Obléhání Kavčích hor aneb právo nevěřit

Jistý pan Vrábel zmobilizoval několik tisíc nespokojených občanů a ti včera oslavili výročí 17. listopadu protestem proti vládě a ČT, které ruku v ruce podporou Ukrajiny a nepřátelstvím vůči Rusku poškozují naši zem a její občany.

Stejně jako má každý právo čemukoli věřit, má i každý právo čemukoli nevěřit, potažmo nevěřit ničemu. Je jistě dobré mít pochybnosti, je rozumné zastávat principy kritického myšlení, a to jak vůči médiím, tak k i politikům. Proč ale věřit nedůvěryhodným, a naopak zpochybňovat ty, jejichž důvěryhodnost fakticky zpochybněna není a nedůvěra k nim se zakládána tom, že říkají něco, co nechceme slyšet.

Řeč je o včerejší demonstraci organizované spolkem Česko na 1. místě, jehož zakladatelem a lídrem je jistý pan Vrábel. Zkouším pochopit, proti čemu a pro co ti lidé demonstrovali. Nejde ani tak o těch několik set nebo tisíc aktuálních aktivistů, ale o to, že našinců s takovými názory a emocemi je možná více, než jsme si ochotni připustit.

Na té demonstraci jsem nebyl a s jejími účastníky jsem nemluvil, takže musím vycházet z informací „nedůvěryhodných“, případně zcela „lživých“ médií. Dozvídám se z nich, že demonstrující by chtěli demisi vlády a někteří by chtěli její členy vidět v podobném futrálu jako jiní pana Putina. Soudí, že vláda je zodpovědná za snížení naší životní úrovně, respektive bídu, kterou je mnoho občanů postiženo. Vláda je potažmo viněna z nepatřičného vztahu k Rusku a Ukrajině, tedy že Ukrajině nemá náš stát nijak pomáhat, a naopak máme obnovit spolupráci s Ruskem.

České televizi pak demonstrující vyčítali, že nepravdivě a tendenčně informuje a pan Vrábel se domáhal živého vstupu na ČT1 a ČT24, aby mohl oslovit národ. Skutečnost, že mu to nebylo umožněno pak vnímá jako projev nesvobody a censury.  Kromě Vrábela se k protestu u České televize připojili i odbornice na tuto problematiku, paní Bobošíková a paní Lipovská. Z dostupných zdrojů jsem ale nezjistil, co konkrétně je ČT vyčítáno, natož aby padaly nějaké argumenty a důkazy o pochybeních.

Projevy sympatií k Rusku a nesympatií k Ukrajině těžko komentovat, prostě to tak někdo má a v mezích zákona je může i projevovat. Jak už bylo předesláno, každý má právo čemukoliv věřit i čemukoli nevěřit, ale nikdo to nemůže chtít po druhých. Nikdo ani nemůže chtít po médiích, tím spíše ne veřejnoprávních, aby prezentovala jeho názory, jeho emoce a jeho vnímání reality.  A pokud někdo chce někdo někoho vinit ze lží a dezinformací, musí prokázat, že tak ten skutečně činí. Žádný pochybný aktivista pak nemá žádné právo v televizi promlouvat k národu.

Myslím si, že demonstrace proti politikům aktuálního establishmentu má smysl, pokud konkrétní lidé učiní něco nezákonného, chovají se neeticky, amorálně a poškozují tím stát a jeho občany, sami to neřeší a není legální způsob, jak je k sebereflexi přinutit. Vyčítat ale vládě to, že zastává konzistentní postoj k EU, které jsme členy, že podporuje napadenou Ukrajinu a v Rusku vidí pro celý svět nebezpečného agresora, je absurdní, všichni s tím musí počítat, protože tento stav je odrazem svobodných voleb, ve kterých zvítězily strany s takovouto ideologií. Navíc na základě principu zcela obecné morálky je, myslím, naprosto normální odsuzovat agresora a podporovat obránce vlastní země, a to bez ohledu na to, jaké nám to přináší problémy.

Nesleduji jen zpravodajství ČT ale i řadu našich i zahraničních médií a nevšiml jsem si, že by jejich přístup k ukrajinsko-ruskému konfliktu byl jiný, než je přístup ČT. Jinak informují jen vysloveně nedůvěryhodná média, jejichž pohnutky zavánějí ruskou propagandou. Také vlády drtivé většiny demokratických zemí zastávají velmi podobná stanoviska, která se liší jen mírou, a to jak pomoci Ukrajině, tak restrikcím vůči Rusku. Výjimkou je snad jen orbánovské Maďarsko. 

Respektuji právo nevěřit, nesouhlasit a protestovat. Ovšem domáhám se i svého práva názory a postoje těch, kdo tak činí zpochybňovat, a to jakýmkoli způsobem. Naopak se nemohu domáhat toho, aby tento článek otiskly všechny deníky a mohl jsem ho přečíst ve zpravodajských relacích televizí, přestože se považuji za důvěryhodnější a serióznější osobu, než je pan Vrábel.