Úspěchy reformního islámu

Benjamin Kuras alias Miroslav Kuraš  se vysmívá  snahám Muslimského reformního hnutí o nápravu islámu. Má je za podvodné a utopické.Není však spíše utopické předpokládat, že se pod tíhou argumentů zřeknou dvě miliardy lidí své víry?

Nebo má snad svět nějakou jinou variantu na řešení všech důsledků problematického stavu současného islámu? Panu Kurašovi, stejně jako mnoha jiným, mě nevyjímaje, tento stav vadí, což je jednak legitimní a jednak docela pochopitelné. Předpokládal bych tedy, že přivítá jakékoli snahy o nápravu. Opak je pravdou. 

Dovolím si citovat část deklarace Muslimského reformního hnutí:

„Stavíme se proti velmi reálné interpretaci islámu, která prosazuje násilí, společenské bezpráví a politizovaný Problém sedí v rodišti islámu, Mekce v Saúdské Arábii, odkud se tato interpretace rozšířila do světa v posledních čtyřech desetiletích a vytvořila militantní skupiny od Indonésie po dnešní krutý útok v San Bernardinu v Kalifornii. Musíme si víru vzít zpět. A musíme si ji vzít zpět s principy míru, sociální spravedlnosti, lidských práv, ženských práv a sekularizace vládnutí. Zastáváme islám respektující, soucitný a inkluzivní. Bojujeme o duši islámu a islámská obroda musí porazit ideologii islamismu čili politizovaného islámu usilujícího vytvářet islámské státy a islámský chalífát. Chceme návrat k progresivnímu duchu, s nímž se islám zrodil v 7. století a převést jej do století 21. Podporujeme Univerzální deklaraci lidských práv přijatou OSN v roce 1948.

Odmítáme výklad islámu vyzývající k násilí, sociální nespravedlnosti a politizovanému islámu. Tváří v tvář hrozbě terorismu, netolerance a sociální nespravedlnosti jsme zvážili, jak bychom mohli transformovat naše komunity na základě tří principů: míru, lidských práv a sekulárního uspořádání. Oznamuje proto založení mezinárodní iniciativy: Muslimského reformního hnutí. Máme statečné reformátory z celého světa, kteří sepsali naší Deklaraci muslimské reformy, živý dokument, který budeme nadále vytřibovat, jak bude naše cesta pokračovat. Zveme své spoluvěrce muslimy a sousedy, aby se k nám přidali.“

Je to samozřejmě pouze deklarace, ale pokud chce obecně někdo něco měnit a napravovat, asi je nutné, aby svůj záměr nějak deklaroval, a to už jen proto, aby bylo v budoucnu jasné, jestli se ony plány také naplňuje či nikoli. Zpochybňovat to ještě ve fázi deklarace je nejen hloupé, ale i úplně nesmyslné a zbytečné. Alternativním přístupem je totiž jen snaha postavení islámu mimo zákon a snaha o jeho zničení. To je rétorika sionistických fanatiků, kteří se stejně jako fanatici muslimští snaží zničit "konkurenční" náboženství, potažmo jeho nositele, ke kterým se pan pan Kuraš patrně po svém konvertování k judaismu hlásí.

Deklarace, jejíž část jsem citoval, byla rozeslána komunitám, které se v USA sdružují kolem jednotlivých mešit, stejně jako muslimským organizacím v Americe, v Evropě i v tradičních muslimských a islámských zemích. Realitou je, že následné reakce nebyly většinou pozitivní, a to ani v západním světě, natož ve světě islámu. O to ale více by mělo toto hnutí cítit podporu od demokraticky smýšlejících sil našeho světa, protože je to nabídnuté řešení i pro náš svět, který už nelze, ať se nám to líbí nebo ne, od světa islámského zcela oddělit.

Pan Kuraš zpochybňuje "progresivní duch, s nímž se islám zrodil v 7. století, který je třeba přenést do století 21", aniž by vzal v potaz, že křesťanství i judaismus pracují s ideami minimálně o sedm set let staršími, které prošly historickou selekcí, jež byla z mnoha důvodů islámu často odepřena, a o kterou se teď kdosi pokouší. Ve vzduchu se také jaksi vznáší otázka: jestli to tito lidé myslí vážně? (Pan Kuraš se v zásadě vyjadřuje, že tomu nevěří). Nabízí se však i otázky: proč by to někdo dělal, když by to vážně nemyslel? Proč by někdo riskoval život, kdyby nebyl přesvědčen o správnosti "své věci". Není to nadsázka, málokdo je na světě tak ohrožen jako představitelé reformního islámu a kritici islámu fundamentalistického. Vůdci takových hnutí se musí často v demokratických zemích skrývat před fanatiky vyslanými ortodoxními islámskými režimy i před zfanatizovanými jednotlivci bojujícími na vlastní pěst.

Benjamin Kuras má mnoho příznivců (mnohem více u nás, než ve světě, který mu poskytl jako utečenci azyl v roce 1968 a posléze i občanství (v Británii se prosadil spíše jako rozhlasový dramatik, než jako publicista). Nejsem si zcela jistý, kolik z nich domýšlí důsledky toho, co jim pan Kuraš káže. Nenávist plodí zase jenom nenávist, a ta nebyla, není ani nikdy nebude žádným řešením jakýchkoli problémů tohoto světa. Myslím si, že to ví i pan Kuráš, jenomže také dobře ví, že s nenávistí se znamenitě obchoduje. 

https://www.securitymagazin.cz/security/benjamin-kuras-uspech-reformniho-islamu-1404055716.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Benjamin_Kuras