Česko není schopné postavit vysokorychlostní tratě

 V Česku se stalo módní mluvit o vysokorychlostních tratích (VRT). Zdá se, že stačí napsat pár studií, nakreslit čáry na mapách, přijmout usnesení parlamentu a začnou se pokládat železniční pražce. Tak jednoduché to ale nebude. Vzniku dopravního systému s parametry francouzského TGV nebo japonského Šinkansenu stojí v cestě tuzemská mentalita. Nejedná se o projev oikofobie, ale o fakt.

Plány na zprovoznění rychlovlaků v Česku lze přirovnat ke snaze postavit atomovou elektrárnu v Africe. Po nějaké době bychom místního šamana nalezli v reaktorové nádobě, jeho kozu uvázanou u příruby a nerezové potrubí sloužící jako plot. V české kotlině hrozí podobný scénář. Stavba bude probíhat ještě 20 let po slíbeném termínu dokončení, 1 kilometr tratě přijde ne na jednu, ale na pět miliardu korun, vlak pojede klikatě, jelikož místní šíbři využijí situaci ke zpeněžení svých pozemků, průměrnou rychlosti 100 kilometrů v hodině jako za první republiky (koridory jsou toho důkazem) a každý rok se další miliardy utopí v dotacích. Všechno rozkradené, plno lidí s vilami v Monaku a slibovaný výsledek nikde. V Rusku říkají, mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky.

Prosperita se odvíjí od interakce mezi právním a sociálním prostředím daného státu a mentalitou (mravy) jeho občanů (samostatný článek zde). Mravy však nejde změnit ani koupit za státní dluh či unijní dotace. Současná česká mentalita nedovoluje postavit rychlovlaky v předem daný čas, za plánovanou cenu a se slibovanými parametry. Úplně stejně, jako kdyby to nebylo možné technicky.

Odpůrci rychlovlaků mohou být zcela klidní. Dnešní zákony komplikují výstavbu dálnic, železničních tratí, ale i hal či běžných domů, a to až za hranici snesitelnosti. Ať to jsou samozvaní ekologisté (postaví si dům u dálnice a potom ji chtějí zrušit), estéti ze spolku za „Lhotu krásnější“ nebo zastánci místního status quo („ne tady, ne my, ne teď“) žijící na druhém konci Česka, ti všichni mohou bezdůvodně zablokovat jakoukoliv stavbu. Opakuje se situace jako v případech tunelování investičních fondů, podvodů s LTO, solárního šílenství, pančování lihu, kdy někomu asi vyhovovalo ponechat v zákonech co nejdéle skulinky sloužící k (eko)vydírání. Naděje vkládané do nedávno schválené novely stavebního řádu, se v praxi nemusí naplnit. Jestliže vyřízení „papírů“ ke stavbě trvá průměrně pětkrát až desetkrát déle než její skutečná realizace daná technologickými postupy, zažíváme jeden z příznaků kolapsu současné civilizace. Kvůli byrokracii dnes chybí na trhu nové byty, možná ze stejných příčin nedokázali Egypťané stavět další pyramidy.

Mějme se na pozoru před horlivým prosazováním veřejných výdajů. Většinou se za nimi skrývá příprava krádeže velkého rozsahu. Jak zní odpověď na banální, pro pokrokáře zpátečnickou otázku: „Proč vůbec stavět rychlovlaky?“. Čím více zastávek, tím menší průměrná rychlost, čím méně zastávek, tím menší význam tratě pro okolní osídlení. Takže usnadnění dojíždění do zaměstnání asi není ten pravý důvod. Vynaloží se 150-300 miliard korun kvůli výletu jednou za rok z Brna do pražské ZOO? Pokud tedy nebude jízdenka dražší než cesta autem. Nebo se provoz automobilů státními zásahy zdraží nad hranici ceny rychlovlaku? Připravuje se snad s ještě větší centralizace a byrokratizace státu, která vyvolává potřebu cestovat do Prahy? Nebo Letiště Václava Havla potřebuje zajistit pasažéry, když létat se dá i z Vídně, Bratislavy nebo Katovic? 

Podle všeho jde pouze o nakrmení stavebně-strojírenské lobby, o podobnou „hladovou zeď“ jakou bylo v roce 1997 pořízení zbytečných letounů L-159 za 50 miliard korun. Jedinými „argumenty“ pro VRT jsou fráze o Pokroku a Spojování lidí, volání „oni to mají také“, a to vše doprovázené zesměšňováním skeptiků (asi jako když se má pořádat olympiáda).

Rychlovlaky prý ušetří, čemuž nevěřím, párkrát za rok 1-2 hodiny času (kolika lidem)? Mnohonásobně více času však ztrácíme na úřadech při obstarávání podkladů, které má stát již k dispozici a tím, že v době elektronických sítí musíme stále vyřizovat naše záležitosti dle bydliště. Marníme čas v automobilech na rozkopaných silnicích, kde se kromě kolon a bouraček měsíce nic neděje (články Opravujeme silnice, držte hubu a krok a Drahá neschopnost úřadů opravovat silnice) nebo stojíme před haváriemi, kvůli kterým policie hodiny zbytečně blokuje dopravu (článek Policisté musí přestat blokovat dopravu). V součtu tyto ztrátové časy chimérické rychlovlaky nikdy nahradit nemohou.

Také předpoklad, že „plánovaných“ 496 miliard korun za VRT zaplatí Evropská unie je naivní. V souvislosti s odchodem Velké Británie z Unie, která byla 40 let čistým plátcem do rozpočtu, se její hospodářská síla sníží o čtvrtinu a evropské výdaje budou muset vypadat úplně jinak. Ostatně, v uvedené částce nejsou zahrnuty peníze na výstavbu minimálně jedné věznice a posílení orgánů činných v trestním řízení, které v souvislosti s VRT bude potřeba s ohledem na skokové zvýšení korupce a zpronevěr.

Země, kde politická reprezentace nechce, aby občané viděli do smluv veřejného sektoru, což poslanci potvrdili nedávným vykleštěním zákona o registru smluv (a Parlament je vyňat z jeho působnosti), nedovede si poradit s Pražskými taxikáři, tak ta se nesmí pouštět do stavby rychlovlaků.

Kdybychom se stali spolkovou zemí Rakouska nebo Německa nebo kdyby ten, kdo se zasazuje o VTR ručil veškerým majetkem a slíbil v případě neúspěchu provést harakiri, tak možná ano. Jinak za stamiliardy korun vzniknou za 30 až 60 let nanejvýš ubytovny bezdomovců v nepojízdných vysokorychlostních soupravách a turistické chodníky na železničních náspech. Ale neexistuje tak hloupý veřejný výdaj, aby nebyl vynaložen.

Vilém Barák

(vyšlo v Lidových novinách dne 2. května 2017)