Bambitka č. 2 je politická agitka, nikoli pohádka

"Heja heja hej/ do boje se dej/ když bambitka vystřelí/ chrabré srdce měj!" Poznali jste refrén poslední písně nejnovější štědrovečerní pohádky? Tak ryze vánoční poselství nám česká televize už dlouho nepředala.

Také jsem si to dnes v noci pustila, abych věděla, proč a čemu lidé na sítích tolik spílají. Bambitku číslo jedna jsem celkem strávila. Tehdy Tomáš Klus více zpíval a méně politikařil, můj syn ho měl rád a pohádka to byla celkem neškodná. Nikoli ovšem skvělá, ale ty už se nějak dlouho nerodí...

Tajemství staré bambitky 2 ovšem není pohádka, byť si na ni tvrdohlavě hraje. Máme tu neurčité místo a čas, máme tu boj dobra se zlem, máme tu i trochu natvrdlou královnu na vdávání a ovdovělého loupežníka v nejlepších letech. I krále - zetě, který se pochlapí. Ale chybí tu základní pohádkový příběh.

Role prince či prosťáčka, který si zaslouží princeznu svou chytrostí či chrabrostí, je zredukována na rychlý útěk z vězení. Polepšení naivní královny probíhá taky mimoděk, prostě vidí konečně chlapa. Druhá královská dvojice řeší těhotenství a peciválství. Šikovná žena krále rozhýbá, ten se začne zajímat o problémy v podhradí a nakonec se žene s armádou "husitů" osvobodit tchána, který mu jinak pěkně leze na nervy. Upřímně, nevím, co by si král Jakub počal, kdyby polepšeného loupežníka nevyženil do sousedního království.

ČT prostě dětem na Štědrý večer naservírovala obrazy z občanského života zabalené do pohádkového hávu a okořeněné mnoha politickými narážkami. Mocichtiví rádci chtějí řídit uloupené království jako firmu a nepoctivě fušují i do potravinářství, samozřejmě přes prostředníka. Osamělá královna z východu potřebuje oporu schopného a poctivého chlapa, trochu Jánošíka šmrncnutého naivním levičáctvím. Nerozhodný král Jakub rozpouští armádu, aby zjistil, že bude muset začít budovat novou, od vidlí a seker.. K tomu všudypřítomné očerňování bohatých i mocných a opěvování chudoby, pospolitosti a solidarity, skoro jsem měla pocit, že na mě jukají padesátky z Pyšné princezny. Jenže to je alespoň Pohádka se silným lidským příběhem...

Ale dobře, chtěli natočit politickou agitku, pěkně se při ní usínalo. Děj předvídatelný, postavy unylé, až bylo člověku líto těch skvělých herců. Jenže pak přišla závěrečná píseň, kterou Tomáš Klus zpívá velmi procítěně, a já jsem se probudila:

"Heja heja hej/ do boje se dej/ když bambitka vystřelí/ chrabré srdce měj!"

Jsou Vánoce, svátky klidu, míru a lásky. Vím, že je válka za humny, jsou toho plné Události i s komentáři, ale musí nám to ČT připomínat i ve štědrovečerní pohádce?