Ze života hmyzu II – druhé dějství

Žili byli, na louce pod jednou kopretinou se scházeli Vosa zvaná Kus, Včelka Kája, Muška Zeze a Beruška. A aby jim tam nebylo smutno, chodili za nimi Chroust Bertík, Brouk Šnitlík a dva smutní potemníci. Budu jim říkat Pot a Ník. Zajímá vás, co je u nich nového?

BERUŠKA:            Podívejte, tamhle jde Svatojanská s tou svojí akademií.   

VČELKA KÁJA:      Ty jsou všechny její?

VOSA KUS:           Jenom dvě. 

MUŠKA ZEZE:       S touhle  hmyzicí si někdo pořídil děti? Byl z jiného vesmíru?

CHROUST BERTÍK:On už taky utek. Nečistila mu pořádně lucerničku.

VOSA KUS:           Bertíku!

CHROUST BERTÍK: Co si s ní svítí na cestu, Kousku. To je povinností řádné

                           svatojanské manželky.

POT:                    Od tý bych utek, i kdyby mi ji čistila.

NÍK:                    Brácho, brzdi. Aby tě nespolkla žluva.

BROUK ŠNITLÍK:   Nějak se s tím smiřme. Potomky mají i podivnější živočichové. 

                           Tato matka samoživitelka není ničím výjimečná. Pouze mě udivuje,

                           že se stará i o jiná  hmyzí mláďata. Rodičům jejích žáků zjevně příliš  

                           nezáleží na kvalitním vzdělání.

 VČELKA KÁJA:     Jak to mají s dětmi? Zažádal Svatojánský o podílnou hmyzí péči?

BERUŠKA:            Ty to nevíš? Utekl s její nejlepší kamarádkou na remízku Pod

                           Topoly. Pořídil si s ní další tři hmyzata.

 POT:                   Kdo by taky vydržel - se vzdělavatelkou.

 NÍK:                   To je diagnóza přece.

 VČELKA KÁJA:     Ale o tu podílku by zažádat měl. Jde přece o jeho děti. Mají

                           právo na oba rodiče.

 MUŠKA ZEZE:      Možná by se v některých případech mělo to plození dětí nějak

                           omezit.  Zabránit jistým genům, aby se pořád dokola množily.

 POT:                   Posílal bych vzdělavatelky  na testy. Pravidelně.  Aby se zjistilo,

                           jestli  nejsou škodlivé.

 NÍK:                   Zdraví škodlivé.

 BERUŠKA:           Teda vy jste zlý. Přece se něčím živit musí, když ji opustil manžel.

 VČELKA KÁJA:     Jednu postýlku by měly u matky, druhou Pod Topoly. Taková

                           vzdálenost by je příliš nezatížila.

BROUK ŠNITLÍK:   A měla by čas se odborně dovzdělat. To vzdělavatelkám velmi

                           prospívá.

 VOSA KUS:          Taky jim prospívá, když si občas zajdou ke kadeřníkovi.

 POT:                   Týhle by nepomohlo ani deset kadeřníků.

 NÍK:                   Co nemá v hlavě, na hlavě jí nenaroste.

 BERUŠKA:           Šíš. Mluvíte o hmyzogožce….

 BROUK ŠNITLÍK:  No právě. Na ty by společnost měla mít vyšší nároky. 

 VČELKA KÁJA:      Vy snad o té její akademii něco víte? Podělte se.

  MUŠKA ZEZE:      Nemáte někdo nějaké zajímavější téma? Zbarvení květů naší

                            kopretiny nebo pohled na naši louku z hmyzí perspektivy…

 CHROUST BERTÍK: Kájo, chodilo tam kamarádky mládě a bylo velmi

                            nespokojené. Já bych do její rádobyakademie rozhodně dítě

                            nedal. Vzdělavatelka bez manžela, navíc s velmi demagogickými

                            názory na hmyzí druhy. Nepochybně postrádá emoční stabilitu a

                            empatii.

 VOSA KUS:           Především postrádá hmyza!

 POT:                    Nemohl byste se někdo obětovat?

 NÍK:                    Já ne, já mám zítra rande s Voskou..

 POT:                    I ty filuto. Chvíli vás člověk nehlídá…

 MUŠKA ZEZE:       Měla by zkusit hmyzlog. Z legrace jsem se přihlásila a večer jsem

                            měla sto nabídek k sňatku. Ráno tisíc. Musela jsem tam dát

                            matčinu fotku, pak už mě zvali jenom na kávu a na věneček.                                 

POT:                     Tuhle bych pozval jenom na rakvičku

BERUŠKA:             Teda Pote. Na kafe ne?

POT:                     Z automatu. A musela by zaplatit.

 NÍK:                    Píše zajímavé údaje žákům do notýsku, tahle hmyzogožka.

                            Tady třeba: sraz je v 9 00 na stanici u Stříbrného potoka. Každý

                            přece ví, že se ta zastávka jmenuje U Stříbrného potoka. Taková

                            je to odbornice na hmyzopis.

 VOSA KUS:           Odkud to máš, Sherlocku?

 NÍK:                     Mám svý zdroje, Kousku. Ale všechny je pustím k ledu, když mi

                            dáš…

 VOSA KUS:          Pusinku?  Pot by chtěl taky, broučku.

VČELKA KÁJA:       Vzdělavatelka, a neumí velká písmena?

MUŠKA ZEZE:        Proč ten údiv. Vzdělání našich hmyzogogů je na velmi nízké

                            úrovni, to je všeobecně známá věc. Možná na jiných loukách, ale

                            na té naší…

 BROUK ŠNITLÍK:   Každopádně by to měl někdo hlásit nadřízenému hmyzu. Mně učit

                            děti, už si na ni stěžuji.  Nejsem odborník na hmyzí pravopis ani

                            na hmyzogogiku, ale vedle ní si připadám jako Ferda mravenec

                            vedle splešťule blátivé.

 BERUŠKA:            Šnitlo!

 CHROUST BERTÍK: Možná bychom ji mohly vypustit.  Je to koneckonců nešťastná

                            Svatojanská.

 MUŠKA ZEZE:       Kazí mi výhled na vlčí máky.

 VČELKA KÁJA:       A nedopřává Svatojanskému podíl na péči.

 VOSA KUS:           A onehdá mi balila Pota i s Níkem!

 POT a NÍK:           Cože! To nikdy, Kousku. My patříme jenom tobě!

 VOSA KUS:           Teď už jsem spokojená.  Připadám si jako Scarrlett O´Hmyzová,

                            vy moji  potemňáci.

POT:                     Potemňáci!  

NÍK:                     Skvělí ptáci!

 POT a NÍK:           Dráždit je se nevyplácí!

                            A všichni…

VŠICHNI:              Potemňáci! Skvělí ptáci. Dráždit je….

 POT a NÍK:           A radíme vám dobře, všem na této louce – nezlobte nás. Máme

                            své zdroje! A co ještě nevíme, to se brzy dozvíme.

                            Tak dobrou noc, milí broučci. Sladké potemnické sny…

Karlu Čapkovi se omlouvám, myslím, že by proti názvu nic nenamítal. Sám si s hmyzem a zvěří všeho druhu užil dost a dost.

Za inspiraci děkuji některým diskutérům pod zdejšími blogy.