17. listopad je svátek studentů – tedy o studentech a naší odpovědnosti k nim

17. listopad je i můj svátek. Letos ovšem nebudu vzpomínat. Budu se ptát, jestli současní studenti, tedy „naše děti“, nemají i díky generaci rodičů (a prarodičů) zmatek v pojmech „pravda, láska a zlo“.

Píšu si článek k 17. listopadu každý rok. Jako praštěný student a aktivní účastník stávky i výjezdů do středočeských továren a škol si dopřávám pravidelnou dávku nostalgie a vzpomínek – byla to skutečně úžasná doba a my jsme drželi v rukou „volant dějin“ (ten citát z Žertu, kterým M. Kundera charakterizoval „svou“ studentskou generaci padesátých let, sedí i na generaci roku 1989 - rozdíl je jen v tom, že oni komunismus budovali, my jsme ho bourali).

Naše generace vyrůstala v „reálném socialismu“, což byl paskvil, který vykvetl z komunistických ideálů, vzniknuvších v  19. století v Německu, byzantského systému, importovaného z Ruska, a české historie, která vždy tančila kankán mezi dvěma pukavci. Od dětství jsme se učili rozlišovat, co říkat veřejně a co si tajně myslet, kdy oslovovat učitele „soudruhu“ a kdy stačí prosté „pane“, a knihy pana Tolkiena, Škvoreckého či Pasternaka jsme buď nemohli číst vůbec, nebo jsme je měli půjčené na dvě noci.

Neměli jsme v pojmech zmatek. ZLO bylo jasně definované upadajícím režimem, PRAVDU jsme hledali v knihách zakázaných autorů a LÁSKA… tu jsme většinou prožívali v její erotické podobě.

V posledních šestadvaceti letech naše generace rodila a vychovávala děti. Dnešní studenty. Ti dnes chodí do ulic, na manifestace, demonstrace a veřejná shromáždění. A ventilují své politické názory na facebooku a jiných sociálních sítích.

Už několik let sleduji hesla a obrázky, které ty názory provázejí. A ptám se, kde se berou. Kdo je vymýšlí. Kdo podsouvá našim dětem, co je PRAVDA a co ZLO, kde leží MORDOR a kdo právě aspiruje na GANDALFA.

Naše děti, dnešní studenti, těm heslům mnohdy věří. Řídí se podle nich. Hádají se s lidmi opačných názorů do krve, lajkují si obdobné statusy a nakonec vyrážejí do ulic… kde vytahují červené karty, pomalovávají se barvami zemí, s nimiž sympatizují, a někdy také hvízdají a hází rajčata.  Proč ne. Patří to k jejich věku, svět má být barevný.

Co však budou naše děti dělat, pokud se ukáže, že ZLO má mnoho podob a MORDOR nemusí být Mordorem, PRAVDA není jen jedna a musí se dlouho a stále hledat v knihách i slovech moudrých a LÁSKA není pojem z hesel a plakátů, provázený roztomilým srdíčkem, ale především práce a odpovědnost k těm nejbližším.

Mám obavy, že mnozí mladí lidé brzy přijdou o iluze, které v nich vzbudili autoři facebookových hesel a hlasatelé všelidských hodnot. Možná už o ně přicházejí. A mám na ty tvůrce instantních ideálů a šiřitele pravd oprávněný dopal, ať už to dělají pro peníze či z pouhé naivity.

Zaútočili na něco velmi cenného  - na víru a ideály našich dětí. Zneužili a zneužívají jejich otevřenosti, zápalu a tíhnutí k „dobrým úmyslům“.

Takové jednání já považuji za ZLO – a nehodlám ho nadále tolerovat.

http://valikova.blog.idnes.cz/c/303902/Vsechno-nejlepsi-k-svatku-NEVERMORE.html

http://valikova.blog.idnes.cz/c/435293/Slavim-17-listopad-Kdepak-je-Bojaruv-seznam-prastenych-studentu.html

http://valikova.blog.idnes.cz/c/298205/znaky-totality.html

http://valikova.blog.idnes.cz/t/43106/nevermore