Podivný případ doktora Fremra v poněkud širších souvislostech

Ústavním soudcem se stává kompetentní a renomovaný právník, jehož dávnou minulost není třeba řešit, nebo je pro takto prestižní a významné funkce čistý štít zcela zásadní podmínkou? A jde vlastně vůbec ještě o Fremra a ÚS?

Stane-li se ústavním soudcem renomovaný právník, o jehož odborné kompetentnosti nemůže být pochyb, nic se nestane, což platí i o předsedovi ÚS, jehož skříň s kostlivci byla díky doktoru Fremrovi taktéž pootevřena. Osobně si nemyslím, že by skutečnost, že oba vykonávali povolání soudce v předlistopadovém Československu, a tudíž soudili podle “komunistických zákonů“, měla vliv na to, jakými budou ústavními soudci a doktor Baxa předsedou této zcela zásadní instituce. Celá tato „kauza“ je podle mého názoru pouze o našem přístupu k době a režimu, který sice skončil v roce 1989, ale lidé v něm působící tu logicky zůstali, stejně jako mnohá jeho dědictví.  

Tento případ také opět vyvolává otázky, jestli porevoluční změny byly dostatečné, nebo jestli byly dokonce obecně správné. V oblasti práva, jak jsem byl poučen právníky, šlo především o kontinuitu předrevolučního a porevolučního právního řádu, která byla ve své podstatě zachována, a to logicky i se svými nositeli, tedy soudci, prokurátory i obhájci. Posledně zmínění obhájci, z jejichž řad se etablovali osobnosti jako Otakar Motejl nebo Dagmar Burešová, to měli po změně režimu poněkud snazší, a to nejen proto, že ze svých pozic vzdorovali minulému režimu, ale i z podstaty role obhájce, který měl i v totalitním systému možnost hájit obviněného různými prostředky. Soudci a prokurátoři byli naopak „vykonavateli“ právního systému, který byl poplatný režimu a jeho ideologii.

Zásadní otázkou tak je, jestli skutečnost, že se právníci soudci a prokurátory v komunistickém režimu stali, morálně ospravedlnitelná, a jaký to má mít vliv na jejich působnost na pozicích, ve kterých by měla být morálka a etika alfou i omegou.  Jinými slovy, kde je hranice toho, kdo si s totalitním režimem zadal, a kdo měl jen smůlu, že se v něm narodil, žil a také pracoval.  V jistém smyslu extrémním náhledem může být takový, který vyjadřuje, že by se měli hanbit všichni, kteří proti režimu aktivně nevystupovali nebo se od něho alespoň zásadně nedistancovali. To se ovšem bavíme o části populace vyjádřené v promilích. Jasní jsou i exponenti bývalého režimu, ale jsou jimi i řadoví soudci? I nesvobodný režim totiž musel mít, žalobce a soudce, a ti si nemohli, což je exaktně doložitelné, vybírat jen zcela apolitické kauzy, tedy, a o tom je aktuálně řeč, z vlastního rozhodnutí nesoudit pachatele trestného činu dle § 109 trestního zákona, což bylo nezákonné opuštění republiky.

Z mého pohledu je velmi těžké, byť jen morálně, soudit soudce, kteří měli jen tu volbu, že odmítli toto povolání vykonávat. Museli bychom stejně soudit třeba i učitele společenských věd a předmětů, že učili překroucenou historii, filozofii, sociologii apod., přičemž ti měli na rozdíl od soudců určitý prostor pro vlastní výklad. Stejně tak v té době existovali policisté, příslušníci VB, kteří primárně stíhali podvodníky, zloděje a vrahy, ale nemohli odmítat účast na politicky motivovaných trestných činech. Jasně, nikdo nikoho nemohl donutit dělat esembáka, ale opět žádný systém nemůže fungovat bez policie.  

Asi je patrné, že se v tomto zamyšlení nedoberu žádného rozhřešení, neboť sám neumím žádný jednoznačný postoj zaujmout. Mohu jen souhlasit s tím, co již uvedli mnozí, kteří o této kauze psali, že prezident a jeho aparát přistoupili k této záležitosti nezodpovědně a naivně se domnívali, že k žádné veřejné diskusi nedojde. To samé se dá říci i o samotných aktérech, doktoru Fremrovi a doktoru Baxovi, kteří měli být minimálně připraveni čelit kritice novinářů a veřejnosti jako takové.

Na závěr si jen dovolím poznamenat, že stejně jako je těžké se mnohdy vypořádat se svou vlastní minulostí, je těžké se vypořádat s vlastními dějinami, a to zvláště s dobou, které jsme byli účastníky či jejich účastníci jsou stále živí a veřejně aktivní. Myslím, že to nikdy nikdo v žádném systému, po žádné politické a společenské změně ještě dobře neudělal, protože to prostě dobře udělat nelze. Nicméně se domnívám, že veřejná diskuse je v tomto směru užitečná, třeba jen proto, abychom se jako jednotlivci i jako národ učili dívat se do minulosti přímo a bez přetvářky.

 https://www.novinky.cz/clanek/domaci-dokument-cst-zachytil-fremra-pri-vynaseni-rozsudku-v-kauze-olsany-40440119

https://www.lidovky.cz/domov/petr-pavel-robert-fremr-soudce-komunisticka-minulost.A230807_184100_ln_domov_hud

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kandidat-ustavni-soud-robert-fremr-rozsudek-pred-rokem-1989-historicky-dokument-pripad-olsany.A230808_152617_domaci_vank