Klídek, volby nejsou armagedon, průšvih prostě pokračuje dál

"Tak nevím, Kadle," povídá babka Močková, "koupila sem cedník a von tek. Tak sem ho dala zaletovat – a von zase necedí." V tomto starobylém vtipu jako by byla shrnuta celá bída i banalita české politické scény a toho, co se nazývá demokracie, asi jen proto, že nás nenapadá jiné označení. Aristotelés to nazýval ochlokracií, vládou lůzy.

Měli jsme vládu ODS a byla arogantní a prolezlá korupcí, nezajímala se o lidi, neplnila volební sliby. Budeme mít vládu ČSSD a bude arogantní a prolezlá korupcí, nebude se zajímat o lidi, nebude plnit volební sliby. Pro ty z vás, kdo by mi chtěli předhazovat, co jsem pro změnu udělala: ano, nakonec jsem k volbám šla. Také jsem se trochu starala, aby jisté dvě strany dostaly co nejméně hlasů. Dostaly jich opravdu žalostně málo, což sice není má zásluha, ale těší mne to. Jedna je odvařená úplně a stala se folklórním spolkem, druhá si zadělala na průšvih většího kalibru. Prima. Mnou volený kandidát na hejtmana neprošel, to mě těší méně, ale neoběsím se z toho.

Vůbec se mi zdá, že jsme se nějak moc položili do letošních voleb, jako by šlo o život. Tolik hysterie nepamatuji. Vždy nějaké ty volby byly, odvolilo se a žilo se dál. Pomalu jsme si zvykali, že se ti nahoře starají hlavně o sebe, tedy o dostatečně hluboká a stále plná koryta, a že nás aspoň trochu nechávají na pokoji, abychom následky jejich neprofesionality a sobectví unesli. Občas se to neslo těžko, ale člověk se naučí žít i na sopce. Letos se však vyvalilo cosi hlubšího. Špína politiky se zjevila v několika skandálech obou velkých stran, mimořádně agresivní volební kampaň zvýšila nervozitu ve společnosti a populismus některých menších stran navodil dojem, že jde bezmála o přežití, či zkázu národa, nebudeme-li se chovat jako zběř.

Kdysi jsem slýchala spojení "vzpoura blbců". Užíval ho můj dědeček o takzvaném Vítězném únoru.  Také dnes se mi zdá, že se blbci občas pokoušejí o vzpouru a snaží se smést poslední zbytky slušnosti a zdravého rozumu. Vzdělaní a inteligentní lidé jsou umlčováni. Slovo pogrom jako vyhrůžka se stává normální součástí politického slovníku. Politik si na web vyvěsí rasistické bláboly z nacistického zdroje. Voličům je nadáváno do stupidů. Létají facky. Střílí se. Nedodržují se zákony, policie nechrání občany, soudy povětšinou soudí pomalu a proti smyslu spravedlnosti. Úřady a instituce nefungují. Krade se a uplácí. A tak dále. Blbci se vzbouřili a chtějí nás udolat.

Voliči nejsou stupidní, ani neprodali svou svobodu za poplatky u lékaře. Voliči jsou všelijací, chytří i hloupí, prozíraví i lehkomyslní, ale demokracie znamená, že mají hlavní slovo. Že hlavní slovo mají normální, obyčejní, řadoví amatéři, které nezajímá koryto toho či onoho papaláše, ale klidný život a trocha normální spokojenosti. A budoucnost pro děti. Není divu, že už toho voliči mají dost, když po dvaceti letech zjistí, že demokracie u nás není, že je zde vláda arogantních zlodějů a blbů. A není-li koho volit, volí zkusmo novou variantu, i když vědí, že je to totéž v oranžové. Málokdo volil nadšeně a z přesvědčení. Máme volby, ale nemáme demokracii. Máme plno politiků, ale nemáme státníky. Máme poslance, ale nemáme zastupitele. Máme paragrafy, ale nemáme spravedlnost. Máme strany, ale nemáme osobnosti. Nebo je máme, ale nikoliv v politice. Kdo normální by také do politiky šel? A koho normálního by tito mafiáni mezi sebe pustili?

Tyto volby nejsou armagedonem, ani vítězstvím dobra. Jsou jen jedním krokem na cestě. Možná je to cesta dlouhým, tmavým tunelem. Průšvih naší společnosti nezmizel a hned tak nezmizí, nezbývá než se nadechnout a jít dál. A doufat, že přežijeme vládu i těchto politiků, jako jsme přežili všechny ty minulé. Své sliby nesplní, nedoufejme v nic, co od nich přichází, ale nenechme se zdrtit. Jsou na světě i hezké věci.