A tak si lyžujeme

Pravidla Mezinárodní lyžařské federace pro chování na sjezdovkách platí již mnoho let. Jsou jednoduchá a odpovídají zdravému rozumu. Přitom v letošní sezóně jen v rakouských Alpách zemřelo 93 lidí, z toho 19 v lavinách. Zkusme se ohlédnout za nedávno skončenou lyžařskou sezónou.

Pořád je obvyklé posedávání a polehávání uprostřed sjezdovek. Nejlépe s hlavou proti směru jízdy. Zřejmě jde o známku punku. Považuji to za stejně hloupé, jako si ustlat na dálnici.  Podobně nebezpečné je sezení na kraji sjezdovky v místech, kde jsou muldy, ledové plotny, velký sklon nebo při mlze a sněžení. Mějme na paměti, že většina lidí zvládá své lyže pouze za slunečného počasí a na rolbou upravených úsecích. Když narazí na obtížnější podmínky, stanou se hrozbou sobě i všem okolo. Druhou stranou mince představuje přeskakování terénních nerovností a vjíždění velkou rychlostí do míst, kam není vidět, kde někdo může stát nebo i nechtěně ležet. Sluchátka v uších, které znemožňují rozeznat nebezpečí kolo sebe sluchem, je v tomto ohledu již maličkost.

Stále se opomíjí zásada, že oblouk se dělá v bezpečné vzdálenosti od druhých a špičky lyží přitom nesmí mířit na dole stojícího člověka. Někteří lyžaři přijíždějící zezadu se stále snaží prosmýkávat těsně kolem kraje sjezdovky. Zřejmě se řídí heslem čím rychleji, tím dříve to budu mít za sebou a možná u toho ještě zavírají oči. Proto, jestli si pořizovat kameru na přilbu, tak primárně namířenou směrem dozadu. Vrchol stupidity představuje jízda na lyžích v sedu, v záklonu, protože se tím stávají neovladatelnými.

Každý rodič by měl pamatovat na to, že odpovídá za své děti úplně stejně jako za svého psa. Není proto správné nechat je úplně volně divočit na svahu. A na výuku lyžování stačí lano dlouhé 3 až 4 metry, určitě nemusí být přes celou sjezdovku. Na druhé straně, od ostatních lyžařů není dobrý nápad projíždět mezi dospělým a pod ním se pohybujícím děckem. Ten může držet již zmiňované výukové popruhy nebo tímto způsobem jízdy obvykle brání potomka před sražením. To se potom hůlky v mžiku mění v kordy. 

S růstem obliby lyžování ve volném terénu, doufám, že pojišťovny důsledně uplatňují výluky z plnění v případě pohybu mimo upravené tratě, roste počet případů, kdy tito „hrdinové z nudy“ skáčou přes sněhovou bariéru zpět na sjezdovku. Jak se zdá, čím usilovnější hledání adrenalinu, tím méně slušnosti. Není se potom co divit, když „fríírajdista“, který udělal několik kotrmelců přes přírodní hranu, ještě odsekává na otázky ohledně svého zdravotního stavu. Stopy po sněžném skútru na místě jeho pádu ukazovaly, že až tak dobrý nebyl a na místě pádu nemusel ležet až do jarního tání. I když by si to za svoji neurvalost zasloužil.

Tito „borci“ si neuvědomují nezanedbatelnou spotřebu kaskadérů pro natáčení freeraidingu. Ostatně, v těchto videích by pod krásnými záběry měly běžet titulky „nesnažte se napodobit, nemáte na to“. Riziko stržení laviny „horské vůdce“ z panelákových sídlišť v Polabské nížině nijak netrápí. Skutečná tragédie nastává, když do závalu zatáhnou nejen sebe, ale celou skupinu důvěřivců nebo lavina zabije někoho úplně nevinného. Komu chybí zkušenosti, tomu lavinové bulletiny rozdávané v lyžařských střediscích ani zírání na Youtube nepomůže. Pozůstalí mohou potom vykřikovat, že účastníci zájezdu měli na sobě to nejlepší, co se dalo koupit v pondělní akci v supermarketu. I skutečně profesionální vybavení pouze o několik procent snižuje riziko smrti. Příroda si poroučet nedá.

Nevím, co lidi stále pudí k machrování na „modrých“ sjezdovkách a na dojezdech vhodných leda na výuku lyžování capartů (kdyby těchto bláznů nebylo). Zde začnou ve velké rychlosti předvádět carvingový oblouk nebo vystrčí k nebi zadek i hůlky a mezi pomalu jedoucími lyžaři si hrají na sjezdaře. Možná jsou ale chytřejší, než se zdá a je to kvůli vlastní bezpečnosti. Třeba jim jde o to, aby si o tuto napodobeninu dikobraza  zezadu najíždějící, ještě agresivnější lyžař než jsou oni sami, vypíchl oči. Obecně je dobré na dojezdech ukazovat rukou do směru zahýbání (jako na kole) a…. doufat.

Do stejné sorty křupanství se řadí neschopnost snížit rychlost v místě křížení a připojování tratí nebo nebezpečné dojíždění ke konci sjezdovky. Gejzír sněhu nahazující nástupní turniket lanovky prozrazuje skutečné pitomce.

Novinkou této sezóny se stali biootci a biomatky, kteří svým sotva narozeným potomkům přivázaným na břiše ukazují na lyžích v 3000 metrech nádheru hor. Neví, že děti mohou pobývat do 3 let spolu s matkami ve věznici, protože si v tomto věku nic nepamatují a tohle vystavování nebezpečí je zbytečné.

Na horách je třeba respektu a ohleduplnostu. Nikdo neovládá své lyže absolutně. Stačí brnknutí o zmrazek, náhlá změna podkladu ….a neštěstí chodí po lidech.

(autor je aktivní lyžař, bývalý instruktor lyžování)