Dopis, který už nenapíšu

Znáte to. Pořád si říkáte je dost času, je dost času – a najednou je pozdě. Takový pocit dnes večer mám. Vždycky jsem panu Škvoreckému chtěla napsat. Jako on napsal Judy Garlandové. Chtěla jsem mu napsat, že ho miluju, že je nejlepší, že... jen jsem se trošku bála Honzlové, co ona na to řekne.

A teď je pozdě.

Ačkoli...kdoví. Danny by nechtěl, abychom brečeli. Možná je právě čas zavzpomínat...

Jak Danny prokoukl české hrdinství v Kostelci – Náchodě, jak miloval jazz a Irenu a anglicky psanou literaturu a už v roce pětačtyřicet říkal ruským vojákům mongolčíci.

Jak Danny přijel do šeříkového městečka Kostelce - Broumova učit na dívčí školu sociální vědu a tam na něho čekala krásná a nadržená a nepokřtěná sedmnáctiletá Liška, jenže pan profesor měl zrovna kapavku a Lišku poslal na katechismus k páteru Doufalovi – Toufarovi. Tomu Toufarovi, kterého o pár měsíců později umučili komunisti. Jak se sociální škola pokusila užrat maturitní komisi. Jak se Danny s krásnou Sylvou Formanovou a jejími dvojčaty motal 21. srpna 1968 v koloně ruských tanků a dvojčatům se chtělo čůrat. Jak gynekolog Gellen jako jediný rozmotal tajemství čihošťského zázraku.

Jak Danny emigroval do Toronta a učil literaturu a vysvětloval mláďatům z prérie, co je totalita, a vzpomínal na válku a pil whisku a mystifikoval ještě více než zamlada. Jak Honzlová v Inženýrovi navštívila Rusko a nevěděla, jestli holčičky chodí na záchod za Stalinem nebo za Leninem. Jak Dannyho otravovali v Torontu estébáci. Jak...

To nejlepší na Škvoreckém je fakt, že se smějete a brečíte a smějete a brečíte a všechno máte v jednom paklíku. Byl tak laskavý a tak prozíravý! Jako všichni spisovatelé vizionáři. Jen Díky Dannymu jsem se mohla bez iluzí podívat na českou historii i na mnohé české osobnosti. Jen díky Dannymu jsem pochopila, kdo z našich spisovatelů si dokázal zachovat tvář a kdo tak trošku měnil názory. Jen trošičku. Protože pan profesor byl vždycky především noblesní.

Josef Škvorecký i Danny Smiřický mě toho hodně naučili.

Děkuji. A dopis chci zakončit slovy své kolegyně Martiny M., která stejně jako já Škvoreckého milovala.

Myslíme na Honzlovou (tedy paní Zdenu S.).

PS: A tady je můj podzimní blog, pokud chcete o Dannym vědět něco více. Celý jeho životopis. Jdu si číst Mirákl.

http://valikova.blog.idnes.cz/c/210807/Putovani-rytire-Dannyho-za-Cti-Slavou-a-Laskou-s-velkym-L.html

PS: Omluva za TOUFARA. Zapletla se se mi tam ta hříčka: "Doufal - já bych nedoufal." Snad mi to pan farář v nebi odpustí.