Prezidentská absurdní tragikomedie na cestě do Brna jak z pera Václava Havla

Německý prezident Steinmeier přijel na státní návštěvu ČR vlakem, Zeman letěl zahájit školní rok do Brna vojenským speciálem. Je to dobře, už jsem se bál, že letadla CASA po strategickém ústupu z Afghánistánu nebudou řádně využita

Ta zpráva by sama o sobě nemusela nést prvky senzace, tragikomedie ani absurdity. Proč by hlava státu nemohla v případě nutnosti a vlastní fyzické indispozice použít vojenský speciál. Jenomže ony se ty různé absurdní, komické i smutné drobnosti tak nějak načítají. Možná dobré na začátek citovat z výše uvedené zprávy a potažmo z vyjádření prvního hradního šaška: „Stroj, který nyní tvoří páteř českého vojenského dopravního letectva, je podle mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka pro danou vzdálenost ideální.“ Satirikovo srdce musí jen zaplesat.

V tomto strohém sdělení se skrývají absurdity hned dvě. Letadla CASA mají skutečně tak omezený dolet, že jejich nákup dodnes smrdí až do Španělska. Tyto „páteřní“ stroje našeho dopravního vojenského letectva tak opravdu jsou ideální akorát tak na transport imobilního prezidenta do moravské metropole, do které trvá cesta autem v prezidentské koloně více jak dvě zoufalé hodiny, a vlakem je to ještě horší a bezpochyby i nebezpečné, a to jak s ohledem na číhající atentátníky, tak na poněkud dobrodružný charakter Českých drah. Bohužel zatím nemáme žádného čínského dopravce.

Nerad bych, aby to vypadalo, že nechci dopřát životní zážitek brněnským dětem, ale školy jsou i v bezprostřední blízkosti Pražského hradu i v Lánech, respektive v Novém Strašecí, kam by mohl být prezident, který tolik dbá (možná spíše dbal) na to, aby se neplýtvalo penězi daňových poplatníků a sám přispívá na umoření státního dluhu, dotlačen, eventuálně donesen po vzoru monarchů zemí třetího světa, což by mohlo mít i určitý symbolický přesah.

Jak už jsem naznačil v úvodu, je tato absurdní story v podstatě banalitou. Slušnému prezidentovi bych prominul i určité projevy papalášství či jakýchsi feudálních atavismů, přestože mi obecně imponují politikové skandinávského ražení, kteří žijí civilním způsobem života bez zbytečných okázalostí, výsad, zcela absurdního servisu, a ještě absurdnějších ochranných opatření, byť je to může, jako kdysi Olofa Palmeho, stát i život. Důstojnost hlavy státu totiž nespočívá v prezentaci nesmyslných privilegií, ale v důstojném chování, jehož součástí je i pokora a soudnost.