jmény 35 občanů obce. 

V Den veteránů 11. listopadu byla soukromou iniciativou na zdi fary instalována pamětní deska padlým v 1. světové válce. Stalo se tak ve spolupráci s farností a po souhlasu Krajského úřadu Jihomoravského kraje i Ministerstva obrany (kde je místo evidované).

Došlo k završení čtyřletého úsilí, na jehož počátku stály argumenty zastupitelů jako: „tato věc by obec rozdělovala. Když nebyl (pozn. pomník) postaven blízkými padlých hned po 1.světové válce, není důvod jej budovat dnes. Válek bylo mnoho a není možné všem stavět památníky.  Proč stavět pomník lidem, kteří bojovali za jiný stát (pozn. Rakousko-Uhersko) a jejich pozůstalí vlastně ani neměli radost (sic??) ze vzniku samostatného Československa. Jména (pozn. padlých) současníkům již nic neříkají. Vznikl by precedens, kdy by se s podobnou žádostí mohli obracet na obec další zájmové skupiny, které by chtěli stavět jiné památníky a zastupitelstvo by muselo rozhodovat, komu vyhovět a komu ne“. Více v článku O jednom pomníku a o vztahu k historii. 

Jsem si jist, že obec naopak rozděluje tolerance k nenávisti, naslouchání nenávistným lidem. Tím se extremistům dostává zdání legitimity a normality. 

Po pravdě, upomínka na padlé ve Velké válce v naší obci existovala. V roce 1922 vznikla díky místnímu faráři Dr. Josefu Tolmanovi sbírka na pořízení nových kostelních zvonů, které nahradily ty zrekvírované za 1. světové války. Dne 13. dubna 1924 na květnou neděli byly vysvěceny pod stejnými jmény a měly stejnou hmotnost jako původní. Zvon sv. Martin nesl nápis v němčině, překlad - „Sv. Martine, oroduj za nás. Naším otcům, bratrům synům, kteří zemřeli pro Boha a vlast v létech 1914-1918 na zbožnou památku“ Tyto tři zvony však byly opět zabaveny během 2. světové války.

Takže dnes deska připomíná 35 občanů obce. Jejich jména jsou uvedena jednak v dobovém zápisu ve farní kronice a také v podkladech Vojenského historického archivu (více o těchto padlých na www.vets.cz). Spolek pro vojenská pietní místa eviduje v Česku 7 843 pomníků a 1 260 pamětních desek a počet stále přibývá. Podle státní evidence existovalo k 24. 5. 2020 celkem 37 142 válečných hrobů (pomníků, pamětních desek, hřbitovů, skutečných hrobů.....). Vznik nové pamětní desky, 103. let po Velké válce, není nic mimořádného a pouze vyplňuje mezeru v historické kontinuitě.

Dalším důvodem pořízení bylo, že umění ve veřejném prostoru obce reprezentují, vedle kostela a jeho výzdoby, pouze barokní sochy stojící před obecním úřadem a hostincem. Nic více, pusto, prázdno. A stále vznikají jenom funkční konstrukce, betony, chodníky, sklady. Vedle „ukrutně“ užitečných věcí jsou ale potřebné i věci pěkné. Třeba do parku pod kostelem by se hodil altánek obrostlý zelení a moderní lavičky, kde by si lidé mohli posedět.

Symbol Dne veteránů, který je v Česku významným dnem od roku 2004, představuje již 100 let vlčí mák. Od konce října jsou červené květy vidět na kabátech lidí v ulicích, na klopách sak politiků i moderátorů v médiích. U nás se letos připomínal právě v neděli 14. listopadu, kdy současně proběhlo žehnání nově vzniklého pietního místa. Podobně, jako ve Spojeném království a zemích Commonwealthu, kde se většina oslav spojených s tímto svátkem koná v nejbližší neděli k datu 11. listopadu (nazývá se Neděle vzpomínek). Pan děkan přednesl velice krásnou řeč, zúčastnění si nabídli kávu, svařák a domácí koláče. Byla to velice pěkná společenská akce. Jak již bylo shora řečeno, válečné pomníky se nachází v tisíci obcích, které jsou na ně hrdé a nikde s nimi nemají problém. Jsou to místa k zamyšlení nad lidskou pomíjivostí.

Nemohu si odpustit obecnou poznámku k tomu, jak se celosvětově slavený Den veteránu u nás připomínal po „oficiální linii“. Po pravdě vůbec nijak. Právě 11. listopadu se v naší vísce uskutečňuje lampionový průvod s názvem Uspávání broučků. Je to stejně nepatřičné jako kdyby k předvánoční pohodě při „Adventu na návsi“ hrála death metalová kapela. Svět kolem nás je stále více nebezpečný a my uspáváme broučky? Jak symbolické, až přijde nějaká krize, zalezeme jako hmyzové do díry a budeme se ji snažit zaspat. To je přesně chování, kvůli němuž již Evropa přestává být dravcem a stává se kořistí. Druhou možnou příčinou ignorování tohoto svátku je nákaza tzv. hyperkorektností. Ano, potom připomenutí války, utrpení a smrti je „fujky, fujky“, mohlo by děti traumatizovat a dospělé jiného světonázoru urazit. Takže historii budeme zamlčovat, odmítat?  

