Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsme ztroskotali

Třetí text o našem letošním mořském putování se kroutí v mé hlavě několik měsíců. Čas i odvahu hodit tu „hrůzu“ na  blog nacházím až teď, po Vánocích. Asi že jsem se konečně dosyta vyspala a na polici nečekají stohy práce…

V Agropoli na jihu Salernského zálivu jsme prožili krásný pracovní den. Kotvili jsme uprostřed zátoky u starého přístavu, cesta na gumovém člunu z lodi na pevninu trvala jen několik minut. Původně jsme chtěli nocovat v maríně, ale ta byla beznadějně obsazená. Nakonec nám nechyběla – sprchy i místnost s pračkou byly volně k mání.

Večer byla loď ověšená mokrým prádlem a naložená jak formanský vůz: čtyři melouny, obří zásoba vody, zeleniny, nudlí, rýže a luštěnin (nic jiného Kapitán na lodi nevaří). Chtěli jsme se ráno odpíchnout od pevniny a zamířit na Liparské ostrovy. Plavba tam nám měla trvat asi čtyřicet hodin.

Večerní procházku po Agropoli jsme s Kapitánem neprotahovali, nebylo mi dobře (měsíční indispozice nebo jak se tomu říká v literatuře, na lodi si ji fakt užívám). Celou noc jsem kňučela a snažila přesvědčit Kapitána a i posádku, která dorazila pozdě v noci z flámu, že je mi zle, že se něco zvrtne, že bychom dalekou plavbu měli odložit nebo zrušit.

 Jak bych hrách na sklo házela.

„Maminko, zalez si do kajuty, nevystrkuj nos, my to zvládnem,“ pravil Chum sebevědomě. Loni s námi přece přeplul z Říma na Sardinii, vyhnul se několika skaliskům a přístavním zdem, pomohl utopit jednu kotvu a stal se Námořníkem. Navíc u něj bude sedět i mnohem zkušenější Týna, proč tedy tak vyvádím.

Zalezla jsem do kajuty i se svými temnými předtuchami a otevřela rozečteného Pamuka…

Vyplouvali jsme po obědě. Slunce pražilo, Chum, Týna a Jolanka na palubě vesele brebentili a Kapitán vyprávěl námořnické historky. Tradiční mořská pohoda. Zdřímla jsem … a pak zaslechla cosi o raccích.

„Budeme se loučit s pevninou, Terezo, pojď se taky podívat ven…“

Chtěla jsem Kapitána poslat k čertu a spát dál, ale pak jsem se opatrně vyhrabala na palubu. Zprava jsme obeplouvali malý ostrůvek s pohádkovým bílým majákem – celý byl pokrytý racky. Posádka včetně Chuma u kormidla nadšeně pozorovala ten barvotiskový kýč.

Většinou v takových chvílích sedím u GPS, hlídám hloubku, kameny a ječím, ať se kormidelník drží co nejdál od pevniny a všech myslitelných překážek, zatímco na mě všichni dělají takové to: „Ccc, už se uklidni a nevyšiluj!“ Obvykle přitom ještě hulákám na posádku, ať sleduje šutry před přídí, a pištím, že jsem jezdila divokou vodu a vím, co udělá s lodí jeden blbý balvan...

Když to Mořská panna naprala bortem do šutru, bylo nám hned jasné, že jsme v průšvihu. Chum zařval něco omluvného a začal loď stáčet na moře. Další otřes způsobil drhnoucí kýl. Loď poposkočila, zahrkala, utrousila něco neslušného a zaklesla se plnou vahou přídě mezi dva obrovské podvodní balvany. Nemohla dopředu, napravo ani nalevo. Byli jsme v pasti. A bylo to opravdu zlé.

„Plachta, motor, kotva,“ velel Kapitán. Posádka s hrůzou v očích plnila jeho příkazy. Já jsem prodýchávala hysterák. Budoucí vývoj mi byl o něco jasnější.

 Pak se na moři před námi se objevila další plachetnice. Právě zapadalo slunce.

