Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsme vypluli na moře

Letos jsme si naplánovali cestu po jižní Itálii. Ponzu, Ischii, Capri, Amalfi, Agropoli, Liparské strovy, Sicilii – a zpět. Člověk míní, Pánbůh… ale nepředbíhejme, nejdříve jsme zvedli kotvy a pozdravili se s mořem…

Itálie 2017

Skoro uklizená hlavní kajuta.

Ahoooj, moře!“ volala jsem nadšeně, jakmile jsme vypluli z Fumicina, což je rybářský přístav u Říma, na bočním kanálu slavné Tibery. Každý rok tam minimálně jednu noc přespáváme, před vyplutím či po doplutí - ve Fumicinu jsou dva zvedací mosty, mezi a pod nimiž musí naše plachetnice proplout, aby se dostala na moře či do Paolovy loděnice.

Paolova loděnice vlastně není loděnice, ale bohémská opravna starých lodí. Její majitel miluje svobodu, staré lodě, pivo a svůj bazén, který je k dispozici všem, kteří na jeho pozemku nocují či ošetřují své letité koráby. Každý rok tam minimálně čtyři dny drbu, lakuju a odplísňuju naši Mořskou pannu – jsem přitom nepříjemná, nesnesitelná, mokrá, polakovaná a pokaždé se strašlivě těším na moře.

Náš soused a zimní opatrovník Mořské panny se jmenuje Zbyšek. Je to starý polský inženýr, pracoval v loděnicích v Gdaňsku, Hamburku i v Itálii. V důchodu se usadil u Paola a staví tu už patnáct let velikou železnou loď, na niž snáší knihy a drobné předměty ze všech okolních bazarů a bleších trhů. Ve volných chvílích přemýšlí. O politice, náboženství, historii. Rád se o své myšlenky dělí, rád také pomáhá každému, kdo se u Paola dostane do nesnází. Jednou, až svou loď dostaví, vypluje na moře. Už předem ji vybavil dvěma špunty. Až prý ho ta dlouhá plavba přestane bavit, prostě je jen vytáhne…

Ale zatím se k tomu zjevně nechystá. Radostně brousí, pájí, šroubuje a montuje, a když v červnu přijedu tlustá, vrčí a stíhá mě ošklivými pohledy. Když se pak v srpnu vracím pěknější, je s ním zase rozumná řeč. Tak ty špunty snad ještě chvíli nebudou potřeba.

Na moře jsme letos vypluli v úterý 19. července. Večer předtím dorazila Týna a doplnila naši posádku, která kromě mě a Kapitána čítala ještě jednoho Kapitánova mladšího kamaráda, říkejme mu Janek. Most ve Fumicinu se překvapivě zvedl, poslední noc na pevnině jsme strávili vyvázaní na kraji kanálu a ráno vyrazili do šedomodrých vln, jichž se Mořská panna nemohla dočkat.

Ponzu už jsme s Týnou znaly. Sem mě vzal Kapitán před dvěma lety, aby mě sbalil (že se bude za čtyři měsíce ženit samozřejmě netušil). Pontinské souostroví se skládá z několika ostrovů, Ponza je největší a nejobydlenější, najdete tu krásný přístav, několik malebných vesnic a naši Hrnečkovou zátoku. Tu mám nejraději.

Z Ponzy jsme vyrazili na Ischii, díky bouřlivému počasí jsme si tam kotvení trochu prodloužili. Krásný ostrov, mohla bych tam klidně trávit dovolené… Zvláště v Porto Angelo, což je asi sedmikilometrová pláž s přístavem na jihu ostrova, kde do moře vytékají sirné prameny a voda je opravdu sametová.

Capri naproti tomu je malé a brzy by tam u mě propukla klaustrofobie. Kde se tam lidé chodí koupat do moře? Malé plážičky na molech, houfy lodí, skály a deset euro za drink. Proběhly jsme s Týnou ten kus skály tyčící z moře a vrátily se ke Kapitánovi, který na lodi spokojeně spal. Tenhle ostrov a tohle město už viděl mnohokrát.

Další zastávka nás čekala u Salerna. Tam jsme také vylodili Janka a vydaly se s Týnou do Pompejí, kam měla dorazit další posádka -  Jáchym a Jolanka.

Střídání posádky proběhlo vcelku hladce. Pravda, zapomněla jsem, jak se jmenuje městečko, u něhož Mořská panna kotví, i číslo autobusu, který tam jede, ale to byl drobný detail, který nová posádka zvládla s úsměvem. Nijak ji nerozhodila desetikilometrová túra s bagáží po horkém dni v Pompejích, noční mejdan na pláži s pěti cizími Italy ani dlouhá noční plavba na plně naloženém gumovém člunu. Jen Kapitán vrčel, že mě příště zabije, jestli budu ignorovat mapu, a Chum trousil cosi o ignorantech, kteří si ani neumí zapnout v telefonu GPS.

Mno, o dva dny později budou mít oba jiné starosti.

Ráno jsme spokojeně vypluli k Agropoli na jihu Salernského zálivu. Tam jsme se chystali vyprat, nakoupit a vyrazit na dlouhou plavbu k Liparským ostrovům.

Člověk míní, Pánbůh… Příště vám povím, jak to dopadlo.

Jak jsme ztroskotali. 

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | neděle 19.11.2017 15:50 | karma článku: 15,89 | přečteno: 546x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Ošklivost je krása, lež je pravda a nová Miss Alabama.

Hitem internetu posledních dní se stala stopadesátikilová Miss státu Alabama Sara Millikenová. Snad proto, abychom si zvykali na svět, v němž abnormalita je nazývána normalitou a krása ošklivostí.

14.6.2024 v 12:40 | Karma: 36,25 | Přečteno: 1170x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Jak jsem kupovala Cinzano

Tak jsem po několika letech zase v Uherském Hradišti, tedy kousek od něj. Dostala jsem jako dárek nocleh v jednom krásném velkém domě, abych nemusela řešit hotel. Málokde je mi lépe než v této části Moravy.

30.5.2024 v 0:05 | Karma: 17,22 | Přečteno: 690x | Diskuse| Ona

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,26 | Přečteno: 1908x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,35 | Přečteno: 1135x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,76 | Přečteno: 698x | Poezie a próza
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Turek: Nejdu rozbít Evropu, potřebuje ale rekonstrukci a velký šok

10. června 2024

Jedním z největších překvapení letošních evropských voleb se stal Filip Turek. Po vyhlášení...

Američané vyhlížejí klíčovou bitvu slov. Trump je v ráži, Biden tvrdě trénuje

17. června 2024  15:25

Premium Spojené státy čeká příští týden první debata prezidentských kandidátů. Oba ke klíčovému bodu...

Podmínka pro soudce za sexuální nátlak neplatí, je třeba doplnit důkazy

17. června 2024  15:15

Krajský soud v Ostravě zrušil osmnáctiměsíční podmíněný trest, který Okresní soud ve Frýdku-Místku...

Policisté v obleku, hlava státu v bezpečí. Ochranka ve videu předvedla svou práci

17. června 2024  14:49

Prověření terénu, koordinace policistů a především ochrana prezidenta Petra Pavla. Policie na svém...

Nerudová, Síkela, Kolaja či Mora? Poraďte politikům s výběrem eurokomisaře

17. června 2024  13:45

Emoce spjaté s letošními eurovolbami ještě nestihly doznít a vládní strany čeká další důležitá...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 464
  • Celková karma 30,12
  • Průměrná čtenost 1667x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz