Slovácká svatba

„Na svatbě v Hradišti opili mě“ zpívám si na známou táhlou melodii. Nebyla jsem ve slovácké metropoli rok; na uvítanou mi poslala svatební píseň, která mě bezpečně dovedla k jednomu z hradišťských kostelů.  

Bydlím tu u bývalé kolegyně a kamarádky Běty, v Jalubí, kus od Uherského Hradiště. V sobotu jsme na kolech vyrazily do města, že potom pojedeme dál, kolem Slováckého moře až do Uherského Ostrohu. Ale v Hradišti na náměstí nás zdržela svatba a slivovice. Snad nejlepší, jakou jsem kdy pila.

Nejdřív jsme potkaly folklórní soubor Dolina, který před jednou z hradišťských hospod zkoušel svatební písně. Odbíjela dvanáctá, rozhodly jsme se odložit oběd a následovaly zpěváky do prosluněného františkánského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Vlídný obřad, tklivé melodie a bílá nevěsta s milým hlasem a jménem Veronika – to byl dojem, který jsem si ze svatby odnášela jako první.

Pak ovšem na malém náměstí před kostelem vypukl pravý svatební rej. Maškary vybíraly od hostů úplatu, cimbálová muzika rozložila  instrumenty a svatebčané roznášeli koláčky, dorty i štamprlátka se slivovicí. Vypila jsem jen dvě, protože mě Bětka hlídala.

„No jo, na svatbu se vždycky odkládají nejlepší ročníky. Mně ju táta zavoskoval a schoval už ve čtrnácti,“ vrněla spokojeně. Její dceři je osm – to už aby dědeček pomalu zase začal schovávat flašky.

Ze dveří kostela konečně vyplula nevěsta – a byla krásná. To je ostatně na svatbách vždycky nejdůležitější, aby byla nevěsta krásná. Cimbálovka hrála, svatebčané tančili a Bětka nadšeně fotila. Mezitím pozdravila několik příbuzných, spolužáků a profesorů ze střední. Vždycky jsem byla přející, ale rodné město Bětce závidím.

Teprve později jsme se dozvěděly, že soubor Dolina vdával a ženil dva své členy, proto ta sláva.

„To jste tedy měly štěstí,“ komentoval Bětčin muž naše vyprávění. „Takovou estrádu v Hradišti deset let neviděli.“

Jistě viděli. I já sem za těch deset let, co do Hradiště jezdím, viděla nespočet hudebních a tanečních vystoupení. Líbila se mi.

Ale včera poprvé jsem zažila slovácký folklór v akci. V situaci, pro niž byl stvořen. A rozdíl je to veliký. Asi jako mezi tapetou modrého oceánu a koupáním v jeho průzračných vlnách.

Hodně štěstí, bílá nevěsto a usměvavý ženichu. Pokud vás budou doposledka provázet melodie z vaší svatby, určitě to bude pěkná veselice!

Autorkou fotografií pod článkem je Květa Světinská

Slovácká svatba