Proč mě nemají rádi? Já to vůbec nechápu!

Je patrné, že podpora politika na základě lásky a nekritického obdivu je tím nejnebezpečnějším, co ve společnosti může nastat. Politika lidé nemají milovat, ale mají ho respektovat a věřit mu. Zasloužil si Babiš důvěru a respekt?

Láska je slepá. Milovat můžeme (také často milujeme) podvodníky, lháře, hochštaplery, vydřiduchy a šizuňky. Než prozřeme, chvíli to obyčejně trvá. Naopak ty, kteří nám slibují jen pot, slzy a krev, můžeme skoro až nenávidět, ale to racionální v nás musí brzy uznat, že takový přístup je daleko důvěryhodnější než plané sliby typu „bude líp“. Pokud totiž bude líp, tak jen proto, že se sami přičiníme o to, aby bylo líp, ne že nás tím „líp“ někdo obdaruje.

Nedůvěryhodné můžeme milovat, ale těžko jim můžeme důvěřovat. Andrej Babiš už toho udělal hodně pro to, aby ho lidé milovali, ale zoufale málo proto, aby věřili jeho proklamacím. V časech hojnosti se tím většina lidí netrápí, v časech problematických, neřkuli v době krize nebudeme hledat útěchu, ale řešení. Čekají nás horší časy a karta se počíná obracet. První problém v podobě epidemie jasně ukázal podstatu věci: tuto zemi neřídí krizoví manažeři, ale sebestřední slavomani, kterým vůbec nejde o to, jak se problém vyřeší, ale jen o to, jak na ně bude nahlíženo.

Nikde není psáno, že ti, co se hlásí k tomu, že převezmou zodpovědnost, budou lepší, ale tu příležitost mají dostat, a je nutné ocenit i to, že oni si v nadcházející době nikoho nekoupí dárky a populistickými sliby. Budou natvrdo konfrontováni s tím, jestli uspějí, nebo ne. Existuje takový model, že pravice vládne v krizi a levice v dobách hojnosti, v určité umírněné podobě to snad může fungovat, ale populisté nejsou přínosem pro žádnou dobu, protože populismus je založen na sobeckosti a lži. Na sobeckosti moci a na lži spočívající v tom, že plnění přání lidu je cestou k blahobytu.

Systém založený na populismu je nebezpečný v tom, že eliminuje vliv elit, které se snaží za každou cenu znedůvěryhodnit, a místo toho se prezentuje blahořečením vůle postojů lidových mas a takovými formami vlády, jako je přímá demokracie, což je systém, který má každému poskytnout bezprostřední podíl na rozhodování, elitě stejně jako idiotům. Kdyby takový systém existoval třeba v ekonomice, ještě bychom byli v jeskyních. Kdyby zaměstnanci přímo demokraticky rozhodovali o veškerých záležitostech firmy, ve které pracují, ta by nutně zkrachovala v historicky krátké době. Stát, který se sice obecně nedá řídit jako firma, musí být řízen často v rozporu s přáním majority, která má mít tu rovnou příležitost pouze ve volbách.  

Ten rozpor ovšem není založen na tom, že občan věří lhářům a těm, kteří se snaží si udržet moc za každou cenu, ale chtěj, nechtěj je donucen zkousnout i nepopulární opatření, která mu někdo věrohodně vysvětlí. To se týká ekonomiky, stejně jako boje s epidemií. Stát neměl a nemá žádnou povinnost obdarovávat nějaké skupiny obyvatel ani vše kompenzovat. Stát má obecně dbát na zájem státu jako celku, ne na zájmy určitých skupin, tím spíše ne z důvodu jejich podpory establishmentu. Pomoci se má dostat jen těm, kteří ji opravdu potřebují, a to zcela adresně.

Andrej Babiš pochopitelně dobře ví, proč ho nemají rádi jeho političtí konkurenti. Nenapadá mě jediný rozumný důvod, proč by ho mít rádi měli. Jsem přesvědčen, že i ti, co jsou s ním, a to včetně mnohých členů jeho strany, jsou s ním na základě kalkulu a výhodnosti, nikoli z nějakých ideových či snad obecně prospěšných důvodů. Myslím si, že Andreje Babiše čeká brzký pád, protože voliče nebude v době krize čím uplatit ani přesvědčit a koaliční partnery i členy strany nebude v okamžiku odlivu popularity čím motivovat. Premiér možná zakusí onu trpkou skutečnost, že ho opravdu nikdo rád neměl a nemá.