Markétčin sen

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště…

Pekelné koště letělo sebejistě. Markétka si mohla užívat pod dubnovou noční oblohou a výskat nadšením. Počasí bylo nebývale teplé, stromy kvetly, krajinu protkávaly řeky a říčky a Markétiny dlouhé vlasy vlály ve větru.

Náhle koště odbočilo doprava, prudce zrychlilo, po chvíli letu sebou zaškubalo jako v záchvatu a sneslo se k zemi.

„Asi jsem na někoho zapomněla,“ pomyslila si Markétka. „Na nějaké přízemní pišišlíny. No jasně! Buřiňák!“

Buřiňák byl kritik, který Juru několikrát nečekaně napadl ze stínu. Měl velmi úchylného koníčka hraničícího se stalkingem. Sbíral staré články s výroky známých osobností, ty potom vytrhl z kontextu, opatřil vlastní omáčkou, kořeněnou patřičnou dávkou ideologíe a fanatismu, a předložil občanům zvyklým zobat propagandu jako slípky večerní zrní.

Buřiňákova metoda se trochu podobala Krčílkově, který vytrhával kusy textů nepohodlných pisálků z kontextu, kompiloval je s bláboly různých pouťových šoumenů a to vše balil do originální směsi polopravd, lží, pomluv a fantasmagorií.

Krčílek, respektive jeho dílna, protože nikdo netušil, kolik lidí se na tomto projektu podílí, byl nepochybně mistrem pamfletů. Psal lehce, zábavně, zatahoval do svých textů boha, ďábla, Krista, politiky, papeže i umělce. Proplouval historií, literaturou, náboženstvím, právem i filosofií jako mrštná zlatá rybka a jeho okouzlení čtenáři jen stěží rozpoznali faktické chyby a časté posouvání významů.

Chybělo jim vzdělání i všeobecný přehled, proto mnozí věřili Krčílkovým textům jako evangeliu.

Buřiňák ovšem uměl překvapit svou zemitostí. Nebyl sečtělý ani vzdělaný jako Krčílek, ale dokázal vyabstrahovat ze slov trapné téma, které nikdo jiný nenašel, a toho se potom držel s buldočí vytrvalostí.

A protože opakovaná lež se postupně stává pravdou, byla jeho kritická pojednání sice ceněna méně než Krčílkovy pamflety, ale přesto dokázala cloumat veřejným míněním.

O tom či onom se začalo šuškat, že pije, fetuje, zneužívá mladé studentky či bere obří úplatky.

Buřiňák měl ovšem také jednu slabost. Psal poezii. Byla stejně děsivá jako „zprudlé žvastopunktsery na plzné včele“ Vogona Jelce, ale Buřiňák si svých veršů nesmírně považoval.

Cpal je do všemožných médií. Poeticky komentoval společenské i politické dění.

Omotával jimi v dávné minulosti i Jurovy obrazy, než mu to dotyčný důrazně zakázal.

Tehdy přešel Buřiňák na prózu a začal vylupovat z minulosti všechny Jurovy pomyslné hříchy.

Markétka zabrzdila koště na břehu řeky.

Buřiňák tam právě venčil svého psa, malého poštěkávajícího ratlíka, který měl stejně úchylnou zábavu jako jeho pán. Většinou chodil důstojně před Buřiňákem a servilně vrtěl ocáskem. Ale kdykoli vycítil, že Buřiňák někoho nemá v oblibě, nenápadně se přitočil k dotyčnému, zprudka vyštěkl a rafl ho do nohy.

Nikdy netekla krev, ratlík měl krátké zuby a málo síly v hubě, přesto uměl lidi nepříjemně překvapit i rozzlobit.

Ucítil Markétku a zavrčel.

Markétka byla od mládí zvyklá na velké a silné psy, obdařené patřičným sebevědomím. Buřiňákův ratlík ji rozesmál.

„Jen mě zkus kousnout, ty pišišvore,“ zatrylkovala vesele, „naberu tě smetákem a zastavíš se až na Měsíci. To bude jízda, jupíííí!“

Zamávala koštětem a vycenila zuby.

Ratlík stáhl ocas a schoval se za svého pána.

