O pleveli mezi pšenicí

Každý rok píšu jeden blog ze Slovácka. Taková moje tradice. Také pravidelně šlapu na jednu nedělní mši ke sv. Ondřeji do Uherského Ostrohu. Letos mi inspiraci dodalo právě kázání zdejšího pana faráře.

 

Když jsem kostel sv. Ondřeje viděla před deseti lety poprvé, líbila se mi jeho bělostná čistota. Kousek od Ostrohu se rozkládá Slovácké moře neboli Štěrk – soustava velikých jezer, ve kterých je jedno z nejpříjemnějších koupání u nás. V neděli ráno bývá druhá mše od půl jedenácté – většinou si stihnu ještě zaplavat a s čistým tělem a pročištěnou duší vyrážím na kole za zvukem zvonů.

Letos jsem Slovácko projížděla s dcerou Týnou. V neděli jsem ji nechala dospávat sobotní výlet na Žítkovou v chatce hotelu U lázní a sama vyrazila za očistou. Voda byla teplejší než chorvatské moře a zdi svatého Ondřeje rozpálené červencovým sluncem. Pan farář začal po moravsku, měl v rámci mše pokřtít také jednoho malého Štěpána. Letní kostely bývají nejvlídnější.

Četlo se Podobenství o pleveli mezi pšenicí (NZ, Mt 13, 24-30):

Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: 'Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' Sluhové mu řeknou: 'Máme jít a plevel vytrhat?' On však odpoví: 'Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'"

Pan farář přečetl ještě výklad a pustil se do kázání. Jak sami nepoznáme, co je plevel a co obilí. Jak si nemůžeme osobovat právo někoho soudit či ostrakizovat. Jak se máme vyhnout touze po moci i představě, že rozpoznáme, kdo je správný a kdo špatný. Vždyť takhle začaly ty nejhrůznější války. Třídění lidí i pravd na vhodné a nevhodné stálo u zrodu nejhorších totalit. A i dnes vede zdánlivá neomylnost politiků a vůdců lidi do nových a nových konfliktů.

Kázání bylo příjemně nestranné, možná proto mě oslovilo. O zlých politicích jsem si v poslední době v domácím kostele vyslechla dost a dost a přispělo to, přiznávám, k mému nedělnímu zaspávání mše. Ve svatém Ondřeji jsem se mohla nadechnout. A cestou zpátky přemýšlet, co všechno mi slova pana faráře připomněla.

Už od mládí, v každém oboru, k němuž jsem se dostala blíže, jsem potkávala lidi, kteří znali „správné cesty“ a opovrhovali těmi, kteří jimi nešli:

Mladé nadšené divadelníky, horující pro alternativní směry a pohrdající kamennými divadly i těmi, kdo do nich chodí.

Ženy, přesvědčené, že porod je jakési mystické pokračování sexuálního aktu, při kterém musí především důvěřovat vlastnímu tělu a vyhnout se lékařům a nemocnicím.

Katolíky, kteří se domnívají, že mají patent na pravdu, a přitom se bojí zázraků. A kteří si myslí, že novináři jsou nemorální cháska, píšící jen o lidech, již si to zaplatí.

Otce, kteří odmítají připustit, že jejich role je jiná než role matek, a bez ohledu na to, co dětem prospívá, prosazují po rozvodu střídavou péči. A matky, které své děti ve stejné situaci připraví o otce.

Učitele, kteří jsou si jisti, že nějaký jejich kolega by neměl učit, protože má nestandardní názory, netradiční projev či labilnější povahu. Jiné učitele, kteří dojdou k názoru, že nějaký student si nezaslouží studovat na jejich škole a dají mu to patřičně najevo.

Blogery a diskutéry, kteří z článků a diskusí bezpečně poznají povahu člověka, dokonce jsou schopni stanovit mu na dálku přesnou diagnózu a vnucovat jakási nepsaná pravidla „kluků a holek, co spolu kamarádí“.

To bylo jen několik příkladů, které mi připomnělo kázání ostrožského pana faráře.

Rozloučím se slovy jiného faráře, tentokrát evangelického - slovy z písně Sváti Karáska:

„My můžem třídit brambory,

ale nás si po žních přebere Bůh!“

Tož tedy tak. Mějte se hezky na Slovácku. Zase za rok!