Co se dá dělat s dnešním světem (6)

Zůstaňme hluší k argumentům o tzv. naší půdě, naších podnicích, naší obchodní bilanci nebo k tzv. veřejným, celospolečenským, státním zájmům. Máme pouze svůj dům, svůj pozemek, svoji firmu, svoji peněženku, svůj život. 

Následování davu

Domýšlivost plynoucí z politických práv volit a být volen (jsem tedy roven všem) a ze svobody slova (říkat co chci) se přetavuje do podoby narcismu. Nutkání odlišit se od davu, být výjimečný ve své normálnosti, která se je pro narcise nesnesitelnou, zpravidla vede k přidání se k davu a snahou chlubit se příslušností k davu. Pro některé je řešením vnější projevy výjimečnosti, projevující se v oblékání (jako všichni), zdobení kůže (jako všichni), provozování extrémních volnočasových aktivit (jako všichni). A další nachází svoji jinakost v odlesku popularity vůdců.

U narcise hledajícího výjimečnost paradoxně nahrazuje „my“ a „naši“ zdravé „já“ a tito lidé jdou za politickými krysaři se zatemněným mozkem, nehodnotí fakta svým vlastním, na základě historických zkušeností, nutně cynickým rozumem. Stávají se pouhými fandy. Člen jejich klubu může porušit jakákoliv pravidla hry a mezilidských vztahů, provést cokoliv a budou stát za ním a naopak, soupeř (nepřítel) je a priori špatný, vše co říká je a priori lež a musí být zničen.  

Co se s tím vším dá dělat?

Popis reality je jedna věc, ale otázkou zůstává, co se s tím dá dělat. Buďme sebevědomí. Neobdivujme politiky a všechno co říkají berme s rezervou.  Politik je člověk, který na úkor daňových poplatníků rozděluje prostřednictvím získané moci jiným peníze a privilegia. Jeho cílem je, aby se tímto rozdělováním udržel u koncentrovaného zdroje peněz, privilegií, dotací a veřejného zájmu. To není nějaká pomluva, znak předpojatosti, zlovolnost, ale shrnutí reálného politického mechanismu založeného na reálném lidském chování. Tak to prostě je.  

Do politické funkce může být zvolen každý hlupák přičemž hlas hlupáka i chytráka ve volbách váží stejně. A zvolením do politické funkce se lidé určitě nestávají najednou chytrými. Za další, žádný politik, myšleno jako konkrétní osoba, není tak cenný, aby nemohl odejít ze své funkce nebo mu bylo zakázáno zákonem opětovně kandidovat..  

Zůstaňme hluší k argumentům o tzv. naší půdě, naších podnicích, naší obchodní bilanci nebo k tzv. veřejným, celospolečenským, státním zájmům. Máme pouze svůj dům, svůj pozemek, svoji firmu, svoji peněženku, život. Kdyby si každý hleděl svého majetku a života, nebyli bychom pro politiky tak snadno ovladatelným stádem.
Nespojujme krajinu, hrady, zámky, umělecké předměty, hudbu a sport se státem. (Sportovci soutěží za sebe a své sponzory a kdo má touhu vyniknout, bude sportovat i bez státní podpory).Jsou krásné samy o sobě. Pomocí národního sentimentu, účelovým výkladem dějin, zdůrazňováním naší výjimečnosti nebo vzbuzováním pocitu ohrožení ze strany ostatních států politici zatemňují rozum občanů.
Skepse vůči politikům a jejich činům neznamená, že bychom měli rezignovat na nadšení. Mysleme pozitivně, nezáviďme, buďme rádi, jak se my sami máme dobře. Braňme se zatažení do davové psychózy. Každý z nás je sám o sobě jedinečný i bez odlesku politických vůdců. Připojením k davu se v něm rozpouštíme a ztrácíme vlastní zdravou individualitu.

Radujme se ze svého života, pomáhejme těm, co se mají hůře. Uvědomme si, že neovládáme své děti, partnera ani psa, takže nikdo nemůže ovládat svět ani naše životy a vše závisí jenom na nás samotných. Hlavně, odporujme lžím a blbcům.

Závěrečný díl série Proč je svět jaký je.

Díl první - Demokracie zesiluje aroganci blbců

Díl druhý - Přílišné ohledy k blbcům

Díl třetí - Člověk sám sobě Bohem, dítě bůžkem

Díl čtvrtý - Co dnes podporujeme, nás zítra může zničit

Díl pátý - Internet: všechno dobré je k něčemu špatné