Den smíření – Jom kipur, náprava vztahů

V židovském kalendáři začíná vpodvečer 8. října jeden z nejvýznamnějších svátků, Den smíření. Jak napovídá název, jde o den zasvěcený pokání a očištění duše. V liturgickém kalendáři se připomíná 10. tišri, tedy deset dní po Novém roce.

Jom kipur

Jak jsem již psala na Roš ha-šana, mezi těmito svátky je deset dní, které jsou lhůtou umožňující smíření s lidmi. Bývá zvykem vyhledat ty, kterým jsme ublížili, a poprosit o odpuštění. Umění odpouštět je v tradici vysoce oceňováno, naproti tomu neochota k odpuštění je pokládána za hřích. Odpuštění ovšem nelze vynucovat, je vždy dobrovolné a je odpovědí na upřímnou lítost. Odpuštění také znamená vzdát se nejen odplaty, ale již se k provinění bližního nevracet, nedávat mu najevo morální převahu a neponižovat ho. Nelze odpouštět anonymně a bez konfrontace s provinilcem. 

Odpustit je možné dva typy hříchů: Zaprvé hřích, který znamená narušení vztahu mezi člověkem a Bohem. Jde především o typické náboženské přestupky, porušení náboženských nařízení a norem, nebo naopak neplnění těchto povinností. Pro Židy je stanovena celá řada takzvaných micvot, tedy příkazů, z nichž nekteré mají racionální základ patrný, jiné mají sice racionální základ, ale není patrný na první pohled a vyžaduje výklad, a jiné žádný racionální význam nemají a jsou pouze znamením zvláštní oddanosti Bohu. Hříchy proti Bohu si člověk musí vyřešit se Stvořitelem.  

Dalším druhem hříchu je provinění narušující vztah mezi lidmi navzájem. Těchto provinění je nutné nejen litovat, ale je třeba je pokud možno napravit, tedy splatit dluhy, veřejně odvolat pomluvy, poskytnout kompenzace za škody a podobně. Tyto hříchy si nemůžeme "vyřídit" jen s Hospodinem, ale jsou záležitostí mezi lidmi a mezi lidmi musí být vyřešeny. Samozřejmě k pokání patří i pevný úmysl v budoucnosti již zlé věci nekonat.

Pro nežidy platí podle učení judaismu jakési etické minimum, které znamená spravedlivý život stejně hodnostný jako život zbožného Žida plnícího všechny micvot. Dodrží-li nežid tato pravidla, bude mít podíl na "budoucím světě", tedy na věčném životě stejně jako zbožný Žid. Tato pravidla se odvozují z Noachovy smlouvy s Bohem po potopě a jde o sedm tzv. noachických pravidel: zákaz modlářství, zákaz rouhání a křivé přísahy, zákaz cizoložství, zákaz vraždy, zákaz krádeže, zákaz týrání zvířat, povinnost ustanovit právní řád. Porušení těchto příkazů znamená hřích a je nutné konat pokání.   

Jom kipur je dnem odpuštění proto, že podle tradice toho dne Hospodin odpustil Izraeli jeho modloslužebný čin – kult zlatého telete pod hodou Sinaj. Ve stejný den Abrahám uzavřel s Hospodinem smlouvu. Jde o nejsvětější den židovského kalendáře, někdy se nazývá také šabat šabaton, Velký šabat. O tomto dni je zakázáno pracovat, nosit koženou obuv a jiné kožené doplňky, šperky a jiné ozdoby, okázalé šaty. Zbožní muži chodí celý den v bílém oděvu zvaném kitl, který symbolizuje jednak čistotu a jednak pohřební rubáš (jako rubáš tento šat také slouží).

Pokání je zdůrazněno dlouhým půstem, kdy je podle traktátu Joma 8,1 po dvacet čtyři hodiny zakázáno jíst, pít, mít sexuální styk, používat krášlicí protředky a koupat se. Výjimkou jsou případy ohrožující zdraví, například děti a nemocní nemusí půst dodržovat, stejně tak je dovoleno vykonávat práce, které souvisí s ochranou zdraví a života. V nemocnicích se normálně pracuje. Půst v žádném případě nenahrazuje pokání jako takové, je jen duchovní přípravou ke smíření s lidmi a Bohem.

Judaismus nemá institut zpovědi, jako je tomu v některých křesťansklých církvích, usmíření je věcí mezi člověkem, jeho bližním a Bohem, přičemž zde není žádný prostředník. Jde o duchovně i psycholigicky náročný krok, který znamená pokorné uznání vlastní nedokonalosti a slabosti. Pro někoho je to velmi těžké, proto zvyky i liturgie tohoto dne neustále připomínají konečnost člověka, jeho křehkost, jeho malost tváří tvář Bohu i stvoření. Po četbě Tóry se v synagoze čte kniha Jonáš, která ukazuje sestup člověka do temných duchovních hlubin největší vzdálenosti od Hospodina a jeho návrat. Myšlenka tešuvy, návratu je aktuální nejen pro Židy, ale týká se každého člověka. Všichni potřebujeme očištění, zastavení se, nápravu, odpuštění.

Obrázek: Tóra a šofar