Quo vadis, státní maturito?

Státní maturita funguje osmým rokem a leckdo si myslí, že už si na ni studenti a učitelé zvykli. Opak je pravda, zejména kolem češtiny se vede vášnivá debata, která neustává. 

Maturita z angličtiny je nastavena rozumně, matematiku si volí málo studentů. Pouze z češtiny maturují všichni povinně. Loni na jaře propadlo z didaktického testu 9,8 % maturantů, písemnou práci nenapsalo asi 3,7 %, zhruba 4,7 % neudělalo ústní zkoušku. Čísla nelze sčítat, mnozí maturanti nezvládli dvě či tři disciplíny najednou. Neučili se, zaslouží si to, ozývá se z pléna. Je tomu opravdu tak?  A jaká jsou úskalí téhle zkoušky dospělosti?

Výsledky písemné práce dostanou studenti před začátkem ústních maturit, někteří už tento týden. Loni je doručoval Cermat i večer před zkouškou, což vzbudilo vlnu nevole. Práci nenapsalo na jaře více než 1 700 maturantů, odvolalo se přes 1 000 studentů, z toho 15 % úspěšně. Odvolání podávali i jedničkáři z gymnázií, kteří dostali trojky - mnohým byly body poté navýšeny. Ředitel Cermatu to zdůvodnil selháním lidského faktoru, někteří češtináři však poukazují na chybný systém. Studenti dostávají pouze body a obecnou charakteristiku textu dle kritérií, tedy nevědí, co napsali špatně. O korektnosti jednotlivých kritérií, především prvních dvou (naplnění tématu a útvaru) se češtináři přou od roku 2012, kdy bylo centrální hodnocení zavedeno a na pět let zase zrušeno. Posledním, nezanedbatelným problémem slohů je nepříliš šťastně nastavený výběr zadání.

Letos žádná epizeuxis

Pokud jde o didaktický test, pak každý rok zčeří hladinu nějaká otázka. Jidáš a Pallas Athéna k maturitě snad patří, slavnou epizeuxis bychom klidně oželeli. V poslední době stoupala neúspěšnost v testu ročně o 1,5 %. Ten loňský jarní zaskočil maturanty množstvím textů i úkolů, letošní s ním byl srovnatelný. Problémem je větší výskyt teorie, pojmů a abstrakce, což posiluje volání po dvouúrovňové maturitě, kterou v roce 2012 zrušil ministr Fiala. Její zastánci mnohdy nevědí, že testy z češtiny vyšší úrovně byly svým teoretickým zaměřením vhodné spíš pro studenty bohemistiky a že ani studenti gymnázií nevolili v letech 2011/12 tuto úroveň povinně. Naopak školy, jejichž studenti se jí zúčastnili masivněji, obsadili v maturitních žebříčcích první místa.

Nejméně se píše o ústní zkoušce, ačkoli u ní loni propadlo více studentů než ze slohu. Ve snaze o srovnatelnost a objektivitu Cermat postupně centralizoval její metodiku. Zatímco v roce 2011 mohli učitelé tvořit maturitní četbu pro konkrétní třídu a studenti při zkoušce charakterizovali jedno ze 20 či 30 uměleckých děl plus neumělecky výňatek, dnes musí škola garantovat jednotný maturitní seznam četby a studenti před komisí provádějí analýzu dvou textů. Zkouška je navíc svázána jakýmsi jízdním řádem, obecnou strukturou, čítající asi pětadvacet položek v šesti kritériích,sedmým kritériem je správné užívání jazyka. Během patnáctiminutového rozhovoru může zkoušející některé kousky vynechat,, musí však v každém kritériu přidělit nějaké body.

Tento systém zkoušení s sebou nese několik problémů, první se týká četby. Zatímco dříve studenti na mnoha školách předkládali u maturity široké seznamy přečtených knih, jichž se mohli u zkoušky dotknout, dnes se soustřeďují na „správné“ rozbory svých dvaceti děl. Při troše snahy se tak někteří téměř vyhnou určitým literárním obdobím. Navíc se mnohde maturitní četba ustálila, seznamy jsou seškrtávány a „průměrovány“. Do unifikovaných seznamů těžko pronikají díla moderní či ta, jež nečetl celý češtinářský kabinet. Dalším problémem je striktně předepsaná  analýza textu. Hledání metafor a polopřímých řečí pro rozvoj čtenářství skutečně velký stimul nepředstavuje, literatura se pro mnohé stává spíše postrachem než osvědčenou učebnicí etiky, v níž lze hledat řešení mnoha zásadních problémů lidského života.

Navíc si mnozí studenti ověřili, že je užitečnější naučit se formální rozbor díla tak, jak ho chce češtinář, než pracně hledat na složité otázky vlastní odpovědi (k tomu pak stačí zhlédnout filmový přepis knihy). Záleží jistě na učiteli, jak k literatuře přistupuje, nicméně daný systém mnohé češtináře i studenty limituje a demotivuje. A především – může mít dopad na vztah mladé generace k literatuře jako takové.

Jak prolézt přes maturitu

Maturita z češtiny má samozřejmě vliv na to, co se ve školách učí. Odborné školy se snaží přežít, proto musí jednat prakticky – nacvičovat testy a sloh, volit střídmou maturitní četbu, kterou češtináři stihnou probrat a která co nejvíce konvenuje se Seznamem autorů a směrů k didaktickým testům. Gymnaziální češtinu zase maturitní model svazuje a tlačí k průměru. Odnáší to především literatura a psaní. Zastánci státní maturity tvrdí, že je nutné, aby stát zachoval a garantoval certifikovanou zkoušku z rodného jazyka o třech částech (přiměřeně drahou), odpůrci volají po jejím úplném zrušení, nebo alespoň zeštíhlení. Ani češtináři nejsou ve shodě.

Model státní maturity z češtiny budí vášně i kritiku už dlouho, mimo jiné i kvůli své finanční a časové náročnosti. Budou s ním politici konečně něco dělat?

Psáno pro MF DNES, 14. 5. 2018

• Škola a maturita