Historie se opakuje, aneb našemu státu k narozeninám s láskou

Je tomu asi rok, co mému příteli zemřel tatínek po infarktu. Umíral se slovy, že historie se opakuje. Mnohokrát jsem si na ta slova vzpomněla a mnohokrát jsem je pak slyšela z úst svých přátel. Historie má malou fantazii a má ráda stereotypy. Je to šedivá mrcha bez talentu.

Mysleli jsme že v moderní době rozhoduje hlas lidu a že vládnoucí vrstva je jen služebnicí státu a národa? Že arogantní vláda vykrmených bařtipánů, loupeživých rytířů, ozbrojených tlup v ulicích a pologramotných žoldáků skončila kdesi v zapomnění a na stránkách dějepisu? Že není možné, aby chudí lidé  nenašli zastání a mohli být kdykoliv terčem násilníků? Že už se člověk nemůže stát lovnou zvěří bez práv?  Že společnosti již nevládnou bezskrupulózní a nepostižitelní potentáti s manýry primitivních barbarů? Omyl. Historie se zacyklila a to vše je zde nanovo.

Zdálo se nám, že náboženské války, pomluvy "jinověrců" a útoky na ně patří někam do středověku? Dějiny se rozhodly, že kdepak, nikoliv a ani náhodou. Máme je tady znovu. A nejen ze strany militantních muslimů, jak rádi zdůrazňují naši nacionalisté. Radikalizuje se i stará dobrá Evropa. Z pod křídel vlídné a sympatické katolické církve, kterou jsme respektovali jako strážkyni Ježíšova odkazu, věrnou bojovnici proti bolševismu a jako ochránkyni slabých, se vylouplo radikální křídlo paranoických fanatiků. Píší udání na slušné a vzdělané kněze, kteří s nimi nevyjí, bojují i proti své mateřské církvi. Ponižují protestanty, podporují fašisty a nacisty. Brojí proti Židům. Oslavují křižácká tažení a vraždy... Čert ví, který darebák posprejoval průčelí brněnské mešity. Víra druhých je pokládána za cosi satanského. Čeští muslimové jsou terčem sprostých urážek, jako by automaticky byli atentátníky. Nadávek na Židy je plný internet, dnes se opět objevují spiklenecké teorie, že světovou hospodářskou krizi zavinili židovští spekulanti.

Nacistická hesla i ikony se beztrestně objevuji v našich ulicích. Řev oslavující válečné zločince na náměstích je pokládán za neškodnou klukovinu a volání "Židi do plynu" za malichernost, která nestojí ani za pořádné vyšetření. Lidé se smějí komickým führerům a jejich vymaštěným hošánkům. Rasismus se zdá býti in. Pro leckterého intelektuála je také komunismus zajímavým experimentem. Portréty masových vrahů na tričku jsou na mnoha univerzitách atributem pokrokovosti. Slavnofilství je opět v módě. Fašismus je prima zábavičkou pro znuděné Husákovy děti. Duch hilsneriády ožívá v nedávné rakovnické tragédii. Ze rvačky opilců se dělá rasový mord a zdvihají se pogromistické nálady. Jen namísto rituální pověry zde máme módnější rasismus. Všichni Romové mají trpět za zabitého mladíka, kterého ani v životě neviděli.

Dnes slavíme výročí Československé republiky, státu, který jsme už dávno prohráli a pietně pohřbili. Toužíme však po kontinuitě a k mrtvému státu se hlásíme. To je dobře, byl to jistě dobrý stát. A ještě zde mnoho dobrého zbývá, můžeme na to navázat. Náš stát mrtvý není a mohl by být důstojným dědicem starého Československa. Ještě máme svobodu a možnost volby. Ale s oživováním dávného vlastenectví i Masarykova odkazu bychom neměli oživovat zombie temných stránek dějin a osudových chyb. Historie se velmi ráda opakuje, ale koneckonců jsme to jenom my, kdo drží její opratě v ruce. Je jako jankovitá kobyla a chce se vrátit zpět po známé silnici, bojí se nových cest. Vyhazuje a koulí očima. Tak vezměte do ruky bič a žeňte tu mrchu kupředu.