„Chume, plavej k nim, ať zavolají pomoc,“ houkla jsem na syna. Ten bez zaváhání skočil do vln a vydal se k neznámé lodi. Už za pár minut jsem si nadávala… Co když nedoplave? Co když ho už neuvidím…?

„Chum je na palubě!“ hlásila Týna. Neznámá plachetnice nás obeplula a mířila k pevnině. Kapitána napadlo, abychom k ní s Jolankou vyrazily na gumovém člunu.

„Mohli by nás uvázat na lano a vytáhnout!“ 

Ve vlnách jsme se vydaly na strašidelnou pouť k pusté pevnině. Zbytečně. Plachetnice se začala vzdalovat i s mým synem a na moře sedla noc.

„Chceš na břeh, nebo na loď“ ptala jsem se pološíleně téměř šílené Jolanky.

„Na loď! Máš tam dceru.“ zasípala Jolanka.

Týna si z nás vedla nejlépe. Snad vůbec neměla strach. Plnila Kapitánovy příkazy jako nejzkušenější mořský důstojník.

Loď vibrovala mezi dvěma kameny. Z obou stran se ozývaly rány, které mi rvaly uši i srdce.

„Co jsme ti to udělali, Panenko naše! Máme tě tak rádi a provedeme ti tak strašnou věc…“

Další rána. Škrtli jsme lodním šroubem o balvan. 

"Asi je v háji převodovka," zasípal Kapitán.

Vrazil do ruky kormidlo. Šprajcovalo se o šutr, drželo loď ještě alespoň trochu v lajně. Tlak byl obrovský. A pak najednou…

Křuch. V ruce mi zůstala ulomená kormidelní tyč!

Přišla chvíle čistého, nefalšovaného zoufalství.

A Mořská panna dál tančila na vlnách ještě zběsilejší tanec mezi dvěma šutry, jejichž bušení bylo čím dál naléhavější…

Pokračování příště

Autor: Veronika Valíková Šubová | čtvrtek 28.12.2017 20:28 | karma článku: 13,71 | přečteno: 486x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Ošklivost je krása, lež je pravda a nová Miss Alabama.

Hitem internetu posledních dní se stala stopadesátikilová Miss státu Alabama Sara Millikenová. Snad proto, abychom si zvykali na svět, v němž abnormalita je nazývána normalitou a krása ošklivostí.

14.6.2024 v 12:40 | Karma: 34,72 | Přečteno: 948x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Jak jsem kupovala Cinzano

Tak jsem po několika letech zase v Uherském Hradišti, tedy kousek od něj. Dostala jsem jako dárek nocleh v jednom krásném velkém domě, abych nemusela řešit hotel. Málokde je mi lépe než v této části Moravy.

30.5.2024 v 0:05 | Karma: 16,99 | Přečteno: 687x | Diskuse| Ona

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,24 | Přečteno: 1902x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,35 | Přečteno: 1132x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,76 | Přečteno: 698x | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Francouzi demonstrují proti krajní pravici, která může vyhrát předčasné volby

15. června 2024  18:17

Desetitisíce Francouzů dnes vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor vůči krajní pravici, která by se po...

Dny v týdnu vidí barevně. Obrazy nelze číst logicky, říká malířka Klára Sedlo

15. června 2024  18:01

Už na vysoké škole se seznámila se svou současnou kurátorkou a začala se uměním naplno živit....

KOMENTÁŘ: Zase školné? Opravdu chceme bariéru bránící ve vzdělání?

15. června 2024

Premium Už je to tu zas. Eurovolby jsou za námi, voliče zase nějaký ten měsíc nepotřebujeme, tak proč po...

Než do jídelny jdou raději do mekáče. Děti jedí hůře, pětina má nadváhu

15. června 2024  16:19

Nevyvážená strava představuje v Česku nejvýznamnější rizikový faktor zodpovědný za mnoho...

  • Počet článků 464
  • Celková karma 28,60
  • Průměrná čtenost 1666x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz