Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Óda na české lékaře

Včera mi v nemocnici strkali hadici krkem až ke žlučníku. Sestřičky na sále znervóznila moje zbrklost a špatná koordinace pohybů. Potom však přišel lékař, usmál se, promluvil a všechno bylo OK.

V poslední době procházím sérií vyšetření – částečně v rámci prevence, částečně proto, že se mi v létě začal rozsýpat organismus asi na pěti různých frontách. Kolem padesátky by si každý měl udělat revizi, zvláště když má za sebou těžký pracovní rok, poznamenaný tlakem ze strany nadřízeného a pocitem, že zaměstnavatelům nezáleží na kvalitě odvedené práce, ale na zcela jiných položkách.

Poctivě navštěvuji ordinace i rehabilitační místnosti. A ověřuji si skutečnost, kterou jsem léta jen tušila - nejpříjemnější lidé, jaké znám, jsou čeští lékaři.

Mám zlatou paní doktorku na obvodě. Nestarší, uklidňuje, radí a vždy je ochotná vyslechnou nářky svých pacientů. Nikdy nedá najevo, jak ji to věčné skuhrání unavuje. Většinou se usmívá jako ranní sluníčko, vypadá jako elfí královna Galadriel, a jen občas a nenápadně utrousí nějakou roztomile jedovatou poznámku.

Ortoped, zkušený a vtipný, mluví a myslí ještě rychleji než já. Naše komunikace od začátku probíhá v očekávání, kdo koho dříve odbourá. Když mi poprvé osahal a opíchal oteklé koleno, díky kterému jsem čtrnáct dní v Chorvatsku plavala jednonož, nabídla jsem mu ještě dceru:

„Děláte dětské kyčle?“

„My děláme všechny kyčle,“ odvětil pan doktor důrazně.

Zaklepala jsem zevnitř ordinace na dceru v čekárně.

„Proč klepete na čekárnu?“ podivila se sestřička. Pan doktor se nepodivil.

„Hrabe jí, tak klepe. Tohle že je dětská kyčel?“ pravil ironicky, když moje šestnáctiletá Týna ladně vplula do místnosti.

Chechtaly jsme se ještě půl hodiny po odchodu z ordinace.

Gynekology zkrátím, na ty už jsem ód napsala víc než dost. Snad jen podotknu, že pan doktor, ke kterému chodím, mě mírně vyděračsky („nebudu spát, jestli si nenecháte udělat další laboratorní testy a nezajdete za dalším odborníkem“) popohnal k dalším vyšetřením, aby mi pak zvedl sebevědomí na další dva týdny. Je mu přes sedmdesát a stále je to šarmantní Francouz s okouzlujícím úsměvem, který sype lichotky z rukávu.

Můj druhý gynekolog je o rok starší než ten první a lichotky z rukávu rozhodně nesype. Pravidelné dávky jeho laskavé ironické skepse mi ovšem pomáhají přežít už řadu let. Já vím, je to luxus, mít dva gynekology - ale když se neperou…

Bolesti páteře byly dlouho nesnesitelné, u moře jsem se zkroutila jako paragraf a tři dny téměř nechodila. Paní doktorka na rehabilitačním se vyděsila, když na mě hmátla.

„Co se vám stalo?“ zeptala se překvapeně. „Vás bolí úplně všechno? Ať sáhnu kam sáhnu, syčíte a skučíte.“

„Asi jsem se trochu přetáhla,“ odpověděla jsem podle pravdy. „Také jsem loni nezvládla kvůli pracovním povinnostem rehabilitaci…“

Teď ji zvládám. Cvičení, masáže, elektřina. Bolesti pomalounku ustupují. Mohu otočit hlavou. Nevystřelují mi spršky bolesti do mozku. A když se nadechnu, nemám pocit, že přebývám v ocelovém krunýři.

Bylo těch problémů nějak moc najednou, zašla jsem i za odborníky na lidskou psychiku, aby mi řekli, proč se tak centrálně rozpadám a co se s tím dá dělat. A překvapeně zjišťuji, že ani jich se nemusím bát. Našla jsem takové, kteří mi nepodsouvají vlastní teze, ale zajímají se o ty mě. Další z darů letošního podzimu.

