Chyba je v lidech, nikoli v systému, tvrdí Cermat. A co když je to naopak?

Nechci Cermatu vyčítat jednu chybu v přijímacích testech. Ta se může stát komukoli. Zajímat by nás měla konkrétní úloha – a celý systém  maturity a přijímaček, jímž Cermat částečně diktuje všem ZŠ a SŠ v republice, co mají učit.

Začnu zeširoka. Jaký je rozdíl mezi pravicovým a levicovým způsobem myšlení? Pravicovou a levicovou politikou? Pomalu na to zapomínáme, ale s tématem to výrazně souvisí…

PRAVICOVÉ A LEVICOVÉ MYŠLENÍ

Pravicově orientovaný člověk preferuje rozdílnost, individualitu, osobní nasazení, nižší daně a štíhlý státní aparát. Nemá rád centralizované systémy, riskuje chybovost různých cest a metod, z jejichž vzájemného tření může vyrůst rozumná, nikoli definitivní cesta. Ví, spolu s Churchillem, že demokracie není dokonalá a že jedinec může výrazně ovlivnit přítomnost i budoucnost. A že je nutné podporovat kontrolní aparáty, nikoli centralizaci veškerého dění.

Levicově orientovaný člověk naopak preferuje systém, který mu dává nějaké záruky: Že zmizí nezaměstnaní a miliardáři. Že národu nebude škodit ta či ona rasa či skupina obyvatel. Že pole budou pod jednotnou správou JZD a státních statků. Že stát vyplodí plošný sociální systém, který bude dotovat nejen ty nejpotřebnější, ale všechny státem označené. Že zařídí rovné podmínky pro vzdělávání, hrazené státem, a že i výstupy ze vzdělání budou plošné, standardizované, státem garantované. Rovnost, stejnost, direktiva silného centra, které dohlíží na nepravosti a předem eliminuje nejvýraznější rozdíly. To je levicový ideál.

A jako se politika států a národů pohybuje mezi těmito dvěma principy, podléhá jim i pohled na reformy našeho školství. V devadesátých letech šlo o individualitu, poznávání, nové cesty. Učení byla radostná a kreativní činnost, vnímali to učitelé i studenti. Zhruba od roku 2005 začal do školství opět pronikat červík centralismu. Teď, zhruba třicet let po listopadu 89, diktuje výstupy, a tedy částečně i složení některých předmětů, jedna organizace – Cermat.

CERMAT A JEHO SYSTÉM

Cermat se se samozřejmě odvolává na závazné školské zákony, vyhlášky a RVP. My nic – všechno nám nařizuje stát. My jen plníme, co politici odhlasovali. A politici málokdy tuší, jak to jednotlivé plnění zákonů vypadá. Zkuste se jich zeptat, z čeho a jak konkrétně naše děti maturují a co je obsahem testů na SŠ. To většinou vědí jen proškolení učitelé jednotlivých předmětů.

A jsme u systému, který Cermat diktuje - nejvýrazněji češtinářům (protože pouze z češtiny se maturuje plošně, už osm let). Vykazuje velké známky chybovosti, málokdo si to ovšem uvědomuje.

Psala jsem a budu psát o centrálním opravování slohů, kde jsou dva hlavní problémy – mírně neobjektivní kritéria, tvořená na základě zastaralé funkční stylistiky, a anonymní systém hodnotitelů. Hodnotitele, kteří loni hodně chybovali, prý Cermat odvolal.

Chyba lidského faktoru, nikoli systému.

Chystám sérii článků o ústním zkoušení. Učitelé mají předepsaný zkušební pořádek, školy seškrtávají autory a tituly a vyvěšují centralizované školní seznamy četby, které se začínají podobat jeden druhému, vzniká nová povinná četba. Studenti si posílají a memorují unifikované rozbory.

Chyba je ve špatné komunikaci na školách, kdepak v systému.

Velká část maturity z češtiny je založena na analýze textu - od maturantů bychom však měli chtít především syntézu. V rámci slohu a literatury minimálně. Místo toho je necháváme hledat lyrické subjekty, tropy a figury v básních a psát smyšlené zprávy o festivalech jídla.

Chyba není v systému. Pokud studenti hromadně volí jednoduché zprávy, je to proto, že si na nic těžšího netroufnou. Říká Cermat.

Zítra se píšou didaktické testy z češtiny. Dnes jsem pověsila článek z MF DNES s jejich rozborem. Od maturity se mírně zlepšily, co se týče nejednoznačnosti odpovědí, jejich obtížnost však mírně vzrostla. Jsou více zaměřeny na teorii, práci s pojmy, abstraktní uvažování. Přitom odpovídají závazným školským dokumentům. Jak je to možné?

Školské dokumenty (RVP, katalog požadavků k maturitě z ČJL) vymezují jednotlivé oblasti, nezabývají se však užitností konkrétních vědomostí. Proto může v úloze prověřující znalost tvarosloví student opravovat chybné tvary slov i nesmyslně počítat zájmena a přídavná jména měkká; v oblasti skladby zvládnout čárky v souvětí, nebo hledat přísudky se sponou, přístavky a přívlastky neshodné. Samostatnou kapitolou jsou potom otázky zkoumající funkční styl či slohový postup a úlohy týkající se literární teorie, respektive epizeuxí, anafor a epifor.

Při tvorbě přijímacích testů (které jsou mimochodem jen o něco lehčí než testy maturitní, jak mě dnes upozornila jedna kolegyně) se Cermat zamotal do vlastních pastiček – do her se slůvky a pojmy - a unikl mu triviální rozdíl mezi písmenem a hláskou. Kolik podobných úloh předložil studentům. A kolik studentů na jeho jazykových hrátkách pohořelo.

Chyba není v systému. To jen naši pracovníci a tři validační komise podlehli únavě (tady je to měkké i správně). Na vině je lidský faktor, řekl ředitel Cermatu.

Nic vám to nepřipomíná? I za totáče se neustále říkalo, že systém je správný, chyba je v lidech. Tak dlouho se to říkalo, až se ucho utrhlo…

Tak se budeme modlit, aby byl ten džbán už opravdu zaplněný.

Protože chybný je systém. A CERMAT by už konečně měl nést odpovědnost za to, co s českým školstvím za osm let provedl.  

Poznámka na závěr:

I systémy individuální a individualistické jsou občas vadné a je třeba jasné a zřetelné kontroly (co brání ČŠI, aby místo plánu a ŠVP řešila maturitní slohy - každý rok kontrola na desetině škol a mohl být klid). Centrální systém na sebe většinou nabalí množství mravenců, kteří ho brání, natáhne do sebe dotace, fondy i eurofondy a kupu parazitů, které živí - dokázat jeho chybovost pak stojí hodně sil. Pěkný den všem.

• Škola a maturita