Dovětek: V místním Zpravodaji (čtvrtletník) vyšlo v prosinci 2021 kolektivní, jednohlasné vyjádření osmi zastupitelů a jedné zastupitelky.  Hned v úvodu zdůraznili svoji blahosklonnost slovy: " zpravodaj má primárně informovat o událostech v obci, přesto zde dáváme prostor i názorům občanů". Jinak řečeno, primárně se můžeme ve Zpravodaji vychvalovat pouze my, vy nám to budete platit. Pokud tam něco napíšete, tak pouze z naší milosti.

Jinak opakovali v podstatě to stejné co v roce 2018 a přidali i další "perly". Prý nejde o (pozn. doplnění) historické kontinuity, vojáci z vesnice umírali během 19. a 20. století v mnoha bitvách. Navazovalo, cituji: "Postavíme tedy všem v roce 2021 pomníky? Proč?". Další citace: "V poslední řadě tento vojenský pomník nevnímáme ani jako estetický prvek..". Jsem si jist, že zde šlo o snahu plivnout si a pohanit něco, co udělat někdo druhý. Pokud by tato věta byla myšlena opravdu vážně, tak na to jde odvětit. Vůl by při spatření Sixtinské kaple možná zabučel, ale její estetiku by také neocenil.

Následovala samochvála ".....udržujeme a obnovujeme kříže a sakrální stavby po původních obyvatelích, zmiňujeme německou historii obce na informačních tabulích a reflektujeme ji i v knize, která vyjde příští rok (2022). Udržujeme kaštanovou alej a při akci Bigbítu pod kaštany připomínáme, kdy a kým byla vysazena". Dále prý "...šířím pomluvy ...., že prý popíráme (pozn. zastupitelstvo) historii a nechceme si přiznat německou minulost obce. To jen proto, že nechceme stavět vojenské pomníky. ".

I když odhalení desky ani oslava Dne veteránů 14. listopadu neměla s tématem bývalého německého osídlení nic společného, text zastupitelstva neznámo proč toto několikrát zdůrazňoval. Zřejmě se jedná o nějakou posedlost. Za další tvrzení o údajné pomluvě (kde a jaká nepravda? pomlouvač nejvehementněji tvrdí, že je pomlouván) ukazuje na obecný politický problém. Ať je to jak je to, zastupitelstvo ani vláda nejsou oprávněni kritizovat občana za jeho názory, ale pouze občan je oprávněn kritizovat vládu (zastupitelstvo). Občan totiž může vyměnit vládu, ale vláda nemůže vyměnit občany.    

Z hlediska faktů, člověk je někdy šokován drzostí lži. Jaká je tedy pravda? 

Kříže opravoval a kapličky obnovoval  (dostavěl) tchán, a to z vlastní iniciativy a ve svém volném čase. Bez jeho popudu by nic z toho nevzniklo. Obec v některých případech věnovala nějaký stavební materiál a možná mu vyplatila symbolickou odměnu. Přišlo ji to na 1/50 skutečných tržní ceny restaurátorských prací, ale hlavně. Bez něj by vše chátralo dál.

V parčíku pod kostelem je umístěna informační tabule s mapou obsahující jména rodin žijících v jednotlivých domech v roce 1939. Nachází se tam z mojí iniciativy, kopii ručně malované mapy jsem poskytl obci a dosáhl její umístění na informační tabuli. 

Knihu k výročí 700 let první zmínky o vesnici zadalo zastupitelstvo bez jakékoliv diskuse s občany jedné osobě ve vesnici. Co je mi známo, s nikým nespolupracuje a dělá si to po svém, pod taktovkou zastupitelů a jejich světonázoru. 

Kaštanová alej byla vysázena v roce 1908, k 60. výročí korunovace Františka Josefa I. Když se pořádá vzpomínaný Bigbít, toto výročí ani okolnosti její výsadby se nikdy nezmiňovaly. Pouze jednou, jedinkrát. A to když jsem si vytiskl vlastní letáčky informující o vzniku aleje, vzal na sebe repliku c. a k. vojenské uniformy a uvolil se sám šaškovat při vstupu do areálu. Obec ani nikdo jiný nikdy předtím ani potom nic nijak nepřipomínala. 

Nakonec "Ale o stavbě  pomníků vojákům padlým v minulých válkách ...ani do budoucna neuvažujeme".  Nemusí uvažovat vůbec o ničem, protože pamětní deska byla ji instalována.