Vyděšený veršotepec zíral na rozběsněnou Markétu, která s výsknutím skočila zpátky na koště, pohodila hřívou a začala kolem pána i jeho psa kroužit v pravidelných elipsách.

A pokaždé, když se Buřiňákovi ocitla tváří v tvář, vyplázla jazyk a zaječela nějaký šílený verš, který v dávných dobách adresoval Jurovi.

„Smavé tóny tvého štětce oblažují srdce mé… pověz, Juro ze Slovácka, kdy se zase sejdeme… ty máš barvy, tóny slova, která lámou kamení… moje srdce žene touha, kterou nikdo nezmění… ty jsi malíř od Moravy, já jsem básník Vltavy… naše duše splynou v jedno… nemám o nás obavy!“

Jak Markéta zkracovala elipsy, zrychlovala i zuřivou deklamaci Buřiňákových veršů.

Vyděšený kritik se snažil prorazit ten pekelný polokruh, ale čarodějka na koštěti syčela, prskala a vřískala jako podrážděná harpyje.

„Řekni, že Jura je nejlepší!“ ječela. „Řekni, že tvoje verše nikdy neměly právo špinit jeho obrazy! Řekni, že jsi ubohý břídil, který ubližuje druhým, protože jim závidí!“ řvala jako pominutá.

„Ano, ano, ano, všechno potvrzuji, všechno schvaluji,“ klepal se Buřiňák jako osikový list. „Jen mě prosím nechte naživu. Slibuju, že už nikdy nenapíšu jediný verš!“

„Slibuješ?“ zaječela Markéta. „Tak to si nechám líbit!“

Zastavila koště, plivla zkoprnělému Buřiňákovi pod nohy a chystala se vzlétnout vysoko nad řeku.

Ale zarazily ji povědomé hlasy, který se ozvaly nedaleko od ní.

„Pane Buřiňáku, co vy tady. Snad tu na vás nečekal někdo z těch trapných demoliťáků!“ vyrazilo ze tmy potměšilé trylkování.

A vzápětí zaševelil sladký kultivovaný alt:

„Jste v pořádku? Nemám vás vzít na policii? To je hrozné, co s dneska děje!“

Bělinka a Růženka. Dvě oblíbené televizní komičky, s nimiž měl Jura hodně nevyřízených účtů. Byly nerozlučné jako dvojčata. A po vzoru dávných estébáckých dvojic se navzájem dokonale doplňovaly. Jedna mluvila jako domovnice, druhá si hrála na vzdělanou, světa znalou dámu.

Obě měly v srdci led a na jazyku jed.

„Tak na vás si, dámy, ještě počkám,“ zasyčela Markétka nad jejich hlavami a navedla koště do nedalekého křoví…

 

Markétčin sen se mi líbí stále více. Zatím píšu první kapitolu románu a přemýšlím, jestli tuhle subkapitolu nakonec neužiju jako prolog, který dám ještě před historický úvod. Uvidím. 

Poznámka pro případné kritiky: Chápu, že excitovaná Markétka na koštěti vzbuzuje různé asociace, ale nemohu posuzovatele jejího chování nutit, aby se blíže seznámili s klasikou.

Bulgakovův Mistr a Markétka je skutečně jeden z nejsilnějších románů 20. století. Já se ke své inspiraci hrdě hlásím.

Děkuji za pochopení, pokračování teď hned nebude. Mám nějaké zakázky. A také nehodlám na blog dávat vše.

Prohlašuji, že text je satira a všechny osoby a události v něm jsou smyšlené.

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | pátek 5.4.2024 13:10 | karma článku: 18,35 | přečteno: 508x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 16,80 | Přečteno: 231x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 31,86 | Přečteno: 1079x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,54 | Přečteno: 685x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,50 | Přečteno: 1356x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,20 | Přečteno: 904x | Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica

18. května 2024

Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...

Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel

18. května 2024

Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...

Hlavně díky manželce. Britský premiér Sunak je se svou ženou bohatší než král

17. května 2024  22:12

Britský premiér Rishi Sunak a jeho manželka Akshata Murtyová v loňském roce, kdy byl Sunak celou...

Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem byl přerušen

17. května 2024  18:10,  aktualizováno  21:32

Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...

  • Počet článků 462
  • Celková karma 26,76
  • Průměrná čtenost 1704x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz