Po minulých zkušenostech jsem si pro diskusi s vámi vzal na pomoc tlumočníka

Parafrázuji bez souhlasu dědiců starý Renčínův vtip, nevím, jestli jsem použitím fotografie neporušil autorská práva a nevyžádal jsem si od zobrazeného v rámci GDPR souhlas s uveřejněním jeho privátního portrétu.

V jednom z minulých článků jsem se s trochou nadsázky a pokusu o humor zaobíral absurditami politické korektnosti. Většina komentujících, což není až tak obvyklé, mi dala zapravdu. Mnozí si však možná ani neuvědomili, že politická korektnost se projevuje neméně absurdně v běžném životě, v osobní i  institucionalizované podobě, aniž by nás to nějak překvapovalo a popouzelo. Naopak nás uráží, když se někdo nekorektně otře o cosi, k čemu máme určitý osobní vztah.

Uvedu příklad: Když třeba v blogu napíšu příměr „blbej jak dlaždič“ (už se to stalo), brzy se ozvou čtenáři , kteří mi rozhořčeně sdělí (i to se už stalo), že mezi dlaždiči, potažmo mezi manuálně pracujícími lidmi nejsou samí hlupáci, že jsou mezi nimi i chytří a vzdělaní lidé (asi to píší bývalí dlaždiči). Nebo když jsem uvedl bonmot, že „dobrá vědecká teorie je jen taková, kterou jsem schopen vysvětlit servírce“, napsali mi čtenáři v zásadě totéž, a dodali, že znají servírky se dvěma doktoráty.

Pominu-li to, že výše uvedené jsou příměry, které nelze brát doslova, tak inteligentních dlaždičů a vzdělaných servírek může být stejně, jako spořádaně žijících Romů a proti migraci bojujících muslimů. O žádném dlaždiči, servírce, Romovi či muslimovi nelze paušálně říci, že jsou tací, protože jsou těmi, kterými jsou, ale nelze pominout, že naše zkušenost (často jen zprostředkovaná) je více podobná těm příměrům, než jejich opakům.

I GDPR (General Data Protection Regulation - zaměřme se na slovo "General"  to jest "obecné" či "všeobecné") je ve své podstatě projevem politické korektnosti, každý chápe, že není správné, aby byly veřejné informace o našem zdravotním stavu a jiné zcela intimní údaje, ale můj souhlas s tím, že o mně někdo uchovává informaci, že rád poslouchám Karla Plíhala, mi přijde poněkud absurdní. Absurdní je to o to více, že žijeme v době a ve společnosti, která je na jednu stranu typická svou anonymitou a na druhé straně je každý její člen své privátní anonymity zbaven.

Řekl bych, že je podstatné to, jak se s onou „nekorektností“ zachází, jaké pohnutky nás vedou k nekorektnímu chování. V žertu a nadsázce, jejichž cílem není nikomu ublížit, je snad možné použít i něco hodně drsného, co ledaskdo vnímá jako tabu, a naopak zlý úmysl může být prezentován docela nevinným způsobem.

Po minulých zkušenostech jsem si pro diskusi s vámi vzal na pomoc tlumočníka, tak není sdělením, že většina diskutérů jsou volové, ale spíše jen jakýsi test odolnosti na politickou nekorektnost, kterou v některých jejích podobách s gustem pranýřujeme, ale sami se, coby bojovníci proti politické korektnosti, v jejím duchu chováme. „Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu,“ napsal Gogol kritikům své divadelní hry Revizor. Pořád to platí.

https://kreslenyvtip.cz/vladimir-rencin/dobry-den-pane-urad-to-jsme-zase-my-ale-po-zkusenostech-z-minula-jsme-si-vzali-tlumocnika/221