Žlučník začal zlobit už po Velikonocích. Internista, který mě tehdy vyšetřoval, mi do čekárny na sonu vrazil svou atestační práci („jsem Slovák, mrkněte se, jestli tam nejsou nějaké gramatické chyby“). Pak mě za odměnu poslal ještě na gastroskopii, na které jsem konečně byla včera.

No a tak se dostávám k operačnímu sálu a hodnému panu doktorovi, který držel v ruce sprchu bez hlavice. Když mi ten šlauf strčil do krku, opravdu to příjemné nebylo.

„Neříhejte, neplašte se, nemávejte rukama,“ napomínala mě sestřička trochu zvýšeným hlasem.

„Vám se to mluví, když nemáte v krku hadici,“ pravil suše pan doktor. Okamžitě jsem se uklidnila. Kdyby mi taky vynadal, asi bych se udusila, ale takhle alespoň někdo stál při mně…

Nakonec ten hnus vytáhl, poplácal mě doktorsky po noze a mile mi oznámil, že jsem byla dobrá a že nikde nenašel nic ošklivého.

Málem jsem mu dala pusu. Byl úžasný.

 

PS: A odpoledne mi napsala přítelkyně mého syna, Eliška, která byla shodou okolností také na jednom odborném vyšetření:

„Doktor byl mladej, milej, pěknej. Sáhnul mi na kotníky a prej je škoda, že mám přítele. Já tě s těma doktorama vlastně asi i chápu.“

Fakt je miluju. Čím dál víc!

 

PS 2: A téměř jsem zapomněla na našeho hodného a laskavého zubaře. Toho zase miluje moje Kristýnka :)

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | pátek 17.10.2014 9:25 | karma článku: 17,47 | přečteno: 1186x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Volit jen podle vlastního svědomí

Včerejší glosa, týká se tajnosti hlasování a rodinných tlaků při volbách. Věším v původním znění. Korespondenční volba prošla, jak se čekalo.

22.6.2024 v 13:03 | Karma: 27,70 | Přečteno: 793x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ošklivost je krása, lež je pravda a nová Miss Alabama.

Hitem internetu posledních dní se stala stopadesátikilová Miss státu Alabama Sara Millikenová. Snad proto, abychom si zvykali na svět, v němž abnormalita je nazývána normalitou a krása ošklivostí.

14.6.2024 v 12:40 | Karma: 37,11 | Přečteno: 1318x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Jak jsem kupovala Cinzano

Tak jsem po několika letech zase v Uherském Hradišti, tedy kousek od něj. Dostala jsem jako dárek nocleh v jednom krásném velkém domě, abych nemusela řešit hotel. Málokde je mi lépe než v této části Moravy.

30.5.2024 v 0:05 | Karma: 17,23 | Přečteno: 699x | Diskuse| Ona

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,34 | Přečteno: 1925x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,42 | Přečteno: 1142x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Kritiku od pozůstalých nesu těžce, Bek využil majáček legitimně, říká Rakušan

25. června 2024

Premium Nerezignuji a nikoho neodvolám. Ministr vnitra Vít Rakušan trvá na tom, že policie při pátrání po...

ANALÝZA: Ukrajina vyhlíží stíhačky F-16. Její spásou však spíše nebudou

25. června 2024

Premium Vytoužené americké stíhačky F-16 se ještě neobjevily na ukrajinské obloze, ale už je na ně vypsaná...

V belgickém Lutychu hoří rezidenční budova, jedna z nejvyšších v zemi

24. června 2024  22:55

V Lutychu na východě Belgie hoří jedna z nejvyšších rezidenčních budov v zemi. Výšková budova...

Požár budovy u Moskvy má osm obětí, zůstaly uvězněny v ohni uvnitř

24. června 2024  15:34,  aktualizováno  22:05

Nejméně osm obětí si podle předběžných údajů vyžádal požár v budově ve Frjazinu u Moskvy, uvedla...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 465
  • Celková karma 28,62
  • Průměrná čtenost 1666x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz