Ajťák nad zlato a Čengova choroba

Mnozí si myslí, že učitelé mají prázdniny. Naposledy jsme se tolik nového naučili po roce 1989, když začaly vycházet  zakázané knihy. Teď se učíme věci, na které léta ve školním blázinci nebyl čas. Budou užitečné nám i školákům.

Učitelé se změnili ve studenty IT technologií. I tak lze popsat poslední týdny, během nichž kantoři všech stupňů loví na internetu návody na on-line výuku, vyměňují si informace, sdílejí prezentace a snaží se v letu zkultivovat svou počítačovou gramotnost. Nedělají to všichni, ale většina z nás se snaží. I kvalitní počítač, který mi kdysi jako chudé samoživitelce daroval kamarád, zvládá teď za asistence mých dětí úkony, o nichž se mi před měsícem ani nesnilo.

Každý týden máme školní poradu v meet.google.com, kterou organizuje mladý zástupce, ajťák. Nejdříve opatrně převedl většinu sboru na učebnu classroom, pro niž má škola připravené prostředí. Zhruba po týdnu nás začal nenásilně učit pracovat s meetem, interaktivní tabulí jamboard i sdílením vlastní prezentace. Schopní učitelé IT technologií jsou teď pro školu nepostradatelní, dokážou sborovnu propojit, vysvětlit postupy, nasměrovat kolegu, který dosud zvládal jenom e-mail a facebook, k vyšším levelům počítačového vesmíru.

Jistě, mnozí z nás začátky nevychytali. Nedokázali jsme odhadnout, kolik práce děti doma zvládnou, nakolik budou muset spolupracovat rodiče, že ne všichni mají doma technické zázemí. Ale pokud někteří učitelé první týdny trochu přepálili, ubrat se dá vždy, ostatně distanční vzdělávání ještě nekončí. Důležité je, že se mnozí z nás naučili pracovat v elektronických učebnách, což nám v budoucnu ušetří a zjednoduší práci, a komunikovat přes internet formou videokonferencí či webinářů.   

Vyučování online však není jen o technologiích, což si mnozí začínají uvědomovat. Některé aktivity se mimo třídu provádějí těžko, jiné jsou pro tento stav jako stvořené. Češtináři mají výhodu, četba knih, sledování filmů a psaní esejí či povídek se studentům neztratí, potřebují jen motivaci a vhodná zadání, práce těžko opíšou.

Téma člověk a epidemie se v literatuře objevuje mnohokrát (Boccacciův Decameron, Poeova Maska červené smrti, Márquezova Láska za časů cholery, Vonnegutova Groteska…). A samozřejmě Čapkova Bílá nemoc. Smrtelná Čengova choroba, importovaná z Číny, napadající lidi nad padesát let, symbolizuje okoralost myšlení vedoucí k temným ideologiím, ale také vyostřuje generační střet ve společnosti. “Já myslím, že jednou už něco muselo přijít, aby se udělalo místo pro nové lidi!“ říká jedna z postav a přímo nás vybízí k aktuální úvaze, při níž si vybavíme necitelné hlášky ze sociálních sítí i jedné německé televizní stanice.   

Nechme tedy školáky ještě nějaký čas doma číst a psát, učitele vymýšlet a učit se. Dokud nebude návrat do škol bezpečný. Abychom pandemii překonali bez větších ztrát na životech a ochránili naše seniory, které máme rádi a kterým tolik dlužíme.

Aby si Karel Čapek nemusel ve spisovatelském nebi říkat, že tu Bílou nemoc psal v roce 1937 zbytečně.

Psáno pro MF Dnes, 15. 4